je opět pod lavinou
V loňském květnu jsem pomáhal Viktorovi Beránkovi při provizorní opravě chaty,
kterou již potřetí v její historii zavalila lavina. (viz. starý Humpolák) Viktorovi
se podařilo naprosto neuvěřitelné, zprovoznil chatu na letní sezónu. Dokážu si
představit jak mu teď asi je. Koncem února totiž opět sjela lavina a celou chatu
zasypala. Více se můžete dozvědět Horolezeckých
novinách. Viktor je nájemce této nejvýše položené útulny ve Vysokých
Tatrách a kdo ví, dá mi za pravdu, že oba tvoří jedno z posledních opravdových míst
v Tatrách, kam se člověk velice rád vrací.
Minulý rok se Viktor snažil dělat vše pro stavbu nové chaty na výše položeném,
vhodnějším a bezpečnějším místě. Bohužel narážel především na birokracii a
tak se rozhodl stávající chatu opravit alespoň provizorně, aby mohla turistům v létě
sloužit. Stálo ho to velké úsilí, pomáhali mu brigádníci a dobrovolníci z Čech a
ze Slovenska. Peněz se ve sbírkách sebralo také požehnaně. Vrtulníkem dostal nahoru
materiál na novou střechu, ale všechno ostatní se muselo od Popradského plesa vynosit
nahoru na hřbetě. Dolů se zase nosil nepořádek z rozbité chaty posbíraný v celém
údolí. Teď je všechna práce pohřbená pod sněhem a nezbývá než čekat, až sníh
zmizí, aby se vidělo co z chaty zůstalo tentokrát.
Vzpomínám si, jak jsme loni ve třech seděli utahaní v promočené kuchyni, navečer
po celodenním tahání zbytků střechy z laviniště k tomu co z chaty zůstalo, všude
kolem nás kapala voda z tajícího sněhu a při popíjení kořalky nadávali. Viktor
tenkrát povídal, že kdyby to náhodou sjelo zase někdy znova, tak už se na to vykašle.
Nevěřil jsem tomu buldokovi a nevěřím tomu ani dnes. Viktor je tvrdý a doufám, že
teď už se slovenským papalášům rozbřeskne v hlavách a podaří se mu stavbu nové
chaty prosadit. Má to krásně vymyšlené a až bude stát o pár metrů výš na hřebenu,
budeme tam chodit stejně rádi jako do té staré.
