Jedna z nejobsazovanějších českých hereček Daniela Kolářová začala svoji filmovou kariéru na romantickém místě u Želivky, kde se tyčí skála nad jezem Valcha. Právě tam točila svoji první velkou roli ve snímku Soukromá vichřice (1967). V této černé komedii byli jejími partnery Pavel Landovský a Josef Somr.
U jezu v osadě Petrovice patřící pod Humpolec, jejž mají v oblibě nejen trampové, postavili filmaři kašírovanou chatu. Tam se hlavní hrdinka vydala mohutným vozem Volha se ženatým milencem (Josef Somr). Zpovzdálí je však celou dobu sledoval zoufalý snoubenec v podání Pavla Landovského. Ten si dokonce vyhloubil maskovaný úkryt pro svoje sebemučivé pozorování a chystanou pomstu. U toho všeho měl na hlavě čepici zmijovku.
Na místo natáčení černé komedie vede z Humpolce zelená turistická značka, která pokračuje od jezu ještě dál kolem Želivky.
Práci filmařů před více než půlstoletím přihlížel i Josef Bloudek, předseda petrovického osadního výboru. „Ale mám s tím spojenou jednu smutnou vzpomínku,“ začal s vyprávěním.
Filmařskou techniku tehdy hlídal u řeky pod skálou jeden místní starší muž. Když mu jednoho dne skončila směna, vracel se domů do Petrovic, což je hodně do kopce. „Nahoře pak vešel do hospody, kde jsem tehdy byl i já,“ vybavil si Josef Bloudek.
Muž si ještě stačil pověsit kabát na věšák. Pak si sedl. A když měl před sebou pivo, náhle zemřel.
Děj se odehrává v létě. Ale mezi záběry sněžilo
Předseda osadního výboru si také dobře pamatuje, že filmová chata u jezu byla opravdu jen atrapa. Měla pouze stěny směrem ke kameře. Barrandovští pracovníci ji věrohodně naaranžovali tak, že působí ve filmu romanticky u vody pod skálou. Dnes jsou zde i skutečné chaty, ale na jiných místech.
Ve filmu kontrastuje krásná příroda u Želivky s šedivými a smutnými ulicemi, jaké mělo Ústí nad Labem ve druhé polovině 60. let. Právě tam se totiž odehrávaly městské scény. Takže ve skutečnosti by to měli hlavní hrdinové na chatu k jezu odhadem 200 kilometrů.
Daniela Kolářová později vzpomínala, že natáčení v romantickém prostředí u řeky nebylo žádný med. V jedné scéně vystupovala ještě jako studentka DAMU v plavkách.
Vše mělo budit dojem léta. Jenže se natáčelo v brzkém jaru na Vysočině a mezi záběry sněžilo. Štáb režiséra Hynka Bočana musel proto čekat, až sníh roztaje a herečka bude moci před kameru v plavkách. Začínající Danielu Kolářovou to tehdy zaskočilo.
Snímek Bočanovi chválil i velezkušený Martin Frič
Jelikož ještě neměla s filmováním zkušenosti, myslela si původně, že všechno natočí v teple barrandovských ateliérů. Ve skutečnosti vstávala už ve čtyři ráno, aby včas dorazila před kameru do přírody či do ústeckých ulic.
Nevěděla tehdy ani, že se záběry točí na přeskáčku a ty noční opravdu v noci. Ráda proto přijímala rady od režiséra Bočana i již zkušenějších kolegů Somra a Landovského. Ty znala do té doby jen jako divačka z Činoherního klubu. Tuto scénu tehdy považovala za divadlo snů.
Film, který měl premiéru před Vánocemi roku 1967, tehdy vznikl podle námětu spisovatele Vladimíra Párala. Když začínající režisér Bočan předvedl Soukromou vichřici, ocenil jeho práci velezkušený starší kolega Martin Frič, který už tehdy naopak uzavíral svoje celoživotní snažení. Řekl Bočanovi, že viděl Soukromou vichřici dvakrát a hodně se mu líbila. A doporučil mu, aby se v další práci držel veseloher.
Hynek Bočan si je vědom, že byl u startu bohaté filmové dráhy Daniely Kolářové. „Já jsem ji objevil. Není to tak, že kdybych ji neobsadil, tak by nehrála, ale byl jsem první, kdo ji obsadil v Soukromé vichřici,“ řekl v knižním rozhovoru s Jakubem Wehrenbergem.
Bohdalová a Menzel šli náhodou okolo. Hráli za oběd
Zároveň prozradil, jakým kuriózním způsobem dostali v tomto filmu miniaturní role Jiřina Bohdalová a Jiří Menzel. Bočan točil právě scénu v čínské restauraci s Kolářovou, Somrem a Václavem Neckářem, o němž je ve filmu řeč. A režisér tehdy při práci náhodně potkal Bohdalovou s Menzelem před zmíněnou restaurací. Nabídl proto pohotově oběma oběd zadarmo, když se v jednom záběru s Neckářem objeví. Oni souhlasili a epizodní role zahráli.
Josef Somr o mnoho let později Bočanovi řekl, že Soukromou vichřici po dokončení nikdy neviděl.
A Pavlu Landovskému se stalo, že přijel z natáčení tohoto filmu na zkoušku v divadle pozdě a ještě nachlazený. To se pak na jeho zkoušení podepsalo. Režisér Jan Kačer následně poslal za Činoherní klub Bočanovi vytýkací dopis, aby se to neopakovalo. Vše napsal oficiálně na psacím stroji, protože musel. K tomu už přátelsky rukou dopsal Bočanovi, aby vytýkací dopis nebral vážně. A jen poprosil, aby Somra s Landovským příště vozili ve vytápěných autech. Vše zakončil přáním, ať se Bočanovi daří.
Jez je i po více než půlstoletí v dobrém stavu
A v jakém stavu je dnes jez a jeho okolí, kde se téměř před 55 lety točilo? „Poslední technicko-bezpečnostní prohlídka tohoto vodního díla byla provedena v červnu 2017. Výsledek prohlídky byl, že vodní dílo je bez závad. V delší minulosti proběhla na jezu jedna větší oprava po povodni,“ popsal Hugo Roldán, mluvčí Povodí Vltavy.
Jez podle něj pracovníci průběžně čistí od travin nebo naplaveného dřeva. „Větší stavební zásah prozatím není v plánu, dle potřeby však můžou proběhnout drobné stavební opravy,“ dodal Roldán.
Podle zástupců humpolecké radnice je ale otázkou, v jakém stavu bude okolí jezu po kůrovcové kalamitě. „Ta bohužel v řadě míst nejen našeho kraje řádí a výrazně je proměňuje,“ doplnila Aneta Slavíková, mluvčí humpolecké radnice.
