Veliká realita. Dóóóst dobrý!
A=ONA
B=ON
A: „Co si dáš k večeři?“
B: „Mně je to docela jedno, co uvaříš, to sním.“
A: „S tím už přestaň, snad víš, na co máš chuť, ne?“
B: „Jo chuť… Tak to bych si dal třeba biftek na zeleným pepři a opečený brambory s fazolkama…“
A: „Hele, já tu nemám čas na blbosti, zatímco ty jsi přijel z práce až v sedm večer, já už stačila napsat s dětmi úkoly, uklidit nákup a vyprat prádlo. Tak řekni, co si dáš k večeři.“
B: „No vždyť jsem ti to řekl, já mám chuť na biftek na zeleným pepři a …“
A: „Hele, ja na to fakt nemam naladu, nemuzes nekdy rict neco normalniho?“
B: „No dobre, pak bych tedy mel chut na bramborak.“
A: „V pul osmy vecer? Ty jsi se snad zblaznil. A stejne nemame brambory. Kdyby jsi prisel domu driv, mohl jsi je koupit!“
B: „Ja bych je klidne koupil i v tech sedm, vzdyt v supermarketu maji do deviti, stacilo aby jsi mi to rekla.“
A: „Proc bys je prosim te kupoval ty, brambory vzdycky kupuju ja, odjakziva. Navic jsme je meli vcera, tak je preci nebudeme zrat kazdej den.“
B: „No ja jen, ze jsi se ptala na co mam …“
A: „Nech uz toho prosim te, jses s tim …ze jsi se ptala… uz trapnej. Naposledy se te ptam, co si das k veceri.“
B: „A z ceho si muzu vybrat?“
A: „No to ses celej ty. Ja se te zeptam a ty mi odpovis otazkou.“
B: „No… tak tedy…, co treba tousty…“
A: „Ty bys byl schopnej mi sezrat toustovej chleba, kdyz vis, ze je jedinej, po kterym nemam zacpu? K veceri ti udelam bud spagety nebo ohreju nejakou omacku a maso z mrazaku. Konecne se uz rozhodni.“
B: „Tak ja bych si… asi… dal…, no treba tu omacku, tu jsem uz dlouho nemel.“
A: „Omacku, jo? A proc si nedas spagety.“
B: „Dobre, udelej mi spagety.“
A: „No konecne, z tebe taky neco dostat. Chces na ty spagety syr?“
B: „Nechci, vzdyt vis, ze si ho na spagety uz leta nedavam.“
A: „No to je zvlastni, ja se zenu dneska extra pro syr na tvoje spagety a ty mi nakonec reknes, ze si ho uz na spagety nedavas. To by me zajimalo, jak dlouho.“
B: „Už deset let milacku, to jsem te jeste neznal, kdyz jsem si naposledy na spagety syr dal.“
A: „Takze ja ti ted v osm vecer udelam spagety. Ja je teda nebudu, deti taky ne, takze je budes jist sam. A pritom jsi si klidne mohl dat tu omacku z mrazaku.“
B: „To mohl, klidne, proc ne – tak mi ji dej?“
A: „No vidis, kdyby jsi to rekl hned, nemuseli jsme tady pul hodiny saskovat a ja z tebe nemusela tahat co si das!“
…
A: „Tak tady mas tu svoji omacku a maso. To jsem jen zvedava, co budu delat s tim syrem.“
