Včera se v podvečerních hodinách konal na Tyršově náměstí v Humpolci vzpomínkový mítink u příležitosti výročí 20 let svobody v naší zemi. Bohužel se u sochy T.G.Masaryka sešlo pouhých 22 účastníků + 1 pes.
Tyršovo náměstí – to je místo, kde se před necelými dvaceti lety začala scházet hrstka lidí, kteří svojí přítomností a zapalováním svíček vyjadřovali solidaritu s demonstracemi konajícími se v Praze. Účast v začátcích, kdy ještě nebylo zřejmé, zda se totalitní režim udrží či ne, byla sporadická – první den se tu sešlo ani ne 10 lidí. Ale každý další den někdo přibýval a nakonec shromáždění byla tak veliká, že musela být přesunuta na Horní náměstí. Zde už se z provizorního pódia na korbě nákladního vozu plamenně hovořilo do mikrofonu a „hrdinně“ volalo do oken tehdejšího Národního výboru: „Neschovávejte se tam! Pojďte mezi nás!“
Jo-jo, byly to zajímavé časy… A v mnoha směrech poučné. 
Na včerejším setkání pamětníků se vzpomínalo mimo jiné na to, co stávalo na místě sochy prezidenta Masaryka, která byla (znovu) vztyčena 10.3.1990. Někdo tvrdí, že nic, jiní se domnívají, že prázdný podstavec či jakýsi obelisk.
Pamatujete někdo, co tu bývalo doopravdy?
Humpolečtí měli svého prvního prezidenta v lásce a ještě za jeho života mu postavili důstojný pomník. K slavnostnímu odhalení došlo 20. června 1937. Po dělové ráně o desáté hodině zahrála kolínská dechovka řízená kapelníkem Kmochem státní hymnu, za jejíž zvuků byla vztyčena státní vlajka. Zpěvácký soubor Čech a Lech přednesl pod taktovkou Jana Maláta Pravečkovu skladbu Láska k vlasti a po projevu okresního hejtmana Jaromíra Němečka odhalil pomník ministr školství a národní osvěty Dr. Emil Franke. Pomník převzal do péče starosta města J. Šimek.
Vlivem pozdějších politických situací však socha TGM nemohla zůstat na svém místě. Poprvé se tak stalo za války, v roce 1940. kdy byla ukryta v bedně pod uhlím v újezdní škole v Podhradě a později v Beckově hospodářství čp. 601. Také sokl putoval do „bezpečí“ – do chlapecké školy v Hálkově ulici.
Po dramatickém ukrýváni sochy za nacistické okupace a po znovupostavení v osvobozené vlasti 28. října 1945 se zdálo, že tomu bude „po věky“. V padesátých letech se situace změnila a socha znovu putovala do městského skladu za starou radnicí. Díky přípravám na celostátní oslavy 100. výročí narození Dr. Aleše Hrdličky byla instalována znovu na svém místě. Ale opět jen na krátko. Vstup vojsk pěti zemí v srpnu osmašedesátého znamenal změnu ve vedeni politického i veřejného života a krátce na to byla socha TGM znovu sejmuta a včetně soklu uchována v Jihomoravské galerii v Jihlavě a později ve státních skladech v Letovicich.
Diky sametové revoluci byla znovu odhalena 10. března 1990 u příležitosti 140. výročí prezidentových narozenin. – Dodejme ještě, že autorem uměleckého díla je akademický sochař Vincenc Makovský, kterému bylo v záři 1937 také svěřeno posmrtné sejmutí prezidentovy masky a levé ruky. Úpravu terénu v okolí pomníku navrhl významný český architekt prof. Akademie výtvarných uměni v Praze Josef Gočár, který se podílel i na úpravě Horního a Dolního náměstí, navrhl Medovu vilu apod.
Zdroj: Zdeněk Frantál (Zálesí)
nestál tam soudruh Vladimír Ilijič Lenin? Modla všech komunistů.
Tak to mě mrzí, nikde jsem nečetl, že tam bude vzpomínka a hlavně v kolik hod. Byl jsem tam včera navečer, žádné svíčky tam ještě nehořely. Tenkrát tam pokud si pamatuji žádná jiná socha ani podstavec nestály. Zálesák
Taky si myslím, že tam nebylo nic jiného než pár zakrslých jehličnanů, ale ruku bych za to do ohně nedala.
Akce nebyla oficiální, svíčky se začaly zapalovat zhruba v 18 hod.
Na místě dnešní sochy nestálo nic.Žádný obelisk aniLenin. Oni ho soudruzi také všude necpali. To jsou jen povídačky dnešních antikomunistů.
Mizerné účasti se nedivím, zřejmě není vše v ažůru. A proto to obyvatelé Humpolce dali najevo svoji neúčastí
Možná už nazrála doba, kdy by se mohla do některého z parků umístit i socha dalšího československého prezidenta Antonína Zápotockého, která leží kdesi ve skladě. Pro někoho to jistě je kontroverzní osobnost, ale jistě ne natolik že by jí třeba někdo poškodil. Domnívám se že pokud se nenaučíme žít s celou naší historií, tak naše demokracie bude vždycky jen polovičatá a nedospělá. Logiku by mělo umístění buď v parku za poštou směrem k bývalému Dělnickému domu, nebo v parku Na Kuchařově proti dalšímu z míst které mají návaznost na historii dělnického hnutí. Pro místní antikomunisty podotýkám že jsem středový volič.
Ano. Takovou novodobou „frontu na maso“, ať je tam máme všechny. Klidně bych je dal nad Rumuňák, aby mohli shlížet pěkně se shora, jak to bývalo zvykem. Nezapomněl bych ani na chudáka Háchu, možná aj Hitlera bych tam vrznul.
frrrr
Vzhledem k tomu že si byl v roce 1989 malý děcko chápu že asi ani nevíš že ta socha stála dlouhá léta na Horním náměstí na místě kde dnes stojí pomník padlým ze světových válek. Já minulý režim neobhajuji ani se v něm neshlížím, jen se mi příčí zamlčování historie a tabuizace. To už tu x-krát bylo a nic dobrého to nepřineslo. Je potřeba se dívat do budoucnosti a nezapomínat na minulost. Včetně období která se nám zrovna nelíbí.
Svíčky se zapalují na dušičky. Všelijakých výročí jsou mraky a dnes už každý bere demokracii jako samozřejmost. 17. listopad 1989 není dnem žádné revoluce ale dnem kdy komunismus padl z ekonomických a morálních důvodů samovolně na hubu. Což muselo zákonitě přijít. A kdyby to velkej brácha nechtěl, dopadlo by to jako v roce 1968. Možná proto se 17. listopad 1989 tak trochu začíná ztrácet v propadlišti dějin.
O revoluci nepadlo v textu ani slovo, ten výraz jste použil jako první vy. 17.listopad 1989 a následující dny znamenaly tenkrát pro lidi obrovskou naději – že tu konečně po tolika letech budou moci svobodně dýchat. Ten entuziasmus, který tenkrát lidé zažívali, je neopakovatelný a také nesdělitelný. A je už úplně jedno, z jakých důvodů komunismus ztroskotal a jaké byly zákulisní praktiky. Tak dovolte lidem, kteří na tu dobu s nostalgií vzpomínají, zapálit třeba tu svíčku. Pokud vy zapalujete svíčky akorát na dušičky, je to vaše věc. Já je zapaluju taky např. na Vánoce anebo jen tak – pro zpříjemnění atmosféry. Každého svobodná volba, ne?
Nebyl jsem zrovna stařec, na druhou stranu si Tondu na náměstí pamatuju Dokonce i fronty na barevnou TV před bývalou elektrou a to hned dvakrát – domů a k prarodičům, stála celá rodina. Taky mě v první třídě vítali ještě Pionýři a říkal jsem „souško učitelko“… atd.
To že se mi něco nelíbí, neznamená, že na to zapomenu. Jen si nemyslím, že je to třeba připomínat pomníkem.
Navíc, umisťování soch je úkol pro architekta a vzhledem k humpolecké stavební produkci, snad raději žádnou sochu…
Tímto se omlouvám. Výplod výše je můj a omylem nepodepsaný.
frrrr
Já jsem někdy úterní a někdy čtvrteční volič.Nevadí?
Murlo
A-ano, nezbyva nez souhlasit. A jit do dusledku: soucasti nasi historie je i obdobi 1939-1945 … urcite se najde dost osobnosti te doby.
Take obdobi 1620-1918 je nepravem opomijeno a osobnosti te doby jsou zavirany v depozitarich…..
Myslel jsem že také žijete v 21.století, ale evidentně jsem se velmi spletl. Tak tedy ať žije třídní boj a studená válka 🙂
A nebyl na místě dnešní sochy přeci jenom nějaký „obelisk“? Mám takový pocit, že tam byl obdélníkový kámen, trochu zvedlý a něm cosi napsáno. Nedávaly se k němu při nejakých výročích věnce? Jinak tam byly jenom zakrslé jehličnany/možná růže. Ale už si to taky nepamatuju.
žádný obelisk tam nebyl, už to tady padlo.
Tak si pane středový voliči postavte Tondu třeba domu na zahradu…doufám že to s těmi parky etc byla jenom nadsázka..nebo jste to proboha myslel vážně??