11.11. – Den válečných veteránů. Jeho historie je spojena s datem 11. listopadu 1918, kdy v 11.00 hodin ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk podepsalo Německo příměří v první světové válce
Den válečných veteránů, 11. listopad, je den věnovaný památce válečných veteránů. Slaví se celosvětově jako Den veteránů nebo Den vzpomínek. Od listopadu 2001 je tento významný den připomínán i v České republice.
11. listopad byl přitom vybrán symbolicky, neboť toho dne roku 1918 bylo ve vlakovém voze v Le Francport u severofrancouzského města Compiègne podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, jímž byly na západní frontě ukončeny boje 1. světové války. Hlavními signatáři příměří byli vrchní velitel spojeneckých sil maršál Ferdinand Foch a německý zástupce Matthias Erzberger.
V tomto významném dni společně v 11:00 hod. uctili památku položením věnce u památníku padlých vojáků i zástupci města Mgr. Jiří Kučera (starosta), Ing. Květoslav Namyslo (místostarosta), Ing. Lenka Bartáková (místostarostka) a Mgr. Jiří Fiala (tajemník).
zdroj: www.mesto-humpolec.cz
Úctihodný počin. Jen památník není padlým,ale zemřelým vojákům ve zdejší nemocnici.
Přečtěte si nápis na památníku, je na fotce vidět. Je „padlým a zemřelým“.
A ještě zkuste přejít na duhou stranu pomníku, kde je umístěna bronzová deska s nápisem „Životy své ve světové válce obětovali“ a uvedeno téměř 140 jmen našich spoluobčanů, kteří za světové války položili své životy. Rovněž jedna novodobě umístěná deska po straně pomníku připomíná ty, kterým vzala život ta druhá světová válka. Ti, kteří zemřeli v místním špitále mají svůj pomník na místním hřbitově.
Zpráva z tisku:
Obě delegace položily pak věnce na hrob Neznámého vojína.
A co na to Neznámý vojín?
V čele klaka, pak ctnostné rodiny
a náruč chryzantém,
černá saka a žena hrdiny
pod paží s amantem,
kytky v dlaních a pásky smuteční
civí tu před branou,
ulpěl na nich pach síně taneční
s bolestí sehranou.
Co tady čumíte? Vlezte mi někam!
Copak si myslíte, že na to čekám?
Co tady civíte? Táhněte domů!
Pomníky stavíte, prosím vás, komu?
Jednou za čas se páni ustrnou
a přijdou poklečet,
je to trapas, když s pózou mistrnou
zkoušejí zabrečet!
Pak se zvednou a hraje muzika
písničku mizernou,
ještě jednou se trapně polyká
nad hrobem s lucernou.
Co tady čumíte? Zkoušíte vzdechnout!
Copak si myslíte, že jsem chtěl zdechnout?
Z lampasů je nám zle, proč nám sem leze?
Kašlu vám na fangle! Já jsem chtěl kněze!
Nejlíp je mi, když kočky na hrobě
v noci se mrouskají,
ježto s těmi, co střílej po sobě
vůbec nic nemají.
Mňoukaj tence a nikdy neprosí,
neslouží hrdinům,
žádné věnce pak na hrob nenosí
Neznámým vojínům.
Kolik vám platějí za tenhle nápad?
Táhněte raději s děvkama chrápat!
Co mi to říkáte? Že šel bych zas? Rád?
Odpověď čekáte? Nasrat, jo, nasrat!!
Přemýšlím co je na vzpomínce na padlé kontroverzní, že i při téhle příležitosti se najde nějaký idi… co to řeší a zpochybňuje.
I nechte ho být. Zřejmě nějaká cizí naplavenina, neboť valná většina stávajících historicky humpoleckých rodin má na desce uvedenu připomínku na své předky, kteří ve velké válce padli. Je dobré, že si na ně alespoň jednou za rok někdo vzpomene.
V písních pana Kryla je hodně pravdy. Třeba o nesmyslnosti válek a tzv. hrdinství těch, kteří byli na válečná jatka nedobrovolně nahnáni. Úcta nepatří padlým státním vojákům,
ale obyčejným lidem co byli v zelených mundurech zavražděni představiteli moci. A v takovém duchu by si také uctivou a neokázalou vzpomínku zasloužili.
Bez debat je nutné konstatovat, že pietní vzpomínka a položení květin u památníku je správným lidským činem, jak pro oběti I. i II.sv. války.
Jasne. Ucta tez nepatri profesionalnim hasicum a dalsim lidem riskujicim zivot pri vykonu zamestnani.