Snad nikomu neuniklo, co se stalo 19. listopadu 2004 ve slovenských Tatrách. Prohnala se zde vichřice, při které vítr dosahoval v nárazech neuvěřitelných 194 km v hodině. Tato smršť si vyžádala dva lidské životy a popadalo zde odhadem 3 miliony kubíků dřeva, což představuje devadesát procent roční těžby dřeva na Slovensku. Slovenští skauti se rozhodli, že nebude od věci, když uspořádají asi stočlenný letní tábor pro dobrovolníky ze Slovenska, Čech a Polska, kteří by pomáhali v poničených oblastech s odklízením škod.
Stačilo ale, aby se tato zpráva dostala do médií a skautské ústředí
v Bratislavě začaly přímo zaplavovat ohlasy zájemců z celé Evropy.
Místo tábora se tak během několika málo měsíců vyklubala akce trvající
osm týdnů, na které se podílí přes tisíc dobrovolníků z dvanácti zemí
Evropy. Zpráva o této akci se dostala i ke skautům v Humpolci, a tak se
naše sedmičlenná skupinka vydala na desetihodinovou cestu vlakem do
Tatranské Lomnice. Nikdo z nás netušil, že spoušť, kterou vídal v
listopadu v televizi, ho tady čeká na každém kroku. Po prvním dni jsme
si museli přiznat, že práci jsme si představovali rozhodně lehčí. Nikdo
sice ani na chvíli nepomyslel na návrat domů, ale osm hodin tahání
větví a klád v " lese" udělalo své. Druhý den pršelo, a tak se
nepracovalo, místo toho jsme navštívili muzeum, krápníkovou jeskyni a
také se nám podařilo zaspat únavu z cesty a předešlého dne. Týden
utíkal jako splašený. Díky skupince veselých Slováků jsme měli v práci
i ve volném čase o zábavu postaráno. Celý týden nám nezbývalo než
obdivovat perfektní organizaci této akce, protože se tady nikdo prostě
nemohl nudit. Programem na volný čas jsme byli přímo nadšeni. Ani jsme
se nenadáli a týden byl nenávratně pryč, zbývalo jen zamávat z vlaku
Tatranské Lomnici, novým kamarádům i poničené přírodě, které jsme, jak
doufáme, alespoň trochu pomohli.
SKAUTI HUMPOLEC
