Tak jsem zase jednou byla v takový typický český hospodě. V hospodě, kde jsou větráky zaklíněný hustotou cigaretovýho kouře, kde čpí pivo z ubrusů a chodbou se line odér ze záchodků. V hospodě, kde chlapi bouchaj´ pěstí do stolu, mastí mariáš a kde si servírka utírá ruce zapatlaný od piva do zástěry.
Zase se ale tady docela dobře pobavíte, což se mnohdy nedá říct o nějakym tom nóbl podniku. A navíc si můžete ke zlatavýmu orošenýmu moku zakousnout tlačenku či gothajík s cibulí, octem a pepřem, anebo párek vyráchanej v stokrát převařený vodě (chutná znamenitě), kterýžto
No a to osazenstvo! Samá lepší společnost. Věčně lehce připaření dědulové a dále tatíci od rodin, který jednodušše nebaví se svojí starou sledovat nějaký ten sladkobolný seriál či diskutovat na téma, jakej je ten soused pašák. A pak chlapi, pro který se tohle místo stalo jedinym domovem a útočištěm před tim hnusnym světem. Občas sem zabrousí i nějaká ta omladina, která ale rychle zmizí po zjištění, že tu prostě blbě hrajou. Rozhodně tu nenarazíte na zfanfrnělý paničky dávající celýmu světu na odiv, jakýho maj´ zazobanýho manžílka, a to je dobře, protože zde se schází upracovaní chlapi, kteří probírají prostej život a každodenní všední problémy. To znamená, že se nezabývají tím, jestli uloží prachy do Citybanky nebo e-Banky a nějaká reklama “musím-nemusím” jim může bejt ukradená.
Převážně se tu diskutuje nad tím, jak to ten Standa Grossů vede
, a že za Zemana to bylo lepší, protože byla aspoň sranda, a že by Slávii měl trénovat někdo jinej, protože tohle je vo ničom, a že to kolkování chlastu je na hovno, protože si člověk už nebude moct dovolit koupit ani tu kořalku vzhledem k tomu, že následně podraží.Dozvíte se tu, kde koupíte nejlevnější cement, v kterym lese se nejlíp krade dříví, jak ukecáte pokrejvače, aby vám přišel opravit střechu, kterej Ukrajinec vám půjde dělat skoro zadarmo, že Ruda prodává starou škodovku, na statku že jsou brambory za tři pade, ale knedlíky že jsou stejně lepší, a že Fanda pude na operaci s prostatou. Samý životně důležitý informace!
Nakonec do toho začne hrát harmonika doprovázená řevem, o kterym jsou protagonisti přesvědčení, že se jedná o zpěv (to aby lidi bydlící v okolí hospody z toho taky něco měli). Vy neslyšíte vlastního slova, a tak vám nezbejvá nic jinýho, než jenom chlastat. Ale časem zjišťujete, že vám to zase až tolik nevadí a že je vám tu tak nějak dobře.
Ale abych se dostala k podstatě věci, že jo. Tak jak jsem tuhle byla v takovýhle jedný zaflusaný putyce, tak jsem si vyslechla příběh jak vystřiženej z čítanky. No řekněte, jestlipak jste věděli, že Bill Gates (jo, ten z Microsoftu) měl předka stejnýho jména, přezdívanýho Bystrá Voda, kterej v době zlatý horečky na Klondiku nasekal hotový jmění kšeftařením a spekulacema s pozemkama? No a tenhle Bill Gates strašně trpěl na jednu devatenáctiletou děvku Gussie. Tahle holčina děsně ráda konzumovala vejce, kterejch byl ale v tý době nedostatek, a proto patřily k tomu nejdražšímu, co se dalo v těch končinách koupit. A ta Gussie sbalila jinýho pracháče a nechala se od něj pozvat na sázený vejce. Zapadli spolu do jedný knajpy v Dawsonu a co čert nechtěl, když byli zrovna v nejlepšim (v konzumování těch vajec), zastavil se tam na panáka Bill Gates. Když je uviděl, namíchnul se tak, že skoupil všechny vejce v celym Dawsonu a výsledkem bylo, že mu Gussie slíbila, že si ho vezme, jen když bude mít tu svoji oblíbenou pochoutku.
Jo, děly se to tenkrát věci.
Já vim, že to není nic moc, vy jste všichni zvyklí na ty akční trháky z
kin, ale já jsem vám hned na začátku říkala, že je to docela obyčejnej příběh. No jo, ale Bill Gates… Kdo by to řek´.A víte, co vám teď povim? Že se na vás vykašlu a jdu si udělat míchaný vajíčka s cibulkou a slaninou. To je paráda, že kvůlivá tomu nemusím shánět nějakýho Billa Gatese, no ne?
No jasně že známe aljašského Billa Gatese. Jeho problém ale byl, že narozdíl od toho současného neuměl šetřit a ty peníze rozmnožovat. A právě proto, že takhle rozhazoval nakonec skončil špatně a domů si z Aljašky skoro nic nepřivezl. Stejně jako většina zlatokopů. Jediní kdo na aljašské zlaté horečce vydělali byly kurvy, hospodští, a společnosti dopravující potraviny a vykupující zlato.
Stejně jsou to ale paradoxy, když si uvědomíme, že tehdá v tom roce 1897 se platilo na Aljašce za jedno vejce skoro $1.40. To pak musela ty sázená nebo míchaná vejce k snídani setsakra chutnat.