Dušičky versus Halloween

Zatímco v nedávné minulosti, kdy nám byl vnucován namísto Ježíška děda Mráz a my jsme se proti tomuto vlivu dokázali obrnit, v dnešní době rádi podléháme novým trendům a přijímame za své svátky, které u nás dosud neměli žádnou tradici. Tak jsme například s klidným srdcem vyměnili Ježíška za Santa Clause a prvomájový svátek lásky za sv.Valentýna. A nyní nás začíná pomalu okupovat komerční hallowenský rej, tolik prožívaný v USA. Začala jsem trochu pátrat po původu tohoto svátku a kupodivu jsem zjistila, že se jedná o keltskou tradici – tedy pocházející z Evropy. A že nám tedy není až tolik cizí, jak by se mohlo zdát.

Dušičky
1.listopadu slaví svátek všichni svatí. Počátky tradice úcty ke svatým nacházíme někde v polovině 2. století kolem roku 150, to je v době, kdy ještě žili ti, kteří mohli na vlastní oči vidět apoštoly a další učedníky a slyšet jejich učení. Úcta tehdejších křesťanů se vztahovala hlavně na ty, kteří prolili pro Krista svou krev. Prvním světcem u něhož lze doložit, že mu křesťanská obec prokazovala náboženskou poctu, byl svatý Polykarp ze Smyrny, který podstoupil mučednickou smrt asi kolem roku 155. U jeho hrobu se pak křesťané shromažďovali každoročně. Antická tradice úcty k zesnulým znala hostinu u hrobu zemřelého. Rané křesťanství začalo praktikovat nad hroby hostinu eucharistickou – což byla Mše svatá. Později byla sloužena mše nad částmi ostatků – relikviemi, které byly uloženy v chrámech. Záhy se úcta prokazovaná mučedníkům a tedy i většině apoštolů, rozšířila na tzv. vyznavače, osoby, které sice nezemřeli mučednickou smrtí, ale vyznaly veřejně svou víru přes mnohé obtíže, pronásledování, věznění, vyhnanství… Dále se řady světců rozšiřovaly o významné biskupy a teology – učitele církve. Další byli asketové a panny, jejichž přísný život v odříkání byl chápán jako nekrvavé mučednictví. Další krok k dnešnímu svátku Všech svatých učinil roku 731 Řehoř III., když dal v chrámu sv. Petra zřídit kapli ke cti a chvále všech svatých apoštolů, mučedníků a spravedlivých. Zároveň zakázal oslavy pohanských svátků a nařídil, aby se první listopadový den konala slavnost všech svatých, kdy věřící na konci církevního roku takto na všechny svaté zavzpomínají. Toto nařízení se původně vztahovalo pouze na Řím. Časem tuto slavnost postupně převzaly další (existující i nově vznikající) církve. Na prosby papeže Řehoře IV. císař Ludvík Pobožný – se souhlasem biskupů, vydal roku 837 příkaz, aby se tento svátek slavil v celé jeho říši, tj. ve Franci a Německu. Papež pak stanovil jeho oslavu na 1. listopad.

Po svátku Všech svatých následuje den – Památka zesnulých. Tento svátek zavedl v roce 998 francouzský opat Odilo z Cluny. Od 11. do 13. století se tato tradice rychle šířila i mimo benediktinské kláštery po tehdejší západní Evropě; od 14. století zdomácněla v Římě. Papež Benedikt XIV. tento zvyk roku 1748 potvrdil a rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, v Portugalsku a Latinské Americe. Od roku 1915, kdy v první světové válce zahynulo veliké množství lidí, bylo toto povolení rozšířeno pro celou církev a kněží mohou toho dne celebrovat tři mše. Vzpomínka na zesnulé vázaná ke 2.listopadu se v evropských zemích udržela dodnes. V tento den lidé častěji než jindy navštěvují hřbitovy a hroby svých zemřelých, zdobí je květy, věnci a svícemi, které jsou symbolem života a modlí se za mrtvé. Protože 1. a 2. listopad již nejsou pracovním volnem – jak tomu bylo v dávné minulosti – lidé u nás využívají volna o víkendech před těmito dny, aby navštívili a upravili hroby svých zesnulých příbuzných a přátel.

Halloween
Halloween si v našich krajích většinou spojujeme s Amerikou (přesněji s USA), ale jedná se o velmi starý svátek, který má svůj původ v Irsku, Skotsku, Walesu. Pro Kelty začínal prvním listopadem nový rok a příchod zimy. V předvečer této změny – tj. 31.října – podle bájí vycházeli duchové nebožtíků z hrobů. Při tzv.”Samhainu” se duše mrtvých blížily k živým a navazovali s nimi kontakty. Aby se jim Keltové ubránili, nosili masky a převleky a zároveň uhasili všechny ohně, aby jejich domovy zůstaly utajeny. Někdy pro posílení ochrany i upalovali na hranici ty, které považovali za posedlé zlým duchem. V jiných zdrojích je však uváděno, že Keltové naopak zapalovali ohně, aby se duše mrtvých mohly přijít ohřát a strávit noc se svými pozůstalými. Z tohoto zvyku má údajně vyplývat i současná tradice zapalování svíček. V této magické noci se posazovala svítící lucerna vyřezaná z tuřínu nebo tykve před krytý vchod do domu nebo přímo do okna. Měla vítat zemřelé předky a zároveň sloužit jako ochrana proti zlomyslným duchům. Jako zdroj světla byly používány hořící kousky uhlí, později se do plodů usazovala svíčka. Nynějším symbolem Halloweenu je dutá dýně s otvory pro oči a ústa, jež zevnitř osvětluje svíc, která má zahánět zlé duchy. Říká se jí Jackova lucerna: Jack byl totiž velice zhýralý chlapík. Když si pro něj přišel ďábel, tak ho Jack obelstil. Přesto musí do skonání věků obcházet temnotou a svítit si svíčkou ukrytou ve vydlabané dýni. Svátek Halloween byl v 19. století přivezen do Spojených státům irskými emigranty a stal se i zde národní tradicí. Brzy se proměnil v komerční šílenství. Ve městech se vyzdobují vchody do domů, společné prostory, chodby na patrech, dveře bytů, dětské pokoje… v podstatě nic nezůstane ve “všedním“. Do kostýmů se halí i děti, které takto ostrojené vyráží na “koledu”. Kostýmy se vyrábějí od nejmenších možných velikostí – lze zakoupit i obleček Frankensteina pro měsíční miminko či kostým Batmana pro pejska. Prodávají se hotové balíčky s cukrovím, které je určené pro koledníky, tematicky laděné záclonky, prostírání, utěrky, ručníky, různé lampióny, lampičky, umělé dýňové svítilny, figurky strašidel apod. Dnes již obdobné zboží můžete zakoupit i v marketech v České republice.

V anglosaských zemích byly nakonec oba dva svátky slaveny dohromady. V 16. století byl tedy na světě nový svátek – “ All Hallow´Day (Eve)“ čili Den všech blahoslavených. Předvečer tohoto svátku (31.10.) se jmenoval All Hallows´Evening, ve vesnickém slangu jednoduše – Halloween.

Pranostiky:
„Den Všech svatých je poslední, který léto zahání.“
„Když na Dušičky jasné počasí panuje, příchod zimy to oznamuje.“