30. září v galerii Skleněná louka v Brně proběhl vzpomínkový večer básníka, spisovatele a překladatele Jana Zábrany.
Celou akci dalo dohromady občanské sdružení Weles, zabývající se českou literaturou, převážně poezií (poesií – jak chcete).
Skleněná louka je jakýmsi centrem brněnské kultury a právě v galerii Skleněné louky večer proběhl. Na úvod Miroslav Kovářík fantasticky zarecitoval několik Zábranových textů a poté si vzal slovo básník a lékař Norbert Holub. Ten začel do mikrofonu chrlit odborné lékařské termíny ve snaze vysvětlit publiku na co vlastně Zábrana zemřel. Při rozboru Zábranových deníků „Celý život“ vysvětloval jakými duševními poruchami trpěl, že byl celý život velmi depresívní. Nezasvěcený posluchač by málem nabyl dojmu, že se jednalo o poněkud ujetého podivína. Ano „Celý život“ není nic moc veselého, ale myslím si že to je spíš dobou, kterou deníky popisují, jež v tehdejším Československu rozhodně veselá nebyla. Poté trojice studentů předneslo rozsáhlou Zábranovu báseň Havran.
V závěru večera vystoupil Antonín Přidal, který přiblížil Zábranu jako úžasně pracovitého člověka, dobrého kamaráda i společníka. Člověka, který si též prožíval své vnitřní boje. Přidal, coby sám spisovatel a Zábranův kamarád podal své svědectví tak autenticky, že se při následujícím přednesu dalších Zábranových a Ginsbergových (v překladu J. Zábrany) básní vnímavý posluchač dokázal alespoň maličko dostat pod poklop duše básníka.
Co bylo také velmi potěšující, že i u širší veřejnosti Zábrana přestává být regionální postavou a konečně získává zasloužené široké uznání. Do posledního místečka zaplněná galerie na Skleněné louce v Brně především mladými lidmi o tom svědčí.
Karel Kratochvíl
