Takzvanou archeologií války se zabývá Tomáš Pancíř z Archeologického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Soustředí se na druhou světovou válku a její stopy v našem kraji, zejména na Novobystřicku. Tak jako jiní archeologové, i on spolu s kolegy odkrývá stopy minulosti v krajině, jenže v tomto případě minulosti celkem nedávné.
Jak sám říká, archeologie 20. století je stále živá. A tak vedle nálezů zemljanek po německých vojácích v sovětských zajateckých táborech, nejrůznějších předmětů denní potřeby, ale i kosterních pozůstatků nachází stále ještě stopy v lidské paměti.
„Jedna paní nás oslovila s tím, že ví, kde se dodnes nacházejí neoznačené hroby civilistů z konce druhé světové války,“ vypráví Tomáš Pancíř. Archeologové neváhali, zorganizovali u obce Blato průzkum a našli dvanáct hrobů na kraji pole, které dodnes obdělává zemědělská technika.
Dvanáct těl exhumovali a chtějí je přenést z tohoto provizorního místa na hřbitov. „Lidé je tam pochovali pravděpodobně v rychlosti, protože na konci války se toho na Novobystřicku dělo hodně, a oni neměli čas a možnost dopřát těm jedincům pietu, kterou zasluhovali,“ říká archeolog.
O jaké válečné oběti se jedná, není podle Tomáše Pancíře úplně jasné. „Bohužel otazníků nad tím objevem je stále spousta. Máme indicie, že by se mohlo jednat o německé obyvatelstvo, které na konci války prchalo z enkláv na Havlíčkobrodsko a Jihlavsku. Dále máme nejrůznější historické informace, že do těchto míst směřovala ke konci války kolona o třech tisících uprchlících ze Sedmihradska. Mohou to ale být i pochovaní Češi,“ říká.
Přestože se badatelům dosud nepodařilo národnost obětí určit, archeolog Tomáš Pancíř já jasno v jednom: „Když se na to teď člověk dívá s odstupem, tak ví, že tito lidé by neměli zůstat zapomenuti tak jako tak. Obyčejný člověk utrpěl válkou paradoxně nejvíc. A je úplně jedno, jaké byl národnosti.“
Historici jsou si jistí, že v tomto případě jde opravdu o civilní oběti, a to i přesto, že v blízkosti se nachází zbytky vojenského zajateckého lágru. „Když najdeme například německého vojáka, tak kosterní pozůstatek s sebou nese nejrůznější vojenské artefakty, jako součásti výstroje, vojenské věci, identifikační známku, odznaky a podobně. Tito lidé mají civilní oděvy a s sebou nesli osobní věci, zrcátka, mince a podobně. Nic nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o příslušníky německé branné moci,“ ubezpečuje Tomáš Pancíř.
Jeden z pochovaných měl u sebe i torzo peněženky, která přece jen jisté svědectví vydala. „Byla v ní kartička poštovní spořitelny Humpolec. Může to znamenat, že ten člověk ke konci války strávil nějaký čas v Humpolci, mohl se tam ale jen mihnout, mohl to být i trvalý obyvatel. Těch hypotéz je spousta. My bychom si samozřejmě přáli, aby ten člověk měl u sebe doklad se jménem a podobně, ale takto jednoduché to nikdy není. Rozklíčovat události a osudy je nesmírně náročné,“ popisuje Tomáš Pancíř.
S jistotou lze podle něj ale tvrdit, že těchto dvanáct lidí nezemřelo násilnou smrtí. „Těla ohledal antropolog a zjistil, že nenesou žádné stopy po násilí, určitě nebyli zastřeleni ani zavražděni. Co jsme dohledali z výpovědí z okolí, ti lidé obvykle trpěli hlady nebo nejrůznějšími nemocemi. A stávalo se, že je lidé našli tam, kde padli vyčerpáním. Třeba právě na poli, kde jsme je teď my po osmdesáti letech objevili,“ dodává.
Z pole u obce Blato na Novobystřicku se tucet zemřelých přestěhuje do důstojných hrobů na nedalekém hřbitově Klášter. Jak říká archeolog Tomáš Pancíř, tomu, aby je místní už na konci války pohřbili v kraji obvyklým způsobem, bránilo sovětské ležení a zmiňovaný zajatecký tábor. Přenesení ostatků se tedy odehraje nyní, a to za přítomnosti lidí z příhraničních obcí na české i rakouské straně. Mše za oběti války i odborný výklad se uskuteční také v obou jazycích. Pieta je veřejná, lidé ji mohou navštívit v sobotu 11. června v obci Klášter od 14 hodin.
Celý rozhovor s Tomášem Pancířem o archeologii války si poslechněte online.
