V nakladatelství Dokořán právě vychází extrémně zajímavý text, Kniha kódů a šifer. Autorem je Simon Singh, od něhož česky už vyšla Velká Fermatova věta. Nakladatel byl tak laskav, že čtenářům Humpoláka nabízí v elektronické podobě k přečtení některé kapitoly. Zdroj: Simon Singh, Kniha kódů a šifer, Dokořán, Praha, 2003, http://www.dokoran.cz
Až dosud jsme si provoz Enigmy popisovali jako jeden obrovský komunikační systém, ale ve skutečnosti šlo o několik oddělených sítí. Například německá armáda v severní Africe měla svou síť, její operátoři Enigmy používali kódové knihy odlišné od těch, jež byly určeny pro Evropu. Pokud se v Bletchley podařilo určit denní klíč pro severní Afriku, bylo možné dešifrovat všechny německé zprávy posílané toho dne ze severní Afriky, ale pro rozluštění zpráv odesílaných v Evropě to nic neznamenalo. Rovněž Luftwaffe měla vlastní komunikační síť, pro dešifrování její komunikace bylo třeba najít její denní klíč.
Některé sítě byly na rozluštění těžší než jiné. Síť Kriegsmarine byla ze všech nejtěžší, protože německé námořnictvo používalo dokonalejší verzi přístroje Enigma. Operátoři námořní Enigmy měli na výběr z osmi scramblerů, nikoli pouze z pěti, což znamenalo, že existovalo téměř šestkrát více uspořádání scramblerů a tedy téměř šestkrát více klíčů, které museli v Bletchley prověřit. Další odlišnost námořní Enigmy se týkala reflektoru sloužícího k posílání signálů zpět přes scramblery. Ve standardní Enigmě byl reflektor vždy upevněn s určitou orientací, v námořní Enigmě s ním však šlo otáčet a nastavit jej do kterékoli z 26 orientací. Počet možných klíčů se tak dále zvýšil na 26násobek.
Kryptoanalýza námořní Enigmy byla těžší i kvůli operátorům námořnictva, kteří byli pečliví a neposílali stereotypní zprávy, čímž ochuzovali Bletchley o taháky. Kriegsmarine také zavedla bezpečnější systém výběru a vysílání klíčů zprávy. Více scramblerů, pohyblivý reflektor, nestereotypní zprávy a nový systém výměny klíčů zprávy – to vše přispělo k tomu, že německá námořní komunikace byla neproniknutelná.
Neúspěch Bletchley v úsilí rozluštit námořní Enigmu vedl k tomu, že Kriegsmarine postupně získávala převahu v bitvě o Atlantik. Admirál Karl Dönitz vyvinul velmi efektivní dvoustupňovou strategii vedení námořní války, která začala tím, že se jeho ponorky rozptýlily a hledaly v Atlantiku spojenecké konvoje. Jakmile jedna z nich zahlédla cíl, zahájila další stadium strategie – přivolala na scénu další ponorku. Útok začal až tehdy, když se shromáždilo více ponorek. Měla-li tato strategie koordinovaného útoku uspět, bylo nezbytné, aby Kriegsmarine měla přístup k bezpečné komunikaci. Námořní Enigma takovou komunikaci poskytovala, a proto měly útoky ponorek devastující účinek na spojenecké loďstvo, jež zásobovalo Británii tolik potřebnými potravinami a výzbrojí.
Dokud komunikace ponorek zůstávala neprostupná, neměli Spojenci představu o rozmístění ponorek a nemohli plánovat bezpečné trasy pro konvoje. Zdálo se, že jedinou strategií Admirality, jak zjistit polohu německých ponorek, je poznačit si místa potopených britských lodí. Mezi červnem 1940 a červnem 1941 ztratili Spojenci v průměru 50 lodí měsíčně a byli vystaveni nebezpečí, že nebudou schopni stavět dostatečně rychle nové lodě. Kromě toho také docházelo k děsivým ztrátám na životech – během války zahynulo na 50 000 spojeneckých námořníků. Pokud by se nepodařilo tyto ztráty výrazně omezit, byla Británie v nebezpečí, že prohraje bitvu o Atlantik, což by vedlo i k prohře celé války. Churchill později píše: „Uprostřed přívalu násilných událostí dominovala všemu jediná obava. Bitvy lze vyhrát nebo prohrát, akce mohou být úspěšné nebo nezdařené, území mohou být dobyta nebo opuštěna, avšak klíč k naší síle pokračovat ve válce nebo dokonce udržet národ naživu spočíval v ovládnutí zaoceánských tras a ve volnému přístup u do našich přístavů.“
Polská zkušenost a případ Hans-Thilo Schmidta naučily Bletchley Park, že pokud při rozlomení šifry selže intelektuální úsilí, potom je nezbytné se spoléhat na špionáž, infiltraci a krádeže, aby se podařilo získat nepřátelské klíče. Občas Bletchley dosáhl pokroku proti námořní Enigmě díky chytrému triku RAF. Britská letadla položila miny na dohodnutá místa a tím vyprovokovala německá plavidla k vyslání varovné zprávy dalším plavidlům. Tato varování zašifrovaná Enigmou obsahovala odkaz na mapu, Britové však věděli předem, o jaké souřadnice jde, takže je bylo možné použít jako tahák. Jinými slovy, v Bletchley předem věděli, že určitá část šifrového textu představuje určitou sadu souřadnic. Kladení min kvůli získání taháku, známé jako „zahradničení“, vyžadovalo, aby RAF létala na speciální mise, což se nedalo dělat systematicky. V Bletchley museli najít jiný způsob.
Alternativní strategie rozluštění námořní Enigmy vycházela z krádeže klíčů. Jeden z nejsmělejších plánů krádeže klíčů vymyslel Ian Fleming, pozdější tvůrce Jamese Bonda, během války pracovník námořní rozvědky. Navrhl fingovanou havárii ukořistěného německého bombardéru v kanálu La Manche poblíž německé lodi. Jeho plán předpokládal, že se němečtí námořníci přiblíží k letadlu, aby zachránili své kamarády, načež se posádka letadla, britští piloti převlečení za Němce, nalodí na německou loď a zmocní se jejich knih kódů. Tyto německé knihy kódů obsahovaly informace nezbytné pro určení šifrovacího klíče, a protože lodě byly často vzdáleny od základny na dlouhé období, kniha kódů by byla platná nejméně měsíc. V Bletchley by tedy mohli dešifrovat námořní Enigmu po celý měsíc.
Po schválení Flemingova plánu, známého jako Operace bezohlednost, začala britská rozvědka připravovat bombardér Heinkel na fingovanou havárii a shromažďovat posádku letadla z německy mluvících Angličanů. Plán byl načasován na počátek měsíce, aby se získaly čerstvé knihy kódů. Fleming jel do Doveru dohlížet na celou operaci, ale naneštěstí tam nebyla poblíž žádná německá loď, takže plán bylo třeba odložit na neurčito. O čtyři dny později zaznamenal Frank Birch, který vedl námořní sekci v Bletchley, reakci Turinga a jeho kolegy Petera Twinna: „Turing a Twinn ke mně přišli jako hrobníci, které někdo ošidil o pěkné tělo, rozhořčení zrušením Operace bezohlednost.“
Později byla Operace bezohlednost zcela zrušena, ale německé námořní knihy kódů se nakonec podařilo ukořistit díky sérii odvážných přepadení meteorologických lodí a ponorek. Tyto takzvané „čórky“ dodaly do Bletchley dokumenty nezbytné k dešifrování kódu. Když se podařilo námořní Enigmu rozluštit, v Bletchley mohli přesně určovat polohu ponorek a válka o Atlantik se začala vyvíjet ve prospěch Spojenců. Konvoje mohly být odkloněny, aby se nesetkaly s ponorkami, a britské torpédoborce mohly dokonce zahájit protiponorkovou ofenzivu.
Zásadní význam mělo, aby německé velení nikdy nepojalo podezření, že Spojenci „čórli“ knihy kódů pro Enigmu. Kdyby Němci zjistili, že jejich bezpečnost byla ohrožena, vylepšili by Enigmu a Bletchley by byl zase na začátku. Stejně jako v případě Zimmermannovy telegrafní epizody i nyní Britové podnikli různá bezpečnostní opatření jako třeba potopení německého plavidla po krádeži jeho knih kódů. To přesvědčilo admirála Dönitze, že šifrový materiál není v britských rukou, ale v bezpečí na dně moře.
Další opatření se týkala využití získaných zpravodajských informací. Mohlo se stát, že díky dešifrování sice zjistili Britové polohu mnoha ponorek, ale nebylo by moudré je všechny napadnout, protože náhlé nevysvětlitelné zvýšení britských úspěchů by Němce
varovalo, že jejich komunikace již není bezpečná. Proto Spojenci umožnili některým ponorkám uniknout a další napadli pouze tehdy, když nejdříve vyslali výzvědné letadlo a odůvodnili tak přiblížení torpédoborce o několik hodin později. Jindy Spojenci vysílali falešné zprávy popisující pozorování ponorek, jimiž zdůvodnili následný útok.
Navzdory snaze potlačit všechny náznaky toho, že Enigma byla rozluštěna, mezi německými bezpečnostními experty někdy vzbudily britské akce přece jen obavy. Při jedné příležitosti v Bletchley rozšifrovali zprávu udávající přesnou pozici skupiny německých tankerů a zásobovacích lodí, celkem devíti plavidel. Admiralita se rozhodla, aby nevzbudila podezření, nepotopit všechny lodě. Proto informovala své torpédoborce o přesné poloze pouhých sedmi lodí, což umožnilo lodím Gedania a Gonzenheim uniknout. Sedm lodí bylo skutečně potopeno, ale torpédoborce Královského námořnictva náhodou narazily i na zbylé dvě lodi, které měly ušetřit, a také je potopily. Torpédoborce nevěděly o Enigmě ani o politice nevzbuzování podezření – pouze se domnívaly, že dělají svou práci. Admirál Kurt Fricke v Berlíně podnítil vyšetřování tohoto a podobných útoků ve snaze prověřit možnost, že Britové rozlomili Enigmu. Vyšetřování došlo k závěru, že početné ztráty byly způsobeny buď náhodou, nebo britským špionem, který infiltroval Kriegsmarine. Rozluštění Enigmy se považovalo za nemožné a nepředstavitelné.
Anonymní kryptoanalytici
Kromě toho, že Bletchley Park rozlomil německou šifru Enigma, uspěl také v dešifrování italských a japonských zpráv. Zpravodajské informace, které vyplynuly z těchto tří zdrojů, dostaly kódové jméno Ultra. Díky nim získali Spojenci výhodu na všech bojištích. V severní Africe pomohla Ultra zničit německé zásobovací linky a informovala Spojence o stavu sil generála Rommela, díky čemuž Osmá armáda odrazila německou ofenzivu. Ultra také varovala před německou invazí do Řecka, což umožnilo britským silám se stáhnout bez těžkých ztrát. Nešlo jen o Řecko; Ultra poskytovala přesné zprávy o situaci nepřítele v celém Středomoří. To bylo obzvlášť důležité ve chvíli, kdy se Spojenci v roce 1943 vyloďovali v Itálii a na Sicílii.
V roce 1944 Ultra sehrála důležitou roli při spojenecké invazi na evropský kontinent. V měsících předcházejících dni D poskytovaly zprávy dešifrované v Bletchley detailní obrázek o rozložení německých vojsk podél francouzského pobřeží. Sir Harry Hinsley, oficiální historik britské rozvědky během války, napsal:
„Jak se informace ze zdroje Ultra hromadily, došlo k několika nepříjemným překvapením. Konkrétně v druhé polovině května se ukázalo – po předchozích znepokojivých náznacích, že Němci došli k závěru, že oblast mezi Le Havrem a Cherbourgem je pravděpodobným a možná dokonce hlavním cílem invaze – že Němci vyslali posily do Normandie a na Cherbourgský poloostrov. Díky včasné informaci však Spojenci modifikovali plány vylodění na pláži Utah. Zůstává neoddiskutovatelným faktem, že ve chvíli, kdy vyslané vojsko vyrazilo, byl náš odhad počtu, identity a rozmístění nepřátelských divizí na západě – v celkovém počtu padesáti osmi divizí – přesný ve všech položkách operačního významu kromě dvou.“
Během války kryptoanalytici v Bletchley věděli, že jejich práce má velký význam, a Churchillova návštěva Bletchley tento názor potvrdila. Nikdy se však nedověděli žádné podrobnosti strategického charakteru, nikdo jim neřekl, k čemu a jak se jejich informace používají. Nikdo jim například neřekl o dni D, tedy datu vylodění spojenců v Normandii. Náhodou se stalo, že na večer před vyloděním si kryptoanalytici naplánovali taneční večírek. To znepokojovalo velitele Travise, ředitele Bletchley a jedinou osobu široko daleko, která byla zasvěcena do plánu pro den D. Nemohl říct tanečnímu výboru budovy č. 6, aby večírek zrušil, protože by to byla jasná narážka, že na obzoru je důležitá ofenziva, což by se dalo klasifikovat jako porušení utajení. Večírek byl proto povolen. Náhodou došlo k tomu, že špatné počasí odsunulo vylodění o dvacet čtyři hodin, takže kryptoanalytici měli čas vzpamatovat se z následků veselého večera. V den vylodění francouzský odboj zničil pozemní komunikační linky a přinutil tak Němce komunikova
t pouze rádiem, což dalo Bletchley příležitost zachytit a rozšifrovat ještě více zpráv. V tomto klíčovém bodu války tak Bletchley poskytovala ještě detailnější obrázek německých válečných operací než dříve.
Stuart Milner-Barry, jeden z kryptoanalytiků z budovy č. 6, napsal: „Myslím, že od starověku – pokud vůbec někdy – se nevedla jiná válka, v níž by jedna strana měla plně k dispozici informace z druhé strany.“ Americká zpráva dochází k podobnému závěru: „Ultra vytvořila podmínky, jež změnily rozhodovací proces vojenských a politických špiček. Znát svého nepřítele je velice uklidňující pocit. Roste nepostřehnutelně, ale trvale, pokud pravidelně a podrobně pozorujete jeho myšlenky, způsoby, zvyky a činy. Znalosti tohoto typu umožňují méně improvizovat, plánovat s větší jistotou, bez rizika a rozhodněji.“
Existuje kontroverzní tvrzení, že výkony z Bletchley byly rozhodujícím faktorem spojeneckého vítězství. Jisté je, že válku významně zkrátily. Dobře je to vidět, když analyzujeme bitvu o Atlantik a zvažujeme, jak by probíhala, kdyby nebyla k dispozici Ultra. Především by došlo k tomu, že silné německé ponorkové loďstvo by potopilo více spojeneckých lodí. Tím by bylo ohroženo spojení s Amerikou, Spojenci by museli předisponovat lidské zdroje na stavbu nových lodí. Historikové odhadli, že by to pozdrželo spojenecké plány o několik měsíců, což by znamenalo odsunutí invaze ze dne D přinejmenším na následující rok. Podle sira Harryho Hinsleye „válka by skončila v roce 1948 místo v roce 1945, kdyby Government Code and Cypher School nebyla schopna číst šifru Enigma a neposkytovala zpravodajské informace Ultra“.
Během tohoto prodlení by v Evropě došlo k mnoha dalším ztrátám. Hitler by byl schopen lépe využít střely V-1 a V-2 a působit tak škody v jižní Anglii. Historik David Kahn shrnuje význam rozluštění Enigmy: „Zachránilo životy. Nejen spojenecké a ruské životy, ale díky zkrácení války také životy německé, italské a japonské. Někteří lidé, kteří válku přežili, by nebyli naživu, kdyby k rozluštění nedošlo. Za to svět vděčí kryptoanalytikům; to je klíčová lidská hodnota jejich triumfu.“
Po válce zůstaly úspěchy Bletchley důkladně hlídaným tajemstvím. Po úspěšném luštění zpráv během války chtěla Británie pokračovat ve svých výzvědných aktivitách a nebyla ochotna prozradit své schopnosti. Británie získala tisíce přístrojů Enigma, které rozmístila ve svých bývalých koloniích, kde věřili, že šifra je tak bezpečná, jak se zdála Němcům. Britové neudělali nic pro to, aby je vyvedli z omylu, a v následujících letech běžně dešifrovali jejich tajnou komunikaci.
Mezitím byla Government Code and Cypher School v Bletchley Parku zavřena. Tisíce mužů a žen, kteří přispěli k vytvoření Ultra, se rozešli. Bomby byly rozebrány a každý útržek papíru, který se vztahoval k válečným dešifrovacím aktivitám, byl buď zamčen do trezoru, nebo spálen. Britské dešifrovací aktivity převzalo nově vzniklé ústředí Government Communication Headquaters (GCHQ) v Londýně, které se v roce 1952 přemístilo do Cheltenhamu. Přestože někteří z kryptoanalytiků přešli do GCHQ, většina z nich se vrátila do svých civilních životů se závazkem mlčenlivosti, takže svou klíčovou roli ve spojeneckém válečném úsilí nemohli odhalit. Zatímco vojáci, kteří bojovali v konvenčních bitvách, se směli pochlubit svými hrdinskými činy, kryptoanalytici, kteří sváděli intelektuální bitvy s nemenším významem, museli čelit zahanbení, že na otázky o svých válečných aktivitách nemohli odpovědět jinak než vyhýbavě. Gordon Welchman vypráví, jak jeden z mladých kryptoanalytiků, který s ním pracoval v budově č. 6, dostal kousavý dopis od svého bývalého ředitele školy, který jej obviňoval, že je hanbou školy, protože nebyl na frontě. Derek Taunt, který také pracoval v budově č. 6, shrnuje pravý přínos svých kolegů: „No, možná jsme zrovna nebyli s králem Jindrou na den svatého Kryšpína, ale šunky jsme si taky neváleli a nemusíme se vůbec cítit špatně, že jsme byli tam, kde jsme byli.*“
Po třech desetiletích mlčení nakonec ticho kolem Bletchley Parku v 70. letech 20. století skončilo. Kapitán F. W. Winterbotham, který byl zodpovědný za distribuci informací Ultra, začal naléhat na britskou vládu s argumentem, že země Commonwealthu přestaly používat šifru Enigma a že již není co získat skrýváním faktu, že Británie ji rozlomila. Tajné služby neochotně souhlasily a povolily mu napsat knihu o činnosti Bletchley Parku. Winterbothamova kniha The Ultra Secret vydaná v létě 1974 se stala signálem, že bývalí pracovníci Bletchley mohou přinejmenším mluvit o svých válečných aktivitách. Gordon Welchman pocítil velikou úlevu: „Po válce jsem se vyhýbal diskusím o válečných událostech ze strachu, že bych mohl vycházet z informací Ultra a ne z veřejně dostupných zdrojů.
Cítil jsem, že tento obrat událostí mě zbavil závazku mlčenlivosti.“
Ti, kteří tolik přispěli k válečnému úsilí, mohli nyní obdržet zasloužené uznání. Snad nejpozoruhodnějším důsledkem Winterbothamovy knihy bylo to, že si Rejewski uvědomil obrovský důsledek svého předválečného luštění Enigmy. Po německé invazi do Polska Rejewski utekl do Francie, a když byla i Francie obsazena, prchl do Británie. Zdálo by se přirozené, že by se stal součástí britského úsilí o rozluštění Enigmy, ale místo toho byl poslán řešit méně důležité šifry do malé zpravodajské jednotky v Boxmooru u Hemel Hempsteadu. Není jasné, proč byl tak brilantní mozek vyloučen z Bletchley Parku, kvůli tomu však Rejewski nevěděl vůbec nic o aktivitách Government Code and Cypher School. Až do vydání Winterbothamovy knihy neměl ani tušení, že jeho myšlenky poskytly základ pro rutinní dešifrování Enigmy během války.
Pro někoho vyšly Winterbothamovy knihy příliš pozdě. Mnoho let po smrti Alastaira Dennistona, prvního ředitele Bletchley, obdržela jeho dcera dopis od jednoho z jeho kolegů: „Váš otec byl velký muž, jemuž budou všichni anglicky mluvící lidé dlužni ještě dlouhou dobu, ne-li navždy. Je smutné, že tak málo lidí vědělo přesně, co udělal.“
Alan Turing byl dalším kryptoanalytikem, který nežil tak dlouho, aby se dočkal jakéhokoliv veřejného uznání. Místo toho, aby byl vychvalován jako hrdina, byl pronásledován pro svou homosexualitu. Roku 1952, když hlásil vloupání na policii, naivně prozradil, že měl homosexuální vztah. Policie usoudila, že nemá jinou možnost než jej zatknout a obvinit ze „spáchání nemravnosti podle oddílu 11 dodatku Trestního zákona z roku 1885“. V denících se objevila zpráva o provinění a soudním stíhání, Turing byl veřejně pokořen.
Turingovo tajemství tak bylo odhaleno, jeho sexuální orientace se stala veřejně známou. Britská vláda zrušila jeho bezpečnostní prověření. Nesměl již pracovat na výzkumných projektech týkajících se rozvoje počítačů. Soud mu nařídil navštěvovat psychiatra a podstoupit hormonální léčení, jehož důsledkem byla impotence a obezita. Turing upadl do depresivních stavů. 7. června 1954 si do ložnice odnesl sklenici kyanidového roztoku a jablko. Před dvaceti lety si prozpěvoval: „Vlož jablko do lektvaru, dej mu sílu smrti, zmaru.“ Nyní byl připraven uposlechnout. Ponořil jablko do kyanidu a několikrát si kousl. Ve věku pouhých dvaačtyřiceti let jeden ze skutečných géniů kryptoanalýzy spáchal sebevraždu.
Celá tato kapitola, včetně všech předchozích je vám poskytnuta ke stažení.
Celý dokument si můžete stáhnout na našem serveru zde.
Dokument vznikl exportem z DTP programu, omluvte prosím jeho kvalitu (a budiž to motivací i k opatření tištěné knihy :-))
