čundr z Čech přímo na sever – zpráva 1.
Účastníkům říkejme pro zjednodušení třeba Renda s Beruš, Michal a Humpolák.
Naše plány jsou zatím velice hrubé, protože informace se v Čechách shání o této oblasti Země velice špatně. Děkuji tímto hlavně Zdeňkovi Strnadovi, Lídě Puldové, Viktorovi Beránkovi a panu Jakešovi. Doufáme, že se nám podaří zimní pochody mezi obydlenými osadami Longyerbyen, Barentsburg a Svaegruva. Možná také neobydlenou Pyramiden a na Ny-Alesund bohužel nemáme peníze. Kudy přesně půjdeme a jak, to rozhodneme až na místě podle map, informací, počasí atd.
Poslední dva týdny byly velmi hektické. Připravit se na odjezd do pustiny, vše zařídit co možná nejlevněji a ještě při tom normálně chodit do práce, to vše je časově náročné. Sháněl se poslední materiál, nakupovaly se potraviny, něco se odesílalo cargem předem, vyřizovaly se formality, platily se nejlevnější letenky do této destinace, vyměňovaly peníze. V malém městě je třeba problém sehnat 1000 NOK.
Vše směřuje k brzkému sobotnímu ránu 24.3.2001 – konečně odlet z Prahy! Pomalu snáším na hromadu veškerý materiál co s sebou chci vzít a marně si lámu hlavu, jak to všechno nacpu do 20kg batohu. Budeme se spoléhat pouze na sebe, protože samozřejmě nemáme peníze na pohodlný, organizovaný zájezd a podle toho to také vypadá. Lyže (podomácku upravené pro skelety), dětské boby, oblečení, věci pro bivakování na sněhových pláních atd. Když to tak píšu, tak se děsím toho množství. Uživil bych možná pár „nosičů“ na sněžných skútrech… no jo, ale co nebudu potřebovat? A takto se ubírají mé myšlenky než to prostě všechno narvu do batohu. Mám vyzkoušeno, že když batoh nepraskne do pěti minut, tak vydrží. Pak ale zjistím, že hranice 20 kg je výrazně překročena a mám opět o čem přemýšlet. Ach jo, už abych seděl v letadle a díval se na mraky pode mnou.
Pokud to bude technicky možné, budu vám psát přímo ze Špicberků, pokud ne určitě se podrobná zpráva, včetně obrázků na těchto stránkách objeví po našem návratu.
