A televize nás nakrmí
Hodinky mi ukazují 18:59 – za chvilku budou na televizi Prima zprávy. Na stole mám talíř plný čerstvě ufritovaných hranolek s kečupem a sklenici okurek. Se zafuněním po celodenním shonu sedám na židli, loktem vymáčknu víčko sklenice a obalím konec první hranolky kečupem.
V 19:00 už k mým uším doléhá tón hlasu hutně nalíčené hlasatelky. V rychlosti přežvýká horkou jehlou spíchnuté politické dění a nakonec vypustí do éteru zprávu, že dva lupiči dnes v noci v Praze přepadli benzínku a… (vyndávám si okurku ze sklenice rukou – kdyby mě tak viděla máma) …obsluhu zastřelili. Pěkný, říkám si, asi další road movie. První třetina talíře snědená, v 19:15 přepínám na ČT1. Objeví se na dnešní grafické poměry velice sociální počítadlo, jaké vídávám na jedničce odmalička. …58, 59, 00 – Píp. Rychlý seznam událostí neslyším, jelikož chroupám zvláště propečenou brambůrku. Asi třetí zpráva je o přepadení benzínky v té a té ulici. Dva maskovaní lupiči vyděšenou prodavačku postřelili. Všechny informace o činu se ale s Primou „krapet“ rozcházejí. Obsluha asi postupně vstává z mrtvých.
Někdy si, když se takhle dostanu do mlýnice tří večerních televizních zpravodajství, připadám si jako na kolotoči, kterým otáčí tři blázni v kravatách a každý mi řve do ucha to svoje. Co se týká zpráv, připadají mi televizní společnosti jako moje nynější večeře. Zprávy na Primě jsou jako ty okurky rychlokvašky. Honem, honem, budeme první, honem rychle vykvasit. Hranolky, aneb můj hlavní chod, jsou zprávy ČT. Pevné jádro, kterého je, jakožto hlavní ingredience, co nejvíce. Dneska však poněkud málo slané. No a kečup? Ten pálivý kečup na kraji talíře? Ten ochucující všechny hranolky a dodávající jim tu správnou pálivou chuť? To jsou zprávy TV Nova. 19:30 – mastnou rukou stisknu knoflík „3“ na ovladači. No jasně! Už vidím to červené hovínko v logu televize, jak se nadrženě třese. „Scéna jako z krvavého filmu se odehrála dnes v noci na jedné z benzínových…„, rve si vlasy komentátorka. Hranolky jsem dojedl, jen na kraji talíře mi zbylo trochu toho pálivého kečupu. A bojím se, že to takhle dopadlo ve většině českých rodin.
