Pokud vás lákají ferraty, nemusíte jezdit až do vyhlášených Dolomit. Téměř horolezeckých výstupů po ocelových lanech, žebříčcích zavěšených na skálách a železných kramlí zatlučených do kolmých stěn si můžete užít kousek za hranicemi. Stačí zajet do údolí Höllental nedaleko Vídně, kde je doslova ferratový ráj.
Kompletní vybavení na ferratu
Říčka Schwarza tu prořezává jedno z alpských předhoří a dělí ho na Schneeberg a Raxalpen. Obě dosahují výšek něco málo přes dva tisíce metrů. Vídeňští sportovci oběma říkají Hausberge, domácí hory. Mají je totiž jen pár desítek kilometrů za městem.
Horolezci našli své větší či menší skalní oblasti roztroušené po celém dvacetikilometrovém údolí i v jeho bočních hřebenech a údolíčkách. Vodáci sjíždějí Schwarzu. Cyklisté na horských kolech se pohybují spíše v podhůří. Silničáři využívají perfektní asfalt silničky podél řeky. Turisté chodí po značených i neznačených pěšinkách a vozí se třemi lanovkami.
Grosses Höllental
Milovníci ferrat však mají na rozdíl od nich jediné centrum. Je jím obrovské boční údolí zvané Grosses Höllental. Pod ním stojí chata Weichtalhaus s velkým neplaceným parkovištěm a z něho vyrážejí turisté na několik zajištěných cest.
Všechny se v pětistupňové škále obtížnosti pohybují mezi A a B. Jsou tedy vhodné především pro obdivovatele přírody, začátečníky a rodiče s dětmi. Žádné velké sportovní výkony na nich nikdo nepředvede. Přesto má každý výstup své kouzlo.
Wachthüttlkamm (Hřeben k ochranným chatám) stoupá lesem po širokém hřebeni. Do cesty se ovšem co chvíli staví zarostlé skalky, šikmé skalní prahy a podobné nepříjemnosti. Stavitelé cesty taková místa zpřístupnili žebříky a zábradlím.
Kdo ještě nebyl na ferratě, může si to tady vyzkoušet. Není potřeba speciálního vybavení. Stačí pohorky a trocha pozornosti, abyste neuklouzli na vlhké skále. Zkušenější si tu mohou vychutnat zvláštnost, protože ferrat v lese je v Evropě jako šafránu.
Žebřík na ferratě Teufelsbadstuben
Teufelsbadstuben (Ďáblova koupel) je dlouhá vyhlídková trasa, která využívá skalní terasy, po kterých neúnavně traverzuje až na vrchol pětisetmetrové stěny a setkává se tam s Wachthüttlkamm. Pěšina tu a tam zajištěná ocelovým lanem poskytuje pohledy z ptačí perspektivy a umocňuje pocit z volného prostoru. Jednotlivá patra skalních lávek překonává několik kovových žebříků.
Alpenverein (pojmenovaná po Alpském spolku, který ji nechal vybudovat) začíná populárním šedesátimetrovým žebříkem, který slouží turistům ji 103 roky od doby, kdy byl výstup zpřístupněn návštěvníkům. Cesta končí u Höllentalaussicht, odkud je podle místních průvodců nejkrásnější výhled na Höllental.
Gaisloch (Gaisova rokle) je nejnáročnější ze všech ferrat v oblasti. Je nejdále v údolí, časově nejnáročnější, nejtěžší a ještě je na ní často vlhká skála, protože skrze ní protéká potůček. Během túry je nutno překonat tisícimetrové převýšení, a z toho třetinu lezením po skále.
Hoyosch (jméno nese po Habsburkovi Ernst-Grafovi) byla téměř zapomenuta a vypadalo to, že je odsouzená k zániku. Před pár lety však byla obnovena. Protože vede na druhé straně údolí, než všechny ostatní cesty, můžete na ní vychutnat klid, osamělost a také značně převýšení. Ferrata sice sama o sobě není extrémně dlouhá, ale návrat zpět vede přes vysoké kopce, které z ní dělají fyzicky náročnou túru.
Může se hodit Jak se tam dostat Kdo dává přednost hromadné dopravě, může jet vlakem z Vídně do Payersbachu a přestoupit na autobus, který má zastávky v Kaiserbrunn i u Weichtalhaus. Nejlevnější ubytování pod střechou poskytuje turisticko-horolezecko-vodácké centrum na chatě Weichtalhaus několik kilometrů proti proudu říčky. Vybavení Horská služba |
