Vizuální umělkyně Pavla Sceranková vystavuje až do 11. května tohoto roku v Humpolecké galerii 8smička. Prezentuje tu nová díla zkoumající absurditu každodenního života, ale i objekty inspirované její fascinací vědou a vesmírem. A jde o výstavu, za kterou se vyplatí udělat si výlet.
Právě vstupujete do prostoru, kde na své pocity nejste sami. Ať už prožíváte deziluzi ze současného geopolitického vývoje, nebo vás „jen“ zmáhá zaběhnutá rutina každodenního života prostoupená neustálým odbavováním jednotlivých úkolů, právě tady je místo, kde ony emoce můžete sdílet.
Nacházíme se v humpolecké galerii 8smička, která tu od poloviny února tohoto roku představuje v rámci programu sólových výstav Pavlu Scerankovou, vizuální umělkyni zastoupenou v několika významných sbírkách, pedagožku na pražské Akademii výtvarných umění a jednu z nejzajímavějších postav současné umělecké scény.
Její výstava nese název Moli, kteří prožírají ruce do světel a umělkyně tu představuje hned několik děl speciálně připravených pro humpoleckou galerii. „Poslední samostatnou výstavu jsem měla v pražském NoDu v roce 2023,“ říká Pavla Sceranková, „díla na tuto jsem připravovala poslední rok,“ dodává.
I když primárním tématem umělkyně je práce, zde, stejně jako v předchozích výstavních projektech – například Žena na Měsíci v Galerii hlavního města Prahy, kde Pavla Sceranková vystavovala v roce 2013, nebo Staré světlo v oddělení galaxií v brněnské Fait Gallery MEM, tu autorka pracuje s tématem astronomie a vesmíru.
Najdeme tu například nenápadnou dřevěnou hlavu pozapomenuté britsko-americké astronautky Cecilie Payne, kterou Pavla Sceranková zakomponovala do sloupu vytvořeného z částí rozebrané staré židle, či z příze vytvořenou hlavu věnovanou všem vědkyním s podobným, mnohdy nedoceněným osudem.
„Věda je pro mě platforma, která nabízí možnost mluvit o věcech, o kterých se hůře debatuje jazykem běžného života,“ říká Pavla Sceranková, co ji na tématu fascinuje. „Osobnosti vědců a vědkyň, které nám odkrývají barvy a poznání světa, mě lákají i proto, že oni sami – a ženy v historii obzvlášť – mnohdy zůstávají skrytí a v pozadí,“ dodává.
I proto se v jedné ze svých videoinstalací umělkyně věnuje osobnosti americké softwarové inženýrky Margaret Hamilton – neodborné veřejnosti známé především z fotografie, kde pózuje vedle obrovské hromady papírů s kódem –, která napsala program, jež umožnil Apollu 11 cestu na Měsíc.
Jako protipól vědy, objevů a záslužnosti najdeme na výstavě Pavly Scerankové i díla tematizující lidské přežívání, rutinu či jen těžko popsatelnou tíhu světa. Nejvýmluvnějším sochařským objektem je v tomto smyslu rozměrná dřevěná socha muže připomínající snadno se bortící dětské loutky.
Umělkyni k dílu přivedlo letmé a náhodné setkání s opilým tatínkem, který se snažil se svou dcerou sbírat v parku kaštany. Výjev ji dovedl k přemýšlení o tom, jak často se dostáváme do situací, kdy se i přes špatná životní rozhodnutí nebo náhody snažíme udržet rovnováhu.
„Tohle je pro mě extrémní metafora, kdy si socha jednou rukou přidržuje strop, aby si tím uchránila prostor pro život,“ říká. Obdobnou křehkost, balanc na hraně pak v divákovi zanechá i oblek levitující v prostoru, jež je ke stropu a podlaze připevněn 140 jehlami.
Autorka výstavy si skrze nové i starší objekty a videoinstalace klade otázku, jak lze pomocí umění sdílet pocity vyčerpání a přetížení či jakou roli může hrát umění ve světě, kdy se život rozpadá na nekonečnou sérii úkonů bez odpočinku. Zároveň ale přiznává, že nepřichází s řešením. Namísto toho nabízí sdílení.
„Ráda bych k řešení problémů přispěla, ale nedokážu víc než jen sdílet a popisovat. Věřím, že když někdo slyší nebo vidí, že i další lidé čelí podobným problémům, že i jiní se budí vystresovaní ve čtyři ráno, že tohle sdílení může být zdrojem úlevy nebo podpory. Chtěla jsem ukázat, že v tom nejsme sami,“ dodává.
Sdílení pak Pavla Sceranková posunula na své výstavě ještě do jiné roviny. Každý návštěvník humpolecké 8smičky dostane k průvodci po jednotlivých vystavovaných dílech i malý balíček s hlínou, z něhož si může vymodelovat postavičku či objekt, zkrátka cokoli, co dokáže zhmotnit jeho aktuální rozpoložení.
Tyto vyrobené postavičky pak doplňují výstavu, jsou rozmístěné po obvodu zdí nebo na poličkách a utvářejí druhou, sdílenou a společnou vrstvu expozice, návštěvníky zabydlený prostor, otisk jednotlivých diváků.
Pokud byste tuto výstavu nestihli, Pavla Sceranková aktuálně pracuje na dílech pro kroměřížskou galerii Pekelné sáně a na výstavu No Time To Work. No Time Free Of Work organizovanou Společností Jindřicha Chalupeckého. Na podzim by pak měla vystavit i objekt v rámci Signal festivalu.
