převzato z Jihlavských listů
Kluci Vysočiny je oficiální název sdružení gayů, v současnosti čítající asi
padesát lidí z celého kraje. Tento víkend se zástupci gayů z Vysočiny setkali
s pěticí gayů z družebního města Purmerendu a při této příležitosti jsme položili
zástupci sdružení Kluci Vysočiny Zdeňku Gryčovi několik otázek.
Můžete představit čtenářům vaše sdružení Kluci Vysočiny?
„Do roku 2000 v ČR působilo sdružení homosexuálních občanů SOHO, jehož
jsme byli součástí. Nyní se SOHO přeměnilo na Gay iniciativu, která se snaží
prosadit registrované partnerství. To je podle nás málo, proto jsme neoficiální
organizace gayů se zaměřením na akce pro občany s podobnou orientací. Ve spolupráci
s Hygienickou stanicí v Pelhřimově jsme například pořádali akci zaměřenou na
odběr krve a kontrolu HIV.“
Nyní tedy působíte jako krajská organizace?
„Když vznikl kraj, jedna nejmenovaná vysoce postavená osoba řekla Mrzákům
a buzerantům nedáme ani korunu. To nás hodně zaskočilo. Raději jsme volili neoficiální
formu, scházíme se k informačním schůzkám a například na požádání spolupracujeme
s rodinnou poradnou nebo hygienou.“
Nepředpokládám, že budete onoho krajského úředníka jmenovat, ale prozraďte,
je to člen KDUČSL?
„Není členem KDUČSL a je stále ve funkci.“
Jistě víte, proč se ptám. Podle části věřících je v Bibli homosexualita nazývána
těžkým hříchem…
„V Bibli se neodsuzuje homosexualita. V Bibli se odsuzují skutky jako takové.
Musíte rozlišovat homosexuální cítění a homosexuální chování. Mám tím na mysli
homosexuální prostituci, homosexualitu ve věznicích, na vojně. Homosexuální
chování se dá naučit o tom se hovoří v Bibli a to je odsuzováno. I mezi gayi
jsou lidé věřící. Najdete je v organizaci Logos.“
Můžete prozradit, kdy jste na sobě poznal opačnou orientaci?
„Když začne puberta, tak to poznáte. Je pravdou, že vnímáte odlišnost a
zprvu tápete. Věřím, že 80 procent mužů a 60 procent žen zažije homosexuální
styk. Pokud v mládí experimentujete, záleží na vaší vyspělosti, kdy poznáte
svoji orientaci.“
Homosexualita není dědičná. Pro mnohé rodiče může být opačná orientace jejich
potomka šokem. Jak reagovali vaši rodiče?
„Vůbec ne špatně. Na toto téma jsme se doma nebavili a máma to akceptovala.
Otec se tváří, jako by nic nebylo a nepamatuji, že by na toto téma byl doma
nějaký konflikt. To můj přítel Pavel měl u svých rodičů větší smůlu, zpočátku
svoji orientaci tajil, ale jeden „dobrák“ nelenil a rodiče informoval.
Následovaly hádky a nepochopení a trvalo určitou chvíli, než se rodiče se skutečností
smířili.“
Současný právní systém vás podle vašich slov diskriminuje. V čem to pociťujete
nejvíce?
„Je toho celá řada. Když se váš partner dostane do nemocnice, nikdo vám
nepodá informaci. Jsou to problémy se společným majetkem při úmrtí jednoho z
partnerů. Můj partner měl bankovní konto a já jsem si chtěl k němu posílat peníze.
Ale naše bankovnictví neumožňuje, aby byli dva majitelé jednoho účtu, pouze
manželé. Já mohu mít pouze uživatelské právo, ale státní instituce mi na cizí
konto peníze posílat nemůže. Je toho celá řada.“
Jak vnímáte reakce svého okolí? Jsme tolerantní národ vůči gayům?
„Oficiálně vám samozřejmě nikdo nic neřekne. Ale je pravdou, že za vašimi
zády běží takový šum, žijeme přeci jen v malém městě. Před třemi lety mi někdo
hodil dlažební kostku do okna. Většinou takové to kibicování většinou končí,
když nás dotyčný blíže pozná. Nezapomínejte, že oficiálně se u nás uvádí, že
jsme čtyřprocentní menšina. Naši holandští přátelé žijí ve společnosti mnohem
otevřenější a za reálné číslo považují devět procent populace s odlišnou sexuální
orientací. Proto nikdy vlastně nevíte, kdo kolem vás je takto orientován.“
Lubomír Maštera – Jihlavské
listy
