V den, který patří k významným mezníkům v českých dějinách, chci oblažit vaše poetické duše básní, kterou z dnešního pohledu těžko můžeme chápat zcela vážně. Najde se mezi vámi někdo, kdo určí autora tohoto „mistrovského“ dílka? Malá nápověda: dědeček tohoto autora byl rovněž básník, nesporně známější, a až na jednu odchylku měl s vnukem stejně znějící jméno.
Deset minut
Copak jsem klukům pro legraci?
V rozhlase o mně hlásili,
že jsem dnes ráno zaspal v práci.
(Bylo to jen o chvíli.)
Prý – Tonda Vaněk ze slévárny.
A co ty na to, Tondo? – řekli.
Přišel jsem pozdě. To je marný.
Proč jsou teď všichni na mne vzteklí?
Byli jsme včera s Máňou v kinu.
Pro těch pár minut je teď křik.
Že prý jim ruším disciplinu,
že prý jsem špatný úderník.
Pak jsme si chvilku povídali
– no, co je komu do toho? –
chvilku jsme před barákem stáli.
Zaspal jsem prostě. Hotovo.
Vzali mi prapor od mašiny.
Ten rudý, ten náš údernický.
Dostane prý ho někdo jiný.
(A já byl na něj pyšný vždycky.)
Kdyby mi radši vynadali.
Soudruzi mlčí. Jako němí.
Jako by s nepřítelem stáli.
Prosím vás, kluci, odpusťte mi.