Během května proběhne na budově Muzea Dr. Aleše Hrdličky na Horním náměstí v Humpolci oprava fasády.
Rozhodli o tom městští radní a náklady kolem 1,6 milionu korun uhradí
z rozpočtu. Budova si podle místostarosty Humpolce Romana Brzoně novou
fasádu zaslouží. Naposled byla totiž rekonstruovaná v roce 1969
architektem Vladimírem Maršálem ku příležitosti stoletého výročí
narození Aleše Hrdličky.
Se zamezením pronikání vlhkosti do objektu a celkovou opravou fasády
souvisí také výměna oken v přízemí budovy. Vzhledem k zachování
bezpečnosti návštěvníků bude muzeum celý květen uzavřené.
Po hlavních opravách se počítá ještě s „dodělávkami“, ale ty už
provoz muzea výrazně neomezí. „Nová fasáda bude ve stejných valérech
jako ta stávající. Nové bude jedině její oživení,“ prozradil humpolecký
architekt Zdeněk Závodský, který má letošní opravy na starosti.
Indiánská vesnice
Muzeum Dr. Aleše Hrdličky nese jméno humpoleckého rodáka a
světoznámého antropologa. Bylo založeno v roce 1895 s cílem shromažďovat
duchovní a hmotné památky charakterizující oblast Českého Horácka.
Plnohodnotné muzeum bylo v budově bývalé školy otevřeno v roce 1968.
Objekt loni navštívilo téměř 9000 lidí. Podle vedoucí muzea Jany
Stehnové je u mladé generace nejoblíbenější expozice loutek a indiánská
vesnička. „Velice se nám osvědčily právě interaktivní prvky. Děti jsou
nadšené, že si s loutkami mohou hrát. V indiánské vesničce si mohou zase
ohmatat různé předměty v zavřených krabičkách,“ říká Jana Stehnová.
Dospělí pak prý oceňují především národopis. Při jeho prohlídce si
totiž zavzpomínají na to, jak se dříve žilo. A co muzeum chystá pro
návštěvníky do budoucna? „Pokud nashromáždíme příslušné sbírkové
předměty, rádi bychom v blízké době otevřeli krejčovskou dílničku,“
prozrazuje vedoucí humpoleckého muzea Jana Stehnová.
Kromě oprav fasády humpolečtí radní také schválili 300 000 korun na
nový zvon pro kostel svatého Mikuláše. Instalovat se má na podzim.
Betlém i šachy
Uvnitř muzea, ve Výstavním sále, mohou jeho návštěvníci do 28. dubna
vidět výstavu osmdesátiletého Viktora Rozvody a jeho syna Luboše.
Podle Jany Stehnové je na Viktoru Rozvodovi obdivuhodný rozsah jeho
díla – v jedné místnosti lze najít dřevořezby, malby a podmalby na sklo.
Rozmanité je i množství lidových motivů, které sahá od vyřezávaných
obličejů či velkých šachových figurek přes obrazy, mezi kterými nechybí
ani ztvárnění Charlieho Chaplina, až po vyřezávaný betlém či pietu a
také malovanou křížovou cestu.
„Pan Rozvoda pracoval celý život jako textilák, ovšem umělecká tvorba
vždy byla a stále je jeho velkým koněm,“ prozradila vedoucí muzea Jana
Stehnová.
ČTK, Aneta Slavíková
