Tak jsem se zase jednou nechal napálit a v krámě jsem si koupil vlašský salát, protože jsem na něj dostal strašnou chuť. Nicméně po ochutnání cca dvou lžiček tohoto paskvilu, po kterém se mi huba kroutila jako koni, který právě polkl kysné zelí, letěla krabička se svým obsahem rovnou do koše. A s dojetím jsem vzpomínal na starý dobrý komunistický vlašák. Vlašský salát z někdejších lahůdkářských výroben patří mezi ty fenomény, o nichž je nutno objektivně přiznat, že „za socíku“ bývaly lepší. Vlašák byl pochoutka pro děti, dojídala se jím mládež, svačili ho dospělí. Vlašák se nedal jíst jen tak. Byla ustálená zvyklost dávat si pět deka na jeden rohlík (deset deka a dva rohlíky, a tak dál). Jedl se z talířku, z misky (v tak zvaných „mléčných barech“), z kelímku či rovnou z papíru, do kterého se navážený vlašák balil (třeba v kantýnách). Vlašský salát chutnal naprosto stejně, ať si ho člověk dal v Michalovcích nebo v Aši. Vlašák byla jistota.
V polovině 90. let nastalo mezi ortodoxními milovníky vlašáku zděšení – vlašák přestal být tím, čím býval. Začal být slizký na pohled i při pojídání, chuť začala být sice intenzívní, ale glutamátově povšechná, kyselá, ne vlašáková. Salám se změnil na jakýsi nechutný lanšmít, místo okurek v něm byly kousky kyselé kluzké hmoty… A v každém městě – v každém obchodě chutnal jinak – a většinou děsně!
No a tak místo ukápnutí slzy nad právě vyhozeným paskvilem mně jala zlost a šel jsem se na Internetu pídit po receptu na vlašák. No na Internetu narazíte na stovky "zaručených" receptů na domácí vlašský salát. Většina z nich ale obsahuje hovadiny a nestojí za nic. Pak jsem ale narazil na pravý poklad!!!
Co bylo příčinou zániku vlašáku v Čechách? Přestaly být závazné československé státní normy pro studenou kuchyni, podle kterých se za socíku vlašák musel připravovat na celém území ČSSR. Zásadní chuťovou změnu způsobila záměna původního šunkového salámu za tak zvaný salám výrobní (chuť strašná, složení snad ani nechtějme znát). Další ránu vlašák dostal, když se místo poctivé majonézy připravené z oleje a vajec (rovněž podle ČSN) začaly do vlašáku dávat hmoty plné levných emulgátů a škrobů (slizkost), chuťových přísad a konzervantů (žloutky a olej v nich jsou „pouhou ingrediencí“). Používání cuket místo okurek a konzervovaných vařených brambor zkázu dovršilo.
Ale naštěstí knihy receptur se neztratily. A já ho na Internetu nalezl. Neváhal jsem ani minutu. Nakoupil jsem suroviny a druhý den se pustil do přípravy salátu. Originální recept je na celých deset kilogramů vlašáku. To jsem samozřejmě vyrábět nechtěl. Pro začátek jsem se rozhodl pro výrobu půl kila salátu a poměr ingrediencí podělil na příslušné množství (na půl kila nutno dělit 20). Jelikož stránky velmi důrazně kladou na srdce, že poměr musí být opravdu přesný, tak jsem vše poctivě vážil na gramy. Použil jsem ten nejlepší šunkový salám co jsem mohl najít a delikátní majolku Hellmans. Vše jsem nakrájel opravdu najemno, smíchal, dovolil jsem si dokonce neochutnat, dal do lednice a celý napjatý čekal, až večer salát ochutnáme.
Večer jsem s třesoucíma rukama salát vyndal, přichystal si dobré rohlíky z pekárny a ochutnal. Bože to bylo něco neskutrečného!!! Ano, bylo to ONO! Obratem jsem se ocitl v mládí a zase jedl ten výborný vlašák z té doby. Opravdu něco něskutečného. Tak dobrý vlašský salát jsem nejedl třicet let. Nemohl jsem se ho nabažit. Skoro žádný nezbyl.
Takže teď už si salát v krámě kupovat nebudu. A až na něj zase dostanu chuť, tak si ho zcela jistě udělám doma. Stojí to za to. Na stránkách jsou i recepty na další saláty – pochoutkový, pařížský a tak vyzkouším zcela jistě i ty.
Takže pokud také teskníte po tom dobrém vlašáku z dob minulých, tak neváhejte a také vyzkoušejte. Zcela jistě doporučuji. Jen opravdu dodržte ty váhy a poměry a použijte dobrý salám a majonézu. Jsem si jist že budete spokojeni. Moc vám to přeju.
No a tady je již odkaz na ony stránky s receptem. Dobrou chuť!!! Tady je ten poklad:
Jojo autor ma pravdu. Do dnesnich salatu rvou ty nejhorsi sragory. Taky proto se soucasny vlasak nezkazi tyden, zatimco ten originalni se musel prodat a snist tyz den. Ja bych jeste pri priprave toho originalniho nahradil majonezu Helmans poctivou domaci majonezou.
Ja si uz takto leta delam domaci rybi salatek ze zavinacu. Rovnez nesrovnatelna zalezitost s tim soucasnym. Pravdou ale take je, ze ten poctivy domaci vychazi minimalne dvakrat draz. To je ale pochopitelne pro toho, kdo resi chut a kvalitu zcela nepodstatne.
Kazdopadne s poctivymi salaty je dira na trhu. Urcite by se nasla dlouha rada zajemcu o takove produkty, byt by byly treba i vyrazne drazsi nez je soucasny standard.
Výborný salát byl na starém AN. Jak na novém?
to už těžko bude
Ten bufac na dnes jiz byvalem autobusaku byl hrozny ekl.
Jidlo i cistota hnus.
Super vlašák měla p. Šmidrkalová v kantýně ve starých Humpoleckých strojírhách.
Tehdy byly klasická svačina 10 deka vlašáku, 10 deka sekačky nebo gothaje a tři rohlíky. To byla dobrota……
Navrat k takovy sekacce hlasi Zajicek.
Jeste aby zavedl ten vlasak a retro je tady v plne
parade.
Zajíčku, je třeba nabízet vynikající guláš, sekačku, vlašák a uzené a máš narváno….
Zajicek tam ma plno uz ted.
Zase jeden borec, který ví, co je třeba. Nechcete Zajochovi konkurovat? Nebo Vaše know how končí u keců?
Dnešní kupované saláty se nedají vůbec jíst,jsou přeslazené a s cuketou místo okurky.Jsou mazlavé,asi díky želatině.Prostě překyselená mazlavá hmota. Díky za tento recept na vlašák, byl výborný!
konečně normální příspěvek
Na kupované saláty a sekané zapomeňte. To je skutečný ekl pro neznalé.
Stačí si udělat trochu času a výsledek je božský.
Salát: https://www.stream.cz/jednoduche-vareni-bez-breptu/parizsky-salat-podle-stare-normy-csn-jak-chutnal-za-komousu-64232982
Na sekanou pak existuji desítky různých receptů. Tady podle chuti. Zásada je čerstvé maso a umlít doma .Třeba v Kaufu se dá koupit pěkné čerstvé maso doslova za pár kaček.
Ano, ta sekaná to je taky kapitola sama pro sebe. Pamatuji si, jak jsme si kupovali dříve opravdu dobrou sekanou. A třeba s tím dobrým vlašským nebo bramborovým salátem. V Čemolenu v kantýně jsme si to dávali ke svačině skoro každý den. A jaká byla dobrá! A dneska? Nedá se to žrát. Je jedno kde a jakou si koupíte. Babičinu, bavorskou, retro …. všechno jsou to překyselený šlichty, které vám hned po prvním soustu nechají si na sekanou zajít chuť. Čas od času se napálím a nechám se zlákat, a znovu to zkusím s vírou, že se to třeba zlepšilo. A vždy znovu a znovu se přesvědčuji o tom že ne. Ach jo!