V pondělí 6.února se v Jihlavě konalo regionální kolo ankety o nejoblíbenějšího učitele České republiky. Klání pedagogů se účastnil i pětadvacetiletý učitel Základní školy Hálkova v Humpolci Miroslav Horák, kterého do soutěže přihlásili jeho žáci. V Jihlavě ho mohutně podpořili, a to nejen přinesenými transparenty, ale také skandováním a bouřlivými pokřiky. Na podporu svého kandidáta suverénně zahráli vtipné divadlo o setkání důchodců coby bývalých spolužáků u trafiky při kupování novin.
Anketu o nejoblíbenějšího učitele České republiky vyhlašuje a organizuje nevládní a nezávislé občanské sdružení Klub Domino, Dětská tisková agentura. Jejím posláním je především popularizace pedagogů, kteří podle hodnocení dětí, žáků a studentů významně přispívají k utváření kvalitního vztahu mezi žáky a učiteli. Navrhovat kandidáty do ankety mohou pouze žáci základních a středních škol a členové dětských zájmových sdružení.
Všichni přihlášení kandidáti postupují do regionálních kol, jejichž smyslem je vybrat semifinalisty. O postupu rozhoduje porota na základě přihlášky, pohovoru s kandidátem a obhajoby žáků. Tato obhajoba by měla být originální, vtipná, poutavá a je zcela v režii žáků doprovázejících svého nominovaného pedagoga. Z regionálních kol pak postoupí na základě hodnocení poroty maximálně šestnáct kandidátů do semifinále a ze semifinále maximálně šest kandidátů do finále. Anketa o Zlatého Ámose se letos pořádá potřinácté. Semifinále se uskuteční 13. března na ministerstvu školství, veřejně přístupné finále se bude konat 24. března v pražském Divadle U Hasičů.
Do semifinále celostátní ankety postoupí kromě jmenovaného Miroslava Horáka také učitelka prvního stupně Základní školy Krásovy domky v Pelhřimově Ivana Krumplová, která se stala absolutní vítězkou kraje Vysočina. Co děti vede k nominaci svých pedagogů, co nejvíce oceňují na svých učitelích? Jak samy uváděly, hlavní váhu připisují smyslu pro humor, spravedlnosti, ale i přísnosti, rovnocennému chování jako k partnerům. V každém případě se přihlášením do ankety jedná o žákovské ocenění svého pedagoga, neboť oblíbenost je jednou ze skutečností, které ukazují na kvalitu učitele. Oba dva zvolení “Ámosové z Vysočiny” si tak zaslouží potlesk celé veřejnosti, neboť dočkat se vděku od dětí odkojených akčními filmy, počítačovými hrami a drsnou realitou dneška značí nesporné kvality pedagoga. Už jen proto, že dětem stál za to něco udělat.
A co vy? Vzpomenete si na nějakého oblíbeného učitele z Humpolce, kterého byste fiktivně nominovali jako Zlatého Ámose?
Třeba s. ředitele Rychetského, který mě při hodině občanské nauky pověřil čtením textu a můj soused v lavici Jirka Maryška mě začal rozesmívat a já se nechtěně tlemil jak magor. Rychetský se naštval, vytáhl mě na chodbu a zfackoval mě, že jsem měl otisky na tváři ještě druhý den. Asi si si myslel, že se vysmívám pracujícímu lidu, nebo co v té pasáži zrovna bylo. Pak mě ještě při každé příležitosti terorizoval a dokonce mě přinutil sepsat sám na sebe udání, že se mé chování zhoršilo a nezasluhuji si proto studovat na střední škole, na kterou jsem se přihlásil. Vyhrožoval, že to na tu školu pošle.
Takže nyní považuji za skvělé, že se najdou kantoři, kteří mají u dětí takovou důvěru a kteří jim ze školy nedělají peklo, naopak „školu hrou“.
Nějak se ztratilo moje přihlašovací jméno, takže Karel Kratochvíl
A jak to dopadlo jinak? Dal jsi Maryškovi přes hubu? :)))
Nedopadlo to nijak, vyšumělo to. Tehdy, jak víš tohle bylo celkem běžné. Do školy se chodívalo s odporem, Taky podle toho dneska vypadáme:-) A dneska se tito bolševici tváří jakoby nic, viz Sztacho, při tom přinejmenším mnoha dětem vzali chuť do vzdělávání.
Karel
Nic proti Mirkovi Horákovi, ale ta Ivana z Pelhřimova byla opravdu hezčí a stejně je napůl z Humpolce
Pan profesor Jonáš z gymnázia. Jeho hodiny matematiky, to byla paráda, na kterou do konce svého bídného života nezapomenu. :))) Jak mi jsme se nasmáli. A přitom dokázal naučit. Né nabiflovat, ale vysvětlit. A hodiny strávené diskuzemi o tom, zda-li dvě nekonečna jsou větší než jedno nekonečno, nebo zda-li se dvě rovnoběžky někdy setkají byly úžasné.
Už jsem si myslela, že se nenajde nikdo, kdo by v dobrém vzpomínal na nějakého svého kantora. Za toho Jonáše se stavím taky, na některé jeho hlášky se prostě nedá zapomenout. Ohromně vtipný člověk a máš pravdu – dokázal matematiku výborně vysvětlit. Bohužel na jeho manželku mám vzpomínky velice negativní 🙁 Jinak bych zmínila učitelku z prvního stupně paní Hynkovou, tu snad milovaly všechny děti, byla moc hodná a žádný nervák. Ale pamatovat ji budou asi jen ti dříve narození.