Tak jsme si nedávno na těchto stránkách povídali o tom, jak roztálý sníh odhalil kvantum psích exkrementů. Uběhlo pár dní, týden se sešel s týdnem, biologický materiál se více méně rozpadl, ale zmizelý sníh nám ve městě odtajnil ještě jednu nehezkou připomínku. Připomínku toho, že se nechováme jako lidé, ale jako neuvěřitelná čuňata.
Jaro je v rozpuku, ovšem místo toho, abychom potěšili oko tu rozkvetlými sněženkami, tu krokusy a modřenci, kam náš zrak dohlédne, spatříme jen nechutný čurbes. Bohužel, největší shluk nepořádku se vyskytuje právě v centru města, a pak samozřejmě kolem panelových a bytových domů, kteréžto území je neoficielně územím nikoho. Asi už jsme se tak nějak odnaučili vnímat své okolí, když zavaleni vlastními starostmi spěcháme ulicemi a jakoby nevidíme – neslyšíme. Ale zkuste se na to zaměřit, až budete někdy procházet městem, a zjistíte, že v podstatě nemáte kam šlápnout, abyste nešlápli na něco. Všude se totiž povalují papíry a papírky, obaly od různých laskomin, PET lahve, kelímky, krabičky od cigaret (o cigaretových filtrech ani nemluvě), skleněné střepy a další různý materiál, který nemá majitelů. A zaměříte-li se na věc opravdu důkladně, zjistíte, že si najednou nepřipadáte jak v malebném městečku 21.století, ale jak v hlubokém středověku, či (Romové prominou) jak v nefalšovaném cikánském lágru.
Nejotřesnější stav se nám naskýtá k nahlédnutí v městských parcích, zónách sloužících k relaxaci (?!), a pak pochopitelně v lokalitě Havlíčkova náměstí a v ulicích Lnářská, Husova, Komenského atd. Proč pochopitelně? Protože právě v této oblasti se o víkendech srocuje humpolecká omladina a po svých nočních rejích tu zanechává neuvěřitelnou spoušť, kterou po nich nikdo neuklízí. Představitelé města Humpolec sice uzavřeli ke konci loňského roku s provozovateli restaurací, barů a diskoték jakousi dohodu o tom, že si tyto podniky po víkendových akcích zajistí úklid ve svém okolí s navzájem domluvenými hranicemi odkud – kdo – kam, dohodu ovšem nikdo nedodržuje a žel, zřejmě za to není ani nikdo nijak postihován. Nelze ovšem svalovat vinu jen na mládež. Bohužel i mezi námi staršími je ještě spousta takových, kteří v duchu starých “dobrých” tradic, že všechno je všech a nic nikoho, zaujímají zvláštní stanisko k veřejným prostorám a odhazují kolem sebe odpadky, jakoby za sebou měli nějakého obecního slouhu, kerý je po nich odklízí.
Je mi dosti nepochopitelné, proč, když máme doma naklizené a načančané obýváky, si ve svém městě zřizujeme takové smetiště. Vždyť nežijeme jenom v tom obýváku a nezavíráme oči pokaždé, když jej opustíme, a proto by nám nemělo být lhostejné, jak vypadá naše okolí za zdmi vlastního bytu. Jak chceme po dětech, aby se naučily vnímat krásu a estetično, když je denně vystavujeme pohledu na tak zaneřáděné město? V neposlední řadě se pak ptám, na co čeká humpolecký městský úřad, že po zimě nezajistí úklid veřených prostor? Kolem paneláků zřejmě v brzké době odpad zmizí při tolik nepopulárním organizovaném jarním úklidu zabezpečeném uživateli bytů. Ale co ostatní plochy? Jak dlouho se na to budeme ještě muset dívat?
V podstatě ovšem musíme začít každý sám u sebe. A tak vězte, že obal od tatranky opravdu neváží tolik, abyste jej neunesli těch pár kroků k nejbližšímu odpadkovému koši. A až jej budete odhazovat tam, kam patří, řekněte si: “Za město krásnější!”
Je to jednoduché. Když budeš mít zahumusený obývák, přijde návštěva a uvidí to, oprávněně si řekne, že jseš čuně. Když stejný bordel budeš dělat v anonymním parku, nikdo ti nadávat nebude. Naopak ty si ještě můžeš stěžovat na město, že to neuklízí. Jinak ale musím město docela pochválit. Co slezl sníh, vyrazili Viktorové čističi a minimálně dva týdny pečlivě smejčili a to i v parku Stromovka. Ale taky mají svoji kapacitu. Dokonce se mi jeden knižní dealer sám od sebe svěřil, jaké tady máme čisto. Ve většině měst, které projíždí je to prý podstatně horší.
Karel Kratochvíl
Stejným způsobem bychom si ale mohli omluvit i ta psí hovínka, Karle.