V jednom horkém letním dni se postarší zlínský programátor (hrdě si říkající developer), říkejme mu neutrálně pan Baculatý, rozhodl navštívit slovenské město Nitra.
Jelikož byl zvyklý na ruch české metropole, ani ne osmdesátitisícová Nitra mu připadala jako místo, kde si odpočine od každodenního shonu.
Když programátor dorazil do nejstaršího slovenského města – tedy Nitry, rozhodl se projít městem a prozkoumat místní pamětihodnosti. Také zašel na nitranský Hrad. Takový kopec!
Po nějaké době, kdy se již nasytil kulturních zážitků, zatoužil se vrátit do hotelu. Ale zjistil, že má vybitý mobil a papírovou mapu také neměl. Pouze věděl, že jeho hotýlek je poblíž městského hřbitova. Problém však byl v tom, že neměl ani tušení, kde se nitranský městský hřbitov nachází. Byl v tom krajském starobylém městě poprvé v životě.
Baculatý ušel padesát metrů po ulici Farská, a vidí jiná dvě děvčata, tak jim říká ještě nasupeněji – „Buchty, kde tady najdu městský cintorín?“– zlým tónem, jako by chudáci místní děvčata mohla za jeho nevídaný orientační (ne)smysl.
Slečny se na něj podívaly, a i když jim jeho tón připadal poněkud drzý, rozhodly se, že si s tímto starým elegánem trochu pohrají. Jedna z dívek, Zuzanka, pohotově odpověděla: „Dedko, prečo vyliezaš z hrobu von, keď potom netrafíš späť?“
Druhá, Katuška, dodala: „Možno ti ukážeme cestu, ale budeš nám musieť sľúbiť, že nám povieš, ako si utiekol. Určite to bol zaujímavý príbeh!“ A obě vyprskla v divoký smích. To víte léto a prázdniny.
Pan Baculatý byl překvapený tímto nečekaným obratem. Nebyl zvyklý, aby s ním někdo takhle mluvil, ale místo aby se rozčílil, začal se (nejprve trochu křečovitě) smát. Uvědomil si, že v Nitře se mu dostalo lekce pokory a humoru, který mu v Čechách často chyběl.
Snažil se situaci trochu zachránit a říká již příjemnějším hlasem – „…děvčatá, čo to rozprávátě?“ (pokusil se o slovenštinu). Avšak potomkyně knížete Pribiny byly doslova na koni, tak obě trojhlasně kontrovaly – „Zde sa vyprává, nie rozprává. Tady si dedko v Nitre, ne v Blave.“ A propukly znovu v nekonečný smích. A jestli prázdniny neskončily, tak se tam smějí asi dodnes!
Přeji vám hezký den.
No a tak došel ten umrlec na cintorín nebo musel ísť električkou?
Tak to víte že došel. Jinak by tu tenhle článek nebyl. Zuzka s Kakou nekonec byly moc fajn holky, které dědka doprovodily k cintorínu a dokonce až k hotelu. A nakonec s nima byla sranda dlouho do noci. 🙂