Převzato odjinud
Pokud patříte k milovníkům zimních hor a znamená to pro vás něco víc než parkoviště, sjezdovka, stánek s občerstvením, případně prošlapaná cesta k horské chatě, tak vám gratuluji, protože se setkáte se světem, jehož krásy zůstanou většině lidí navždy skryty. K dovádění na kyprém sněhu v podobě skialpinismu nebo horolezectví však patří i nebezpečí. Jedním z nich je obávaná, přitom však neustále podceňovaná lavina.
Slovo podceňovaná lze doložit procházkou po některém z horských hřbitovů. Sněhová bouře se dá přečkat v záhrabu, ale když se na vás řítí lavina, nejde už dělat nic. Jediný způsob, jak se nenechat zasypat, je vyhýbat se ohroženým místům nebo v případě pohybu laviny jednat pokud možno rozumně, být vybaven příslušnými záchrannými pomůckami a mít štěstí. Každý, kdo opustí frekventovaná místa a vydá se za dobrodružstvím, by měl vědět, že v zimních horách nad hranicí lesa hrozí lavinové nebezpečí v podstatě kdekoliv. Lavinový svah může být za určitých okolností každé volné prostranství větší než fotbalové hřiště se sklonem přes 30°, na které se nasype vhodným způsobem dostatek sněhu. Za určitých podmínek stačí sebemenší impuls a máte lavinu.
KDE a KUDY se laviny řítí
Obecně platí, že čím více je sněhu a čím prudší je svah, tím je riziko laviny větší. Větší lavinové nebezpečí hrozí u čerstvého sněhu nebo při náhlé změně teploty (hlavně při oteplení). Riziko se snižuje s několikadenním stabilním počasím (kromě trvalého sněžení) a mrazem. Laviny mají obvykle své „trasy“ v podobě různých žlebů a kuloárů. To však nevylučuje, že by lavina nemohla vzniknout mimo tyto nejrizikovější oblasti. Potencionální lavinu v sobě skrývají také místa, kde je sníh nafoukán – převěje přes hřebeny, ale i obyčejné závěje. Lavina se však obejde i bez sněhu. V době oteplení stačí jenom jeho přemrzlé zbytky nebo kusy ledu. Nedávno pod takovou lavinou zahynuli dva čeští horolezci v Tatrách.
CO dělat, když se řítí
Když už se lavina utrhne a valí se na vás, tak se jí nesnažte ujet, tedy určitě ne dolů. Problematické je i uhýbání do stran, většinou totiž těžko odhadnete, jestli jste uprostřed nebo na kraji, a může se vám stát, že si to namíříte přímo doprostřed. Když to jde, vyberte si nejbližší vyvýšené místo a modlete se, pokud vám to pomáhá. Nesmysly jsou všechny ty řeči o tom, že se dá po lavině plavat a snažit se udržet na povrchu. Velmi totiž záleží na druhu laviny. V prašanové lavině se vám může podařit jet stále na lyžích. Když vás strhne firn, nebo ještě hůře led, zláme vám klidně ruce, nohy, žebra a nechá vás třeba ležet na povrchu.
V LAVINĚ
Pokud už jste zasypaní a jste v pořádku, nemá příliš cenu snažit se vyhrabat. Jednak se většinou nemůžete hnout a navíc se velmi špatně poznává, kde je nahoře a kde dole. Většinou se doporučuje nehýbat se a šetřit tak vzduch, než vás někdo najde. Je znám případ českého skialpinisty, který byl zasypán s několika německými kamarády a jako jediný přežil, i když byl nalezen jako poslední. Jako jediný se totiž nesnažil vyhrabat a díky tomu vydržel pod sněhem s minimem vzduchu déle než hodinu. Ostatní byli mrtví nejspíše už po 15 – 20 minutách.
„LAVINOVÉ“ VYBAVENÍ
Vaše rozhodnutí vydat se do hor i přes všechna známá rizika by mělo být doplněno adekvátním vybavením. Základem je kvalitní zimní mapa, kde jsou vyznačené obvyklé lavinové svahy. Další pomůckou je tzv. pípr, tedy malé zařízení, které je poměrně drahé, ale dá se i půjčit a v případě vašeho zavalení lavinou značně urychlí vaše nalezení. Alternativou jsou lavinovky (dlouhá barevná šňůrka, kterou táhnete za sebou a je šance, že kousek zůstane venku z laviny), jejich účinnost je ale poměrně malá. Nezapomeňte se informovat o lavinovém nebezpečí na místní horské službě. Jediný relativně bezpečný je stupeň 2 (a samozřejmě 1, ale ten stejně nikdy nebude), vyšší je už dost riskantní. Vždy se snažte, aby někdo věděl, kde se asi tak pohybujete a nebezpečná místa projíždějte či procházejte tak, ať i v nejhorším případě zůstane mimo lavinu alespoň jeden člověk, který zavolá pomoc.
VLASTNÍ ZKUŠENOST
Já jsem se radami, které zde uvádím, řídil jen napůl. Šel jsem si s kamarády zalyžovat na Kotel v Krkonoších. Vyrazili jsme v noci, abychom byli na východ slunce nahoře, a vůbec jsme nedbali na to, že den před tím napadlo dobrých 20 centimetrů sněhu. Nahoře jsme byli těsně před rozedněním, nazuli jsme zmrzlé lyžáky, bez dlouhého otálení jsme s prvním světlem přejeli vrcholové převěje a pustili se dolů.
Rozjel jsem se za svýma dvěma kamarády, když jsem si všiml, že mi od lyží odletuje více sněhu než je obvyklé. Všude nad svahem byl zvířený sníh, jako by začal foukat silný vítr. Stál jsem přímo v začínající lavině. Zařval jsem na kluky a pustil jsem se šikmo dolů, abych vyjel ven z lavinového koryta, které jsme původně sjížděli. Nohy se mi od půlky stehen ztrácely v bílé mlze a síla podobná horské bystřině se mě snažila strhnout dolů. Naštěstí se mi podařilo vyjet z bílého proudu ven. Vše probíhalo ve strašidelném tichu, žádné burácení, jaké jsem znal z televize, jen lehké šustění zvířeného prašanu. Po necelé minutě lavina zeslábla, až se úplně vytratila.
Všichni jsme byli v pořádku a naše nerozvážné dobrodružství skončilo bez následků. V tomto případě se „jen“ rozjela povrchová vrstva čerstvě nasněženého prašanu. I ta však dole v laviništi utvořila až několikametrové vrstvy tvrdého udusaného sněhu. To na uvěznění člověka bohatě stačí. Zimních radovánek jsem se nevzdal, ale velmi dobře si uvědomuji, že podobné štěstí příště mít nemusím.
ODBORNÁ LITERATURA
Pokud vás to, co jste si právě přečetli, neodradilo a chcete se dozvědět více, zkuste si přečíst některou z knih věnovaných skialpinismu nebo horolezectví. Například teď je v knihkupectvích už 2. díl Bezpečnosti a rizika na skále a ledu od Pita Schuberta, a to je doslova bible ve svém oboru. Žádná kniha ovšem nenahradí zkušenosti a ty lze získat pouze venku. Je jenom třeba si uvědomit, že každá chyba, obzvláště chyba spojená s podceněním lavinového nebezpečí, se v zimních horách draze platí.
www.treknet.cz, časopis o (ne)závislém cestování.
