Jak jsem se stal Humpolákem

Úvodem musím poznamenat, že moje matka je členkou Humpoláka od samýho počátku, protože ona kromě komunistický strany taky vleze všude, nejradši pak do mýho pokoje, když zrovna ….. No, to nic. Díky ní jsem se tedy seznámil s internetovými stránkami tohoto spolku, a protože mě dění v Humpolci a nejen v něm zajímá, rozhodl jsem se, že i já se stanu právoplatným členem Humpoláka. Nedávno jsem totiž dovršil věku své dospělosti, což je de facto jedinou podmínkou pro vstup do sdružení. A protože se nemusí platit žádný členský příspěvky (chápejte – jako studující jsem věčně nesolventní, matka nepustí chlup), tak mi nic nebránilo v realizaci mýho záměru. Optimálním termínem pro členský vstup pak bylo nedávný konání valný hromady.

Když jsem přišel do salónku restaurace, kde valná hromada probíhala, měl jsem pocit, že jsem vstoupil do klubu přátel žehu a nadával jsem si, kam jsem to zabrousil. Matka mě teda upozornila, že jsou to ve většině případů lidi kolem třiceti až čtyřiceti let, tudíž pomalu důchodovýho věku, ale tohle jsem fakt nečekal. (Doufám, že až si tohle přečte, tak že mě nevyhodí z baráku, protože kdo by mi pak pral a vařil, že jo.) No prostě – třicátníci nejsou z mýho hlediska zrovna nejmladší, ale přeci jenom to ještě nejsou jedinci, které zajímají akorát slevy v Penny marketu, úroda mrkví na zahrádce a účinnost prášků na prostatu. Navíc mezi přítomnými bylo hodně lidí, kteří se pohybují ve světě počítačů a tím pádem jsou pro mě relativně přijatelní.
Valná hromada byla zahájena tím, že si všichni zúčastnění objednali nějaký alkoholický nápoj. No teda, já vám něco řeknu – starší lidi by už neměli chlastat. Odstrašujícím příkladem je právě moje matka. Párkrát už jsem ji viděl v rauši a můžu vám říct, že není o co stát. Za prvý je strašně ukecaná, aniž by tedy tok její řeči dával nějaký podstatný smysl, za druhý se všemu strašně chláme, a to například i takovým závažným věcem, jako že mi odešla klávesnice a já potřebuju vatu na novou. A za třetí – což je úplně to nejhorší – její bujará nálada ji rychle opouští, načež se odebere na záchod a tam vrací to, co za těžký prachy nakoupila. Podle mě je to úděsný příklad naprostýho plýtvání s financema, který mi přitom mohla věnovat. Já bych je teda rozhodně do klozetový mísy neházel.
Když jsem si představil, že všichni ti lidi konzumující alkohol budou po čase vypadat tak nějak obdobně, měl jsem chuť odejít. Pak mi ale někdo poručil orošenou dvanáctku, tak jsem přece jenom zůstal.

Prvním bodem valný hromady bylo samosebeodvolání stávajícího předsedy a následný zvolení předsedy novýho. Páni, to by jste nevěřili, kdo je novym předsedou. Rachitický chlapík vážící cca 40 kg, a to ještě s kabátem. Jak by řekl můj děda: “Je línej se nažrat.” Ovšem, co mu příroda nenadělila na těle, tím ho obšťastnila na výřečnosti. Bohužel se jeho slovní zásoba skládá pouze ze slov, jako např. “kurva, kretén, debil, magor, neser mě…” a z dalších mnoha jiných zábavných slovíček, který se i ve svym věku stydím citovat. Panečku, to je předseda! Ten se s tím nebude mazlit! No ale co, pokud chce člověk velet takový grupě, jako je členská základna Humpoláka, tak musí být pořádný tvrďák. Jinak by si ti prevíti dělali, co by chtěli. A to nejde, že jo. Jak říkal Švejk: “Pořádek a disciplína, málo platný, to musí bejt!”
Co mě nejvíc v průběhu valný hromady zaujalo, to bylo projednávání kauzy “Sterilizovna v Humpolci”, kterýžto problém byl do značné míry převracen i na stránkách Humpoláka. Abych vám pravdu řek´, já teda nevim, jestli by ta sterilizovna byl dobrý počin či ne, protože to aby se v tom prase vyznalo. Na Humpoláku strašili zamořením města, zástupci městskýho úřadu zase lidem tvrdili, že je všechno v richtiku, tak co si má člověk vybrat? Má občan věřit svýmu zastupiteli nebo ne? No, mezi členy Humpoláka jeden městský zastupitel je a ten nám řekl, že po tý aféře, na který se podílel i Humpolák, zavládla na městskym úřadě blbá nálada. Hmm, “blbá nálada” – nemůžu se zbavit dojmu, že tenhle výraz jsem už někde slyšel. Teda jestli ti hlavouni nahoře mají blbou náladu, tak ať si nepřejí dozvědět, jakou náladu mají ti pitomci dole.

Na valný hromadě se řešilo ještě plno dalších důležitých věcí, včetně přijmutí novýho člena (MĚ), ale o tom všem se můžete dočíst v zápisu z valný hromady, pokud vás to teda bude zajímat. Co se v tom paskvilu ale nedočtete, to je to, co se dělo po oficiálním zakončení, tj. při volný diskuzi. Já vám to teda řeknu, i když mi za to asi nic nedáte. Nově zvolený předseda si vylezl na stůl, kde se usadil a jal se vysvětlovat svoji novou vizi humpolákovských stránek. Především pak, jaká forma článků by se tam měla vyskytovat a naopak – co tam nemá co pohledávat. Vyskytly se samozřejmě i oponentní hlasy (někteří lidi jsou hrozně voprsklí a vůbec nedokážou projevovat novýmu předsedovi náležitou úctu). Debata se vzápětí zhoupla do vzájemného překřikování , takže vlastně nikdo neslyšel názory toho druhýho a mohl poslouchat jenom sám sebe. Což ve svym důsledku není zas tak hrozný, protože jak známo, nejlepší názor je ten vlastní. Už vůbec se pak ztrácel hlas předsedy anorektika, který na svou hlasovou nedostatečnost upozorňoval slovy: “Kurva, držte huby! Teď mluvim já!” Bohužel na něj nikdo nebral zřetel, asi proto, že byl novým předsedou jen tak krátce a nestihl si ještě zbudovat dostatečnou autoritu.
Když se vášně trochu uklidnily, tak předseda prohlásil, že by rád stránky Humpoláka nějak zatraktivnil, aby zvýšil čtenářský potenciál, a vybídl ostatní, aby předložili nějaké nápady. Jeden z členů namítnul, že všichni očekávali nový operativní nápad právě od nového předsedy. “To jste teda pěkní volové, že jste si mě zvolili,” prohlásil předseda, načež moje matka navrhla jeho odvolání, přičemž mu sama chvíli předtím dala svůj hlas. Jak už jsem řek´- stačí, aby si čuchla ke špuntu a levá ruka neví, co dělá pravá.
Diskuze se rázem změnila v opětovný nekontrolovaný křik, takže to vypadalo jak na krajský konferenci ČSSD v Mostě. Střízlivější účastníci přestali mít trpělivost a začali se znechuceně trousit domů. Nový předseda pak valnou hromadu neoficielně ukončil slovy: „Všichni jste krrreténi. Serrru na vás.” Několik přítomných začalo ze zoufalství nad tou hrozbou brečet. Poté se i ti největší otrlci rozešli do svých domovů.

Z valný hromady jsem si odnesl několik dobrých poznatků, který v budoucnosti určitě zúročím. Za prvý – nic, co se mělo řešit, se nevyřešilo. Z toho vyplývá ponaučení – nic neřešit, nemá to cenu. Za druhý – zarazilo mě, že když složil svoji funkci dosavadní předseda, nikdo z přítomných mu nepoděkoval za jeho dosavadní práci. Určitě pro Humpoláka udělal dost, v každym případě mu nezištně věnoval spoustu svýho volnýho času. Navíc si myslim, že by měl dostat metál za to, že vydržel tak dlouho šéfovat takový bandě blbců. Z toho zas vyplývá poučení – ať děláš, co děláš, nikdo to neocení, a proto je nejlepší nedělat nic.
Jinak se mi ale valná hromada fakt hrozně líbila (měl jsem tři piva a zadarmo!). Už se moc těším na další. Vivat Humpolák!