Tenhle článek je uveřejněný v dnešních Haló novinách = hlásné troubě KSČM. Nedalo mi, nepodělit se o něj. Závěry si učiňte sami. Upozorňuji, že se nejedná o vtip, ani nadsázku.
Zátahy na vietnamské výrobce a obchodníky s pirátským zbožím se staly v poslední době populárním způsobem,jakým si státní úředníci získávají lacině body u části dezorientované a jinak jejich činností stále více znechucené veřejnosti. Nekřivdíme ale pracovitým Asiatům? Rozumí úřednímu počínání a dělají vůbec něco zavrženíhodného?
Ekonomická analýza
Základní společenskovědní výzkum, provedený v této oblasti špičkovými zahraničními a českými experty, nabízí překvapivé výsledky. Výrobce, který svůj výrobek označí výrobní značkou někoho jiného (např. na boty, které vyrábí, našije značku NIKE), se tímto samotným aktem, v rámci kterého pouze jistým způsobem použil svůj majetek (kůži, kterou koupil, nitě, tkaničky, barvy, apod.), nedopouští žádného nezákonného chování, tj. nedochází k agresi, v důsledku níž by byla narušena fyzická integrita majetku druhého člověka bez jeho souhlasu. Výrobce pirátských bot NIKE pouze přetvořil své zdroje do jiné podoby, firma NIKE má vše, co měla dříve – majetek je neporušen, dobrovolnost zachována.
Co se stane v okamžiku, když tento výrobce nabídne své boty k prodeji a prodá je. Dopouští se zločinu? Ne nutně, protože vše se odvíjí od způsobu, jakým boty byly prodány. Jestliže boty byly prodány zákazníkovi jako boty výrobce XZ, který je přikrášil znakem NIKE, vše je v pořádku. Proběhla dobrovolná směna, boty a suma peněz změnily majitele, firma NIKE má to, co vždy měla. Ani náznak protiprávního chování – všude pouze respekt k vlastnictví a dobrovolnost.
Jediným poškozeným může být zákazník
Zásadní změna ovšem nastává v okamžiku, kdy boty přikrášlené znakem NIKE jsou vydávány za produkt firmy NIKE. V tomto případě se prodejce dopouští podvodu, protože výrobek vydává za něco jiného, než je. Je to, jako kdyby prodával hovězí maso a vydával je za kuřecí maso. Kdo je ale obětí tohoto podvodu a kdo by se měl domáhat odškodnění? Samozřejmě, že kupující, nikoli firma NIKE, nikoli stát.
Z výše uvedeného vyplývá, že institut obchodní značky je používán jako snaha výrobců nabídnout zákazníkům jistý standard a odlišit svůj výrobek od konkurence. Pokus o prodej pirátské kopie je pro původní firmy pouze znakem jejich úspěšnosti a měl by je vést k smluvní úpravě se svými prodejci, aby kvůli předcházení soudních sporů ve svých prodejnách prodávali výhradně originální značky. Prodej neznačkových výrobků by ovšem byl stále zcela legální aktivitou a sloužil těm, kteří zvolí nákup nezaručené kvality za odpovídající cenu.
Policie na falešné stopě?
Žádná značková firma nemá právo, tak jak se to děje dnes, využívat policie a jiných státních orgánů, aby zabavovaly pirátské výrobky těchto obchodníků. Obchodníci neznačkových produktů mohou být maximálně hnáni před soud samotnými zákazníky, kteří se cítí podvedeni koupí zboží vydávaného za značkové. Je potom na rozhodnutí soudu, aby zvážil pravdivost tohoto tvrzení a rozhodl jej jako běžný spor, ve kterém nehraje intelektuální vlastnictví žádnou relevantní úlohu, prohlašují experti. Uvidíme, jak na jejich dobrozdání zareagují naši zákonodárci, případně orgány Evropské unie, které se rády honosí svým smyslem pro spravedlnost.
Celý článek ZDE.
dost dobrej článek :-)) , zaujal mě příspěvek jednoho čtenáře ve fóru k celému článku – podepsal se jako Jirka Feťák , a ptá se „proč neskončí nesmyslné ničení zabavených drog ?“
pierre