Světové sdělovací prostředky nedávno opět publikovaly další důkazy o škodlivosti tzv. pasivního kouření. Nemine téměř měsíc, aby se nevynořila nová „studie“, „výzkum“, restriktivní zákon omezující kouření, apod. Přesněji řečeno, nikoliv studie či výzkum, ty bývají v plném rozsahu zveřejněny jen málokdy. Pouze z nich bývá citováno. Tu věta, tam věta. Po nás se očekává, abychom tomu věřili. A to se také daří. Poslední „výzkum“ se vynořil v těchto dnech v Británii a týká se cotininu a srdečních chorob.
Cituji z článku v Britských listech (které taky neopomenou omočit se v každém politicky korektním blábolu):
Profesor Peter Whincup ze St George’s Hospital a jeho kolegové zkoumali souvislost mezi cotininem, substancí v krvi, která signalizuje expozici tabákovému kouři, a rizikem srdečních chorob a infarktů u 4792 mužů. Mužům bylo mezi 40 a 59 lety a pocházeli z 18 různých britských měst. Vědci je sledovali po dobu dvaceti let.
Vědecká skupina zjistila, že muži s nejvyšší mírou cotininu v krvi, a tedy s největší expozicí pasivnímu kouření, trpěli největším rizikem srdečních chorob. Vyšší úroveň cotininu v krvi bylo spojeno s rizikem srdečních chorob zvýšeným o 50 – 60 procent. Vyplývá z toho, že předchozí studie pasivního kouření zřejmě podcenili souvislost mezi cotininem a výskytem srdečních chorob.
Dr. Tim Bowker, náměstek ředitele British Heart Foundation, zdůraznil: „Nutnost zakázat v Británii kouření ve veřejných místnostech nikdy dosud nebyla lépe ilustrována než touto potenciálně klíčovou studií. Důkazy jsou nyní naprosto přesvědčivé. Vláda by neměla dále otálet a měla by bezpodkladně zavést zákon na ochranu nekuřáků před tímto zbytečným rizikem.
Originál původní zprávy z výzkumu žádná hlavní média nepřinesla. Proč? Rovněž nepřinesla žádnou kontra-zprávu. Ve vědeckém světě (v tom skutečném, ne v tom junk science) bývá zvykem, že každý objev bývá podroben kritice jiných vědců. Zkoumá se všechno. Od způsobu měření, přes způsob vyhodnocování, matematické a statistické metody, reprezentativnost vzorku, jiné vlivy, možnost reprodukovat závěry jinde. Nic z toho se ve výzkumu neuvádí. Ani samotný výzkum se neuvádí, pouze z něj citují.
Tony Blairovi prý bude odesláno 4500 dopisů různých doktorů, kteří „jsou zneklidněni závěry výzkumu“. Zajímá mne tam ten budoucí čas. Jak to bude odesláno? Jak to autor zprávy ví? To si 4500 lékařů přečetlo závěry výzkumu, a jako jeden muž praštilo pěstí do stolu a řeklo si: ‚Tohle tak nemůžu nechat! Teď napíšu Tonymu!‘ Pak hned všech 4500 lékařů zřejmě volalo autorovi této zprávy. Jak jinak by věděl, že „bude odesláno“? Nebo že by dostali odněkud předtištěný dopis, který jen měli podepsat? A možná ten dopis ani neviděli. Možná někdo vybral z registru lékařů 4500 jmen a odeslal ty dopisy jako jimi podepsané. Vždyť není pravděpodobné, že by se to nějak dozvěděli… Labouristé hodlají zakázat kouření na všech veřejných místech a konzervativci se už dali slyšet, že takový návrh podpoří. Suma sumárum vypadá to jako dobře orchestrovaná kampaň.
A pojďme k tomu výzkumu samotnému. Co to je ten cotinin? Objevuje se v krvi jen následkem kouření nebo taky z jiných důvodů? Je sám o sobě škodlivý? Nezdá se. V BL pouze uvádějí, že toliko „signalizuje expozici tabákovému kouři“. A teď sledujte tu myšlenkovou zkratku, kterou nám předkládají:
a. cotinin = expozice pasivnímu kouření
b. muži s nejvyšší mírou cotininu v krvi trpěli největším rizikem srdečních chorob
c. pasivní kouření = riziko srdečních chorob
A co když ti muži i jinak nežili zdravým životem? Co když měli málo pohybu, sedavé zaměstnání, necvičili, měli duševní stresy, nedostatek spánku, žili v chudobě, měli nevhodnou stravu, málo zeleniny, dýchali smog a já nevím, co ještě? Riziko srdečních chorob je civilizační problém, na kterém se podílí řada faktorů. Kouření může být jedním z nich. Ale dali si vědci práci, aby po dobu dvaceti let (tak dlouho údajně výzkum trval) izolovali testovanou skupinku 4792 lidí od všech ostatních škodlivých civilizačních vlivů? Zametali jim cestičku, drželi je ve vatičce, dbali na jejich správnou životosprávu? Ne? Pak ale je těžké věřit, že to bylo právě pasivní kouření, které u nich zvýšilo riziko srdečních chorob. Nemyslíte?
Jedním z trendů posledních 20-30 let je vznik oboru zvaného junk science. Slovo junk lze přeložit jako brak, kýč, odpad apod. Normální vědci zkoumají nějaký problém a jeho rigorózním rozborem a řadou testů a měřením dojdou k určitým výsledkům, které pak prezentují. Junkovi vědci si vytyčí výsledek, který chtějí prezentovat, a pak hledají důkazy na jeho podporu. Za tím účelem často musejí manipulovat se získanými daty, „přehlížet“ výsledky, které nezapadají do připravovaného závěru, měnit statistické metody výpočtu, apod.
Mám ještě v živé paměti aféru kolem kolem studie EPA o škodlivosti vlivu pasivního kouření. Roku 1993 byla zveřejněna studie americké vládní agentury pro životní prostředí EPA, ve které bylo konstatováno, že existují nezvratné důkazy škodlivosti pasivního kouření. Když EPA začala připravovat svou zprávu, měla k dispozici třiatřicet studií prováděných různými klinikami a vědeckými pracovišti. Hned na začátku vyloučila tři studie, protože závěry z nich plynoucí nebyly takové, jaké očekávala. V průběhu sestavování zprávy vyloučila EPA ještě dalších 19 studií. Ani ty se nehodily – nedokazovaly to, co EPA chtěla dokázat. Výsledná zpráva tedy obsahovala závěry pouhých jedenácti z původních třiatřiceti studií.
Ale ani těch jedenáct studií nebylo dostatečně průkazných. EPA tedy byla nucena manipulovat se zaběhnutými statistickými metodami, konkrétně s tzv. RR faktorem. Cituji ze svého původního článku:
Hodnota RR faktoru se měří v percentile (hodnota variační řady oddělující její sty díl). Průměrný RR faktor má hodnotu 1,0. Hodnoty vyšší než jedna znamenají zvýšené, a hodnoty menší než jedna snížené riziko.
Přisoudila-li EPA pasivnímu kouření RR faktor 1,19, znamená to, že nekuřák dostane rakovinu následkem pasivního kouření s pravděpodobností o 19 procent vyšší.
Za normálních okolností nebývají hodnoty RR faktoru pod 2,0 považovány za průkazné. Přisuzuje se jim vliv zaujatosti nebo lidských chyb. V případě EPA studie ale bylo rozhodnuto, že hodnota RR faktoru 1,19 je natolik závažná, že ji bude nutno brát jako průkaznou.
Zpráva EPA byla vzápětí zpochybněna Congressional Research Service. Tabákový průmysl popohnal EPA k soudu. Soudce William Osteen 17. července 1998 rozhodl, že žaloba je z velké části opodstatněna a nařídil EPA, aby ze své studie vyjmula prvních šest kapitol, které se ukázaly být typickým produktem junk science. EPA se kupodivu neodvolala a kapitoly se své zprávy v tichosti vyňala.
Jenže původní, nezkrácena zpráva EPA už obíhala světem a žila svůj vlastní život.
A teď přijde ta třešnička na dortu. Do dnešních dnů citují „vědci“ a novináři běžně závěry z těchto šesti kapitol zprávy EPA jako z prokázaných a hodnověrných vědeckých zdrojů. Těchto šest kapitol dopomohlo a podstatně se podepsalo na celosvětovém divokém honu na kuřáky. Zakazuje se kouřit na všech veřejných místech a prostranstvích, nejen na pracovištích, ale také v restauracích, barech, nádražích, tunelech, autobusových zastávkách a dokonce i doma na vlastní zahradě (vadí-li to sousedovi). Je to hon stejně zběsilý a nenávistný jako hon na pedofily. Být pedofilem a ještě k tomu kuřákem – to musí být dnes paráda.
Proč? Proč to dělají? Jde jim o naše zdraví? Opravdu si myslíte, že politikům jde o naše zdraví?
Žiji asi tak čtyři hodiny jízdy vozem od New Yorku. Blížíte-li se k tomu městu ze severu, a jste-li vzdáleni nějakých 100 až 200 km, vidíte před sebou nikoliv město samotné, ale šedooranžový mrak sahající od země až vysoko do atmosféry. Ten mrak je smog. V horkých letních měsících reaguje smog, vysoká vlhkost a a drobné prachové částečky se slunečními paprsky – vzniká nesmírně škodlivá a téměř nedýchatelná substance. Newyorčané říkají, že je muggy. Lidé trpící astma, a nejen oni, se zde doslova dusí. Každý rok zde předčasně na následky tohoto jevu zemře x lidí. U dalších y lidí to vyvolává dýchací potíže a astma. Částečně za to může kouř a prach, který sem přichází z průmyslových oblastí Spojených států na sever od New Yorku, hlavně však místní automobilová doprava, protože američané musí všude vlastním vozem. Ten stav existuje nejméně dvacet let. Dělají s tím něco naši politikové, když tvrdí, že jim jde o naše zdraví? Omezují soukromou automobilovou dopravu, zkvalitňují městskou hromadnou dopravu? Požadují po podnicích, aby montovaly účinnější filtry na své komíny? Opak je pravdou. Budují další a další dálnice kolem New Yorku, podporují výrobu dalších osobních automobilů tím, že automobilkám odpouštějí daně a dokonce je udržují při životě finančními injekcemi – jen aby nezavřely továrny a nepropustily lidi. A co se newyorského metra týče, je v dezolátním stavu. Čeká se jen na nějakou vážnou nehodu. Nejsou totiž peníze…
O zdravém vlivu tělesných cvičení byly napsány tuny materiálů. Snad ani dnes nenajdete lékaře, který by o výhodách a pozitivním efektu pohybu a tělesných cvičení pochyboval. Existují stovky sportovních a fitnes klubů, kde si jedinec může zacvičit. Většina z nich je finančně náročná a pobyt v nich si mohou dovolit jen majetnější. Kdyby politikům opravdu šlo o naše zdraví, proč neučiní poplatky těmto klubům odečitatelné z daní (tax deductible)? Pro státní pokladnu by taková ztráta nebyla velká. Mělo by to stimulující efekt na občany, kteří by měli důvod více cvičit, následně by došlo k celkovému zvýšení zdraví populace a to by se zpětně projevilo v úsporách na zdravotní péči. Konečným výsledkem by zřejmě bylo, že by státní pokladna na tom vydělala a lidé by byli zdravější. A přesto to žádný politik nikdy nenavrhne. Proč?
A když jsme u toho tělesného cvičení, proč se odbourávají hodiny tělesné výchovy na školách? Opět celosvětový trend. V amerických školách např. děti počínaje střední školou nemají tělocvik vůbec. Mohou si to vzít jako nepovinný předmět, chtějí-li se stát později např. profesionálním trenérem. Ale ty ostatní tělocvik nemají. A je to právě v době pro organismus nejpotřebnější, kdy lidské tělo dospívá, dotvářejí se a zpevňují kosti. Proč se žádná politická strana nezasadí za povinné zařazení tělesné výchovy do školních osnov, když jim tak jde o naše zdraví?
Doufám, že se shodneme v tom, že politikům ve skutečnosti o naše zdraví nejde. Proč tedy ta zběsilá celosvětová snaha zakázat kouření? Domnívám se, že je to součástí širšího trendu budoucí celosvětové vlády vypěstovat nový druh člověka dvacátého prvního století. Kouření je individuální akce, která jednotlivce na chvíli oddělí od davu. Vede k určitému zpomalení, člověk si zapálí, zažije libý pocit a má často při tom tendenci se na chvíli zamyslet, vysadit, být na okamžik sám sebou. Kouření a filosofování jde dohromady. Navíc je kouření sociálním jevem, bylo ověřeno, že kuřáci se lehčeji seznamují, společná cigareta sbližuje. To není přesně to, co chtějí novodobí sociální inženýři. Nový člověk musí pořád někde spěchat. Nemá čas ani potřebu přemýšlet, dokonce se to přímo po něm nechce. Nový člověk je frustrovaný, naštvaný, nesamostatný, opatrnický, posedlý svým zdravím, bázlivý. Takového ho potřebují. Nový člověk očekává, že stát a vláda se o něj postarají, ochrání ho před veškerými škodlivými vlivy, ať to jsou teroristé nebo cigaretový kouř. Je ochotný věřit každému škváru, protože sám má jen povrchní znalosti a žádný čas přemýšlet. Chce se po něm jediné. Aby konzumoval (= kupoval) a příliš při tom nepřemýšlel.
Snahou novodobých vládců je vzít nám radost ze života a nahradit to povrchním přijímáním zábavy a konzumem. Povolen je občas nějaký adrenalinový sport nebo zábava. Hlavně, aby byla drahá.
Cigareta je způsob vychutnávání života, který do toho nezapadá. Do stejné kategorie patří i další novodobé zločiny: flirt, svádění (dnes je z toho zločin sexuálního harašení), obdiv dívčí krásy (každý, kdo obdivuje dívku pod 19 let, je pedofil), apod.
Nezpochybňuji škodlivost kouření. Naopak. Tvrdím, že kouření škodí. Ale kouření je jen jedním z desítek, možná stovek dalších škodlivých faktorů, kterým jsme vystaveni, a zdaleka ne ten nejhorší. Od smogu, který dýcháme, pře chemií otrávené potraviny, herbicidy, pesticidy, geneticky „vylepšené“ plodiny, po stres v práci a neustálý strach před jakýmsi strašným neznámým nepřítelem, který v nás vlády pravidelně a promyšleně vybuzují. Ve výčtu škodlivin zkracujících nám život nesmíme zapomenout na neustále znásilňování zdravého rozumu (idiotská rozhodnutí soudů) a urážky a degradaci vkusu. To vše se podepisuje na našem zdraví.
Za snahou zakázat kouření je obrovské pokrytectví a pak ještě něco, co nám naši politikové neříkají. Určitý trend, dlouhodobá strategie, nějaká další postranní myšlenka. V žádném případě to není touha, abychom byli zdraví. Bylo by dobré, kdybychom si to uvědomili.
