Druhý ročník veteránské akce, kterou pořádal Veterán klub Úsobí, muzeum historických vozidel Tomáše Jokla a Město Humpolec, proběhla v sobotu od cca 9,00 hod. do cca 19,00 hodin za nádherného letního počasí plného slunce. Závod spočívá v projetí asi devádesátikilometrové trasy Humpolec -Úsobí, rozdělené na dvě části, podle popisu trasy (bez mapy) a v plnění různých úkolů, za které se sbírají body do celkového hodnocení.
Start závodníků (19 aut a 16 motocyklů) probíhal okolo 10,00 hodin na Horním náměstí v Humpolci. Hned první úkol na startovní čáře, tedy nastartování vozidla do časového limitu, prověřil řidiče a především jejich stroje. Že to všichni berou naprosto vážně, to diváci mohli vidět při domlouvání motocyklu, při ladění motoru jediného nákladního vozu dámskou částí posádky nebo naprosto bezchybné chytnutí pomocí kliky hned napoprvé …
Trasa dále pokračovala do Želiva, kde cestou museli závodníci v Petrovickém kopci určit význam kamenného „sloupku“. V Želivě pak u kostela zjistit stáří soch a dále cesta již pokračovala převážně po malebných vedlejších komunikacích. Přes Trnávku do Červené Řečice a dále přes Milotičky do Proseče Obořiště.
Zde, v krásném areálu bývalého zámečku, který dnes slouží jako domov pro seniory, byla přestávka na oběd. Místní kuchařky navařily skvělý guláš a kávu. V parku se závodníci mohli podívat na jeden z českých památných stromů – Havlíčkův dub a pan ředitel tohoto domova Pavel Pípal otevřel kapli a udělal zájemcům působivý výklad. Závodníci vyřádkovali své stroje do parku před zámeček a zpestřili tak sobotu klientům domova, kteří obdivovali krásu vozů z jejich mládí. Během pauzy čekaly na závodníky další úkoly, např. demontáž a montáž zapalovacích svíček v kožených palcových rukavicích nebo hod klínovým řemenem na kužel či jízda na přesnost po prkně.
Druhá část trasy vedla opět nádhernou krajinou Českomoravské vysočiny do Humpolce a odtud do Úsobí. Ještě před Úsobím vymyslel pro závodníky pan Jokl past v podobě průjezdní kontroly. Málokdo napoprvé zatočil na lesní cestu, která připomínala nikam nevedoucí směr po velice špatném povrchu. Byla to hezká terénní vložka, kterou nakonec absolvovali bez problémů všichni.
Závěr na zámečku rodiny Polákových opět nezklamal svou pohodou a pohostinností. Zahrada i přes letošní sucha byla ještě o něco krásnější než v loňském roce. Práce, práce, práce je tu vidět na každém kroku. Na nádvoří připravily dámy z veterán klubu Úsobí pohoštění, aby vyprahlým závodníkům čekání na vyhlášení výsledků lépe ubíhalo.
Nejstaršímu účastníkovi z Prahy bylo přes sedmdesát let, tvrdil mi, že mezi léčením rakoviny si odskakuje na podobné veteránské závody, že ho to drží na nohou. Podle vitality bych mu hádal o nějakou tu desítku let méně.
Speciální cenu za nejbližšího účastníka obdržel i pan Polák.
pět hvězdiček za obrázky ! jak to říká messer – „vo tom to je“ (internet)
zcela anonymní pierre
Jsou to opravdu krásné stroje a nám nezbývá než těmto pánům a dámám závidět jejich nadšení a zápal pro věc.
Nejkrásnější jsou ale stějně ty kabriolety. 🙂
a co říkáš na Bentleye … pořád krasavec co?
No o tom snad ani nema cenu se rozepisovat. To by musel být román tu krásu popsat. 🙂