Rozhovor s vedoucí muzea Dr. A. Hrdličky v Humpolci paní Stehnovou o výstavě pana Drapella.
Humpolák: Jak došlo k tomu, že pan Drapell měl v Humpolci výstavu?
paní Stehnová: Po revoluci v roce 1989 začal pan Drapell pravidelně
jezdit do svého rodiště – Humpolce. Bydlel v domě po rodičích v ulici Na
Kasárnách, původním jménem se totiž jmenuje Smrčka. Až po emigraci do Ameriky
přijmul jméno Drapell, především kvůli problémům s českou diakritikou a
výslovností.
Při svých pobytech v České republice navštěvoval také výstavy a expozice v
humpoleckém muzeu. Při těchto návštěvách zjišťoval jakým způsobem zde
organizujeme výstavy, jak pečujeme o vystavená díla apod. Informace o našem muzeu si
zjišťoval i z jiných zdrojů.
Přibližně dva roky před výstavou jsme spolu jednali o možnosti vystavení jeho děl
v muzeu v Humpolci
Humpolák: Paní Stehnová znáte
pana Drapella už poměrně dlouho, můžete nám přiblížit, jakým způsobem
v Humpolci tvoří své obrazy?
paní Stehnová: Pan Drapell jezdí do Čech sám nebo se svou rodinou.
Zdejší prostředí na něho působí samozřejmě mnohem více než na manželku a
dceru, které bohužel neumí česky. Když se pan Drapell v Americe ženil,
netušil, že se v Čechách jednou změní režim a bude se moci vrátit, proto se
nesnažil v rodině prosazovat svůj mateřský jazyk.
Na každého člověka působí po návratu do rodného domu vzpomínky, stejně tak na
pana Drapella. Již v mládí byl velice citlivý a intenzivně vnímal problémy, které
tenkrát u Smrčků byly. Dlouhou dobu se již v emigraci léčil a psychicky dával
dohromady. Velice mu pomáhala a dodnes pomáhá tvorba obrazů a proces malování jako
takový. Ve svém ateliéru může
malovat i velká plátna, která měl původně v úmyslu také v Čechách
vystavit, to bohužel ale nebylo možné vzhledem k náročnosti transportu do
Evropy, maluje zde tedy menší obrazy. Inspiruje se vzpomínkami na dětství, rodiče a
nejbližší okolí. Tyto vzpomínky jsou
v rodném domě po tolika letech samozřejmě velice silné.
Během výstavy a při vernisáži se pouštělo video natočené v Americe, kde je
zachycen tvůrčí umělcův proces. Těžko se něco podobného popisuje, to se musí
vidět. Těžko se něco podobného popisuje, to se musí vidět. Pan Drapell maluje
obrazy velkých formátů a pracuje s vrstvami akrylátových barev, které roztírá
různě tvarovanými stěrkami. Tato technika je vysilující nejen duševně, ale i
fyzicky.
Tuto videokazetu máme pro zájemce k dispozici v muzejním archivu.
Humpolák: Pan Drapell se
vzhledem k lásce ke svému rodnému městu rozhodl darovat městskému muzeu obraz.
Kdo obraz vybíral a podle jakých kritérií?
paní Stehnová: Pan
Drapell nám dal k dispozici několik obrazů z kolekce, kterou v Humpolci
vytvořil a které ještě neměly svého majitele. Mnoho obrazů totiž umělec prodal
během výstav a na základě katalogu.
Svolala jsem k vybrání obrazu muzejní radu, složenou
z odborníků, kteří jsou městem vybráni a slouží jako poradní sbor muzea. Muzejní
rada po dlouhém rozmýšlení, vybrala obraz s názvem Vzdor, který podle ní
nejlépe vystihuje umělcovu osobnost.
Rozhodující kritérium nebyla samozřejmě cena obrazu, i když tento patřil
k těm nejdražším. Velice si vážíme toho, že muzeum získalo darem tak
hodnotné dílo, za které jsme panu Drapellovi poděkovali osobně a následně i v
tisku.
Při vyprávění o průběhu vernisáže se přiznal, že by stejně nemohl být
přítomen, protože by radostí plakal jako malý kluk. Touto výstavou se mu totiž
splnilo velké přání, uspořádat svou výstavu ve svém rodišti. Nikdy nevěřil, že
by se to mohlo podařit.
Humpolák: Jak se výstava připravovala?
paní Stehnová: Výstava
byla domluvena na základě několikaletých jednání s umělcem, podíleli jsme se
finančně na katalogu k výstavě. Panu Drapellovi jsem osobně slíbila všechny
náležitosti, týkající se manipulace s obrazy při instalování výstavy a
zajištění ostrahy během výstavy. Jen za těchto podmínek mohla být výstava
uskutečněna.
Jsme hrdi na svého rodáka, který reprezentuje v Kanadě svou vlast a své rodné
město.
Většina reprodukcí obrazů z kolekce (přes 50 obrazů), která vznikla při
návštěvách svého rodiště v roce 1996, 1997, 1999 jsou k dispozici v oficiálním
katalogu vydaném k výstavě J. Drapella – Nejhlubší vrstvy a prodávaném v muzeu v
Humpolci.
Oficiální katalog měl náklad 800 kusů výtisků a obsahuje kromě
fotografií jednotlivých děl včetně popisků také bibliografii, přehled výstav,
umělcovo vyznání a jiné texty, které se věnují umění jak ho vidí pan Josef
Drapell. Texty jsou v českém a anglickém jazyce.
V případě zájmu můžeme zprostředkovat zaslání katalogu na dobírku. Napište nám.
Josef Drapell „Vzdor“
