rozhovor s paní Stehnovou
Rozhovor s vedoucí muzea Dr. A. Hrdličky v Humpolci paní Stehnovou o výstavě pana
Drapella, která v tomto muzeu proběhla v roce 2000.
Humpolák: Jak došlo k tomu, že pan Drapell měl v Humpolci výstavu?
paní Stehnová: Po revoluci v roce 1989 začal pan Drapell pravidelně
jezdit do svého rodiště – Humpolce. Bydlel v domě po rodičích v ulici Na Kasárnách,
původním jménem se totiž jmenuje Smrčka. Až po emigraci do Ameriky přijmul jméno
Drapell, především kvůli problémům s českou diakritikou a výslovností.
Při svých pobytech v České republice navštěvoval také výstavy a expozice v humpoleckém
muzeu. Při těchto návštěvách zjišťoval jakým způsobem zde organizujeme výstavy,
jak pečujeme o vystavená díla apod. Informace o našem muzeu si zjišťoval i z jiných
zdrojů.
Přibližně dva roky před výstavou jsme spolu jednali o možnosti vystavení jeho
děl v muzeu v Humpolci
Humpolák:Paní Stehnová znáte pana Drapella už poměrně
dlouho, můžete nám přiblížit, jakým způsobem v Humpolci tvoří své obrazy?
paní Stehnová: Pan Drapell jezdí do Čech sám nebo se svou rodinou.
Zdejší prostředí na něho působí samozřejmě mnohem více než na manželku a dceru,
které bohužel neumí česky. Když se pan Drapell v Americe ženil, netušil,
že se v Čechách jednou změní režim a bude se moci vrátit, proto se nesnažil
v rodině prosazovat svůj mateřský jazyk.
Na každého člověka působí po návratu do rodného domu vzpomínky, stejně tak na
pana Drapella. Již v mládí byl velice citlivý a intenzivně vnímal problémy, které
tenkrát u Smrčků byly. Dlouhou dobu se již v emigraci léčil a psychicky dával
dohromady. Velice mu pomáhala a dodnes pomáhá tvorba obrazů a proces malování
jako takový. Ve svém ateliéru může malovat i velká plátna, která měl původně v úmyslu
také v Čechách vystavit, to bohužel ale nebylo možné vzhledem k náročnosti
transportu do Evropy, maluje zde tedy menší obrazy. Inspiruje se vzpomínkami na
dětství, rodiče a nejbližší okolí. Tyto vzpomínky jsou v rodném domě po tolika
letech samozřejmě velice silné.
Během výstavy a při vernisáži se pouštělo video natočené v Americe, kde je
zachycen tvůrčí umělcův proces. Těžko se něco podobného popisuje, to se musí vidět.
Těžko se něco podobného popisuje, to se musí vidět. Pan Drapell maluje obrazy
velkých formátů a pracuje s vrstvami akrylátových barev, které roztírá různě tvarovanými
stěrkami. Tato technika je vysilující nejen duševně, ale i fyzicky.
Tuto videokazetu máme pro zájemce k dispozici v muzejním archivu.
Humpolák:Pan Drapell se vzhledem k lásce ke
svému rodnému městu rozhodl darovat městskému muzeu obraz. Kdo obraz vybíral a
podle jakých kritérií?
paní Stehnová:Pan Drapell nám dal k dispozici
několik obrazů z kolekce, kterou v Humpolci vytvořil a které ještě neměly
svého majitele. Mnoho obrazů totiž umělec prodal během výstav a na základě katalogu.
Svolala jsem k vybrání obrazu muzejní radu, složenou z odborníků, kteří jsou
městem vybráni a slouží jako poradní sbor muzea. Muzejní rada po dlouhém rozmýšlení,
vybrala obraz s názvem Vzdor, který podle ní nejlépe vystihuje umělcovu
osobnost.
Rozhodující kritérium nebyla samozřejmě cena obrazu, i když tento patřil k těm
nejdražším. Velice si vážíme toho, že muzeum získalo darem tak hodnotné dílo,
za které jsme panu Drapellovi poděkovali osobně a následně i v tisku.
Při vyprávění o průběhu vernisáže se přiznal, že by stejně nemohl být přítomen,
protože by radostí plakal jako malý kluk. Touto výstavou se mu totiž splnilo velké
přání, uspořádat svou výstavu ve svém rodišti. Nikdy nevěřil, že by se to mohlo
podařit.
Humpolák: Jak se výstava připravovala?
paní Stehnová:Výstava byla domluvena na
základě několikaletých jednání s umělcem, podíleli jsme se finančně na katalogu
k výstavě. Panu Drapellovi jsem osobně slíbila všechny náležitosti, týkající se
manipulace s obrazy při instalování výstavy a zajištění ostrahy během výstavy.
Jen za těchto podmínek mohla být výstava uskutečněna.
Jsme hrdi na svého rodáka, který reprezentuje v Kanadě svou vlast a své rodné
město.
Většina reprodukcí obrazů z kolekce (přes 50 obrazů), která vznikla při
návštěvách svého rodiště v roce 1996, 1997, 1999 jsou k dispozici v oficiálním
katalogu vydaném k výstavě J. Drapela – Nejhlubší vrstvy a prodávaném v muzeu
v Humpolci.
Oficiální katalog měl náklad 800 kusů výtisků a obsahuje kromě
fotografií jednotlivých děl včetně popisků také bibliografii, přehled výstav,
umělcovo vyznání a jiné texty, které se věnují umění jak ho vidí pan Josef Drapel.
Texty jsou v českém a anglickém jazyce.
V případě zájmu můžeme zprostředkovat zaslání katalogu na dobírku. Napište nám.
Josef Drapell „Vzdor“
