Jsou úřední hodiny výsměchem občanům?

Určitě se vám již někomu přihodilo, že jste si potřebovali vyřídit na Městském úřadu v Humpolci určitou záležitost a dveře příslušné kanceláře byly uzamčeny. Pokud se toto stane v úředních hodinách daných samotným úřadem, je to situace vpravdě k vzteku. Ovšem poslední dobou se jedná o stav nikterak vyjímečný.

Je celkem zarážející, že ačkoliv má městský úřad pouze tři úřední dny, z toho v pátek jen tři úřední hodiny, lze se ještě v tuto dobu setkat se zavřenými dveřmi. Dle informací některého z dalších úředníků “si pán (nebo paní) na chvíli odskočil(a) a hned se vrátí”. Leckdy je diskutabilní, co si lze představit pod pojmem “chvíle” a “hned”, ale ať už se jedná o 10 minut nebo o půl hodiny a dotyčný úředník má pádný důvod opustit svoji kancelář, měl by ho v úřední hodiny někdo zastoupit. Zvláště by se to pak mělo týkat tzv.poledních přestávek. Podle Zákoníku práce musí zaměstnavatel po 4.5 hodinách práce umožnit zaměstnanci pauzu. To je v pořádku. Ovšem nikde již není psáno, že na oběd by měli chodit všichni úředníci společně a uzavřít tak svá pracoviště. Obzvláště, když v uvedených úředních hodinách není vyznačena žádná polední přestávka. Úředníci by také nemuseli ze svých “živitelů” dělat tupce nechápajícně zevlující na zamčené dveře, ale mohli by mít v sobě natolik slušnosti, že by na tyto dveře umístili cedulku informující občany, že: “jsem ve vedlejší kanceláři” nebo “přijdu za 5 minut” či “z nutných důvodů zavřeno od 11:30 do 12:00”, aby se tak lidé mohli zorientovat, zda má smysl u dveří čekat, či příjit někdy později. V případě, že si úředníci opravdu chtějí s občany vytírat rektální část svého těla, mohou případně na ceduli napsat: “Jsme na obědě. Nevrátíme-li se do 17:00, zůstali jsme i na večeři”.

Mohli bychom se také zamyslet, proč má úředník dvoje pracovní hodiny: 1) úřední a 2) neúřední. To by zrovna tak obchodník mohl mít prodejní a neprodejní dny – někdy by se prostě věnoval zákazníkům a jindy by zase třeba leštil výlohy nebo přerovnával zboží. Jistě se nechá pochopit logická úvaha, že počet občanů, kteří v průběhu týdne potřebují něco vyřídit na úřadu by se jistě nezvýšil, pokud by byly úřední dny po celý týden. To znamená, že by se ani nezvýšilo zatížení úředníků tím, že by museli vyřizovat více případů. Rozšíření úředních hodin je však zřejmě utopií, když nelze zajistit přítomnost pracovníků právě v těch omezených hodinách. A tak takové případné (imaginární) jednání na městském úřadu může vypadat například takto:

Občan: “Dobrý den. Ježiši, to jsem rád, že jsem vás tu konečně zastih. Už jsem tu byl třikrát a pokaždý jste tu měla zamčeno.”
Úřednice: “Otevřeno máme pouze v úředních hodinách.”
Občan: “Panebože, to já vim, nejsem magor. Já tu byl v úředních hodinách.”
Úřednice: “Aha, tak to jsem byla asi na toaletě.”
Občan: “Vy trpíte na zácpu? Moje babička na to pila šaratici.”
Úřednice: “???”
Občan: “No já jen, že posledně jsem tu čekal půl hodiny a stejně jste nepřišla, tak jestli nemáte nějakou metabolickou poruchu.”
Úřednice: “Tak to jsem asi byla na obědě.”
Občan: “Jak – na obědě? Vždyť nemáte vyznačenou polední pauzu.”
Úřednice: “Najíst se snad musím, ne? Nebo vy neobědváte?”
Občan: “Tak za vás má ale někdo zaskočit. Anebo si na dveřích změňte pracovní dobu.”
Úřednice: “A co vlastně potřebujete?”
Občan: “Přišel jsem si vyzvednout známku na popelnici.”
Úřednice: “Známky vydáváme až na základě uhrazení poplatku.”
Občan: “Sure. Však už to mám zaplacený skoro měsíc. Tady vám ukážu příkaz k úhradě.”
Úřednice: “To pro nás není rozhodující doklad. Pro nás je směrodatné připsání konkrétní částky na náš účet. Jenže nám dnes nejde elektrika, tak si to nemohu ověřit v počítači. Budete si muset známku vyzvednout někdy jindy.”
Občan: “To si děláte kozy, ne?”
Úřednice: “Jak prosím?”
Občan: “No to nic. Já jen, že už jsem tu počtvrtý a můj zaměstnavatel nějak nemůže dost dobře pochopit, že se během měsíce čtyřikrát uvolňuju z práce, abych si něco vyřídil na úřadě, a nikdy si vlastně nic nevyřídím. A to sem mám jít ještě popátý jen proto, že vám nejde počítač?”
Úřednice: “V tom vám nemohu nijak pomoci. Váš zaměstnavatel to jistě pochopí, také si určitě vyzvedával známku na popelnici.”
Občan: “Chcete říct, že má tu samou zkušenost jako já? Jenže je taky trochu problém v tom, že už je duben a když nebudu mít nalepenou tu pitomou známku, tak mi šmecaři tu popelnici nevyvezou. A nechcete přece, abyste, až se jednou budete vracet z oběda nebo z toalety, našla přede dveřma vysypaný moje odpadky?”
Úřednice: “Ale nebojte se, oni to vyvezou, ty známky stejně nikdo nekontroluje.”
Občan: “Tak proč tady, kurva … promiňte…proč tady blbneme s nějakejma známkama?”
Úřednice: “Jo to já nevím. Já jsem si to nevymyslela.”
Občan: “Hmm, no tak já si pro tu známku přijdu někdy jindy. Doufám teda, že tady budete.”
Úřednice: “Určitě. Když tak řekněte kolegyni ve vedlejší kanceláři a ona mě sežene. Nashledanou. Pěkný den.”
Občan: “Nashledanou. Čest vaší práci!”