Tak se rok s rokem sešel, století se stoletím, a my řešíme stejný problém, jaký řešil už Jan Neruda v století devatenáctém ve svém slavném fejetonu. S prostou otázkou zoufalého spisovatele a novináře – „Kam s ním?“ – si totiž neumí poradit ani pokročilá civilizace. Pro ty, co nedávali ve škole pozor a povinná četba je minula – řeč je o slamníku, potažmo o komunálním odpadu.
Kam s ním? – úvodní modlitba spisovatelova:
”Všemohoucí nebe! Chraniž dnes milostivě myšlenky mé i ostříhejž vtipy moje, aby nevzbudily nelibost mocností této země, aniž ublížily na mravnosti a jiné čistotě mým milým spoluobčanům, nebo na zdraví číslu našemu zítřejšímu, jež je nedělní – Amen!”
Květnové humpolecké Radniční listy jsou z velké části zaměřeny na komunální odpad a jeho třídění. Občany města seznamují s definicí odpadu a informují o tom, jak správně odpad třídit neb z průzkumu veřejného mínění vyplynulo, že humpolecký plebs neví, jak správně s odpadem nakládat. Ušlechtilé… ale…!
Pojďme si v úvodu trošku zacitovat z Radničních listů a seznámit se správným stavem věci. Co je to vlastně odpad? „Odpad je jakákoliv movitá věc, která se stává pro člověka nepotřebnou a on cítí potřebu se jí zbavit….. Platné zákony nařizují každému odpady třídit a předávat je pouze firmám oprávněným k nakládání s odpady. Znamená to tedy, že není možné hromadit na pozemku harampádí a tvrdit, že je to materiál potřebný ke zpevnění plotu před dotěrným sousedem.“
A pokračujme v citacích – co je to objemný odpad? „ Objemný odpad je odpad, který se pro svoje rozměry nebo hmotnost nevejde do klasické nádoby na odpad….. Jelikož se takový odpad nevejde do standardní nádoby na odpad, ukládá se do tzv.velkokapacitních kontejnerů o objemu 5 – 32 m3. Tyto kontejnery jsou umístěny ve sběrných dvorech. Jejich výhodou je pravidelná provozní doba a vyškolená obsluha.“
Ptáte se, proč tu papouškuji obecně známá fakta? Věc se má tak, že v těchto dnech manžel vezl přesně dle návodu z Radničních listů / :-)) / objemný odpad do sběrného dvoru Brunka. Konkrétně se jednalo o cca 2 m3 dřevěných trámků ze staré střechy. Jaké bylo však jeho překvapení, když byl ze sběrného dvora vykázán se slovy, že „toto“ tedy ne a takový odpad tam být uložen nesmí. Na obligátní otázku „kam s ním?“ mu bylo vyškolenou obsluhou doporučeno, ať to doma spálí. Těžko však lze pálit dřevo v plynovém kotli, navíc takové dřevo nelze pálit ani doma na zahradě, neboť je to vyhláškou zakázáno. Ale ani toto sdělení vyškolenou obsluhu nezaskočilo. Následovala dobře míněná rada, ať manžel dřevo nabídne někomu, kdo má kamna. Manžel opáčil, že za prvé nebude objíždět Humpolec a sondovat, zda by někdo nechtěl dřevo na topení, a za druhé by mu za shnilé trámy s hřebíky asi nikdo dvakrát nepoděkoval. Vyškolená obsluha se nakonec telefonicky spojila s osobou ještě vyškolenější – odpovědným pracovníkem Technických služeb, leč závěr byl stejný – dřevěný odpad ve sběrném dvoře uložit nelze, neboť kdosi nejvyškolenější v Pacově, kam se kontejnery převáží, by se prý údajně zlobil. Otázka „co s tím teda mám dělat – odvézt to do lesa, protože odtamtud vzešlo?“ zůstala nezodpovězena. Vyškolená obsluha nejen neporadila, ale po ukončení diskuze ani nepovolila složení odpadu. A tak nám nezbývá než staré trámoví použít na to zpevnění plotu před dotěrným sousedem.
Co k tomu závěrem dodat? Snad jen to, že poučování humpoleckých občanů v Radničních listech je celkem zbytečné, neboť již staří Římané věděli, že „Rerum omnium magister est usus“ = učitelkou všech věcí je zkušenost.
