Košice jsou hlavním městem Východního Slovenska. A je to město nádherné, multikulturní i stále východňárské. Město do sebe nasávalo a nasává obyvatele z celého východu.
Tak jako všude jinde i zde od války výrazně ubylo Maďarů, ale směsice používaných jazyků dělá z Košic město, které je na slovenské poměry stále ještě výjimečné. Možná že je posledním slovenským opravdovým Babylonem. Pojmenování města neprošlo takovými peripetiemi jako Bratislava. Původní obyvatelé mu říkají Kassa (čti Kaša), historické listiny uvádějí Cassa nebo Cassovia. Slováci používali zřejmě výraz Košice běžně i v Uhersku, a když už do města dorazila i angličtina, mladší ročníky začali metropoli východu označovat výrazem Bazmek City. K překladu doporučuji slovník vulgární maďarštiny, nebo konzultaci s pamětníky, kteří strávili základní vojenskou službu ve společnosti maďarsky hovořících vojáků.
Historici uvádějí, že ve středověku byly Košice hlavním městem Horních Uher, a patrioti nezapomenou zdůraznit, že v roce 1369 získaly městský znak, který je prokazatelně nejstarším písemně doloženým městským erbem v Evropě. Stejně jako Bratislava i Košice leží ve vztahu ke zbytku Slovenska poněkud excentricky. Hranice jsou blízko – 20 kilometrů do Maďarska, 80 na Ukrajinu a 90 do Polska. Městem protéká řeka Hornád a právě výhodná poloha v údolí z něj v minulosti udělala důležitý bod na obchodních cestách.
Košice se v roce 2013 staly Evropským městem kultury společně s francouzským Marseille. Vítězství v tomto politicko-kulturním souboji naznačuje mnohé o úrovni a jisté vyspělosti vybraného města. Marseille je pro Evropany jasný pojem, o Košicích neslyšel za Krušnými horami do té doby nikdo. Vždyť i v našich končinách mají Košice pověst zapomenutého města někde daleko na východní hranici Evropské unie. Výlet do Košic ale názor cestovatele změní.
Historické centrum města je mezi divadlem a gotickým domem svaté Alžběty. Zde najdeme i zpívající fontánu. Někdo tomu říká náměstí, ale je to vlastně široká hlavní ulice (která se i Hlavní skutečně jmenuje). Tady je pupek města. Zde si dávají rande milenci, důchodci a zde se nezapomenou zvěčnit novomanželé ani turisté, asi jako u sochy sv. Václava v Praze. Pokud zde budete hledat příjemnou restauraci, jistě to nebudete mít těžké. Jen na onom „náměstí“ jsem napočítal na padesát podniků všeho druhu. A další desítky se skrývají v přilehlých uličkách. Jedna z nich ústí na Dominikánské náměstí, kde se koná trh starožitností. „Hetvenöt… évek… Most már nem lehet ilyet kapni, az a baj.“ Prodavač starých pohlednic a tisků vychvaluje svoje jedinečné zboží. O kus dál se pokouší prodat sbírku kravských a ovčích zvonců chlapík, který už to prý nemá kam doma dávat, jak několikrát zdůrazňuje. Jako bonus přidává archaické kleště na propichování uší dobytka. Vedla babka v šátku prodává zeleninu, ovoce a různé cetky s reklamní cedulkou“Kupte ludze ba nebudze„.
Půvab Košic se možná skrývá právě ve střetu náboženských a kulturních vlivů východu a západu. Na trhu se mísí jazyk Rusínů s dialektem lidí ze Šariše nebo Zemplína, koření ho místní Maďaři a také Romové z osad, nebo otřesného Luníku IX. Našinec co si myslí jak krásně ovládá Slovenštinu má problém tu rozumět. Je to zkrátka exotické a zároveň velmi evropské město. Kdo však v Košicích chybí, jsou výletníci z Bratislavy a okolí. S chudým příbuzným na Východě se neradno zahazovat. Často se Slováků ptám, zda-li byli někdy v Košicích, a dostává se mi obvykle jen nechápavé, nebo spíše opovržlivé odpovědi „Co tam?„. Nebo „Je to tam daleko.„. Jejich chyba. V Košicích je krásně. Není to tu všechno natlačené do sebe jako v Bratislavě. Parky jsou rozlehlé, ulice široké.
Ale situace se postupně lepší. Znát je to třeba hodně na Vánočních trzích. Chodíme zde na ně každý rok, tak máme co porovnávat. Dneska už zde poměrně často uslyšíte češtinu, němčinu, angličtinu a někdy i nějaký exotičtější jazyk. Takže svět Košice opravdu objevuje. Bohužel to má i svá negativa. Zatímco před deseti lety jsme si zde mohli dát tradiční slovenský vánoční pokrm – to jest cikánskou pečeni v housce za pár šupů, tak dneska na trzích za ní zaplatíte jako za kvalitní hovězí steak v luxusním steak housu. A zatímco ceny letí raketově vzhůru, kvalita padá astronomicky dolů. Pokud si dneska dáte na trzích lokši s kačacímy játry, tak lokše je z rozmraženého polotovaru a ta náplň je totálně hnusná rozemletá hmota z nějaké paštiky nebo konzervy. Nedá se to žrát. Vím že zním jako tradiční boomer, ale pamatuji si jak jsem si tu dal před lety lokši s kachními játry. Lokše byla výborná tenká domácí a stejně tak i ta náplň z kachních jater, byly v ní pěkně celé kousky jater. Stejně tak dvě maďarské babičky, které tu prodávaly vynikající langoše se zakysanou smetanou a šunkou a nebo česnekem, lečem a slaninou. Dnes jsou maďarské babičky pryč, stejně jako jejich langoše. Dnes zde dostanete klasický langoš s česnekem, kečupem a strouhaným ementálem, jako na jakýchkoliv jiných vánočních trzích na celém Slovensku nebo třeba v Praze.
Jak říká pouliční malíř portrétů Ladislav Tvrdák. Tady je každý dům svým způsobem palác. Košice jsou nádherné, ale mají ten handicap, že leží na východě. Jinak je to pohoda. Košice žijí nádherným životem, je tu atmosféra jako nikde jinde na Slovensku. Město má svojí duši. Duši městu vtiskla historie, ale z popela ho vzkřísil primátor a pozdější prezident Slovenska Rudolf Schuster. Sehnal miliardy, a přestože Košice pořádně zadlužil, město výrazně pozvedl. Právě kvůli dluhům mu ale hodně lidí nedokáže přijít na jméno. Kreslířů jako Laco Tvrdák není po městě mnoho. Vlastně jsem jiného neviděl. Za portrét totiž žádá na místní poměry nehoráznou sumu, celých 5 EUR. „To je podezřelá věc. Lidi se mě ptají, jak dlouho to kreslím, a když jim řeknu, že 10 minut, hned začínají počítat, kolik si vydělám za den, týden, za měsíc. Já jím říkám ano, vychází to na hodně. Tolik si nevydělá ani soudruh Fico.“ 🙂 Při mém pozorování si malíř ani neškrtl, z nízké židličky pozoroval lehkou chůzi místních krasavic a bral to s humorem.
Přitom platy některých obyvatel Košic nejsou špatné, a to ani v porovnání s Bratislavou. Například v jednom roce dokonce košický okres II hlavní město předstihl. Rozdíl ale měly na svědomí košické železárny US Steel, největší a nejdůležitější zaměstnavatel v regionu. V ostatních košických okresech ale dostávají lidé řádově plat menší. A práce je málo. Situaci teď nově trochu zlepšilo otevření nového obrovského výrobního závodu Volvo v Košicích/Valaliky.
Co vidět v Košicích
V Košicích mě osobně zaujalo množství vnitrobloků – dvorků s kavárnami a venkovním posezením. Na Hlavní třídu se dostanete mnoha průchody, které právě těmito dvorky procházejí. Hlavní třída je středobodem Košic, kde také najdete nejvíce památek.
Dóm svaté Alžběty
Katedrála svaté Alžběty Durynské je největším kostelem na Slovensku, do kterého se vejde až 5000 lidí. Vystoupejte po úzkých schodech na severní věž – vstupenky zde. Komplex katedrály, Urbanovy věže a kaple sv. Michala byl v roce 1970 vyhlášen národní kulturní památkou.
Zpívající fontána v Košicích
Zpívající fontána a zvonkohra patří mezi košické atrakce. Najdete je u košické státní opery na Hlavní třídě.
Košický zlatý poklad
Košický poklad najdete ve Východoslovenském muzeu. Jde se do suterénnu a přes bezpečnostní dveře. Na poklad se jděte podívat, je to totiž unikát. Našli ho v 50. letech dělníci na stavbě a naštěstí ho nestihli rozkrást. Jedná se o téměř 3 tisíce zlatých mincí, tři medaile a jeden řetěz z 15. – 17. století. Majitelem byl nejspíš přívrženec Habsburků, který chtěl své bohatství ukrýt před povstalci.
Muzeum letectví Košice
Muzeum letectva Košice je součástí Slovenského technického muzea a je prvním leteckým muzeem na Slovensku. Podívat se tady můžete na stíhačky, vrtulníky, sbírky proudových a spalovacích motorů a také repliky historických letadel.
Steelpark vědy a zábavy
Steelpark je místo pro děti, kde mohou zkoumat přírodní, technické a fyzikální zákonitosti. Můžete si třeba vyzkoušet, jak dosáhnout evitace kuličky. Nebo se projít v magnetických botách po nakloněné rovině z jednoho patra do druhého. V horním patře bývá putovní výstava, a tak před návštěvou nastudujte aktuality. Před steelparkem najdete sportovní prostor, sezení.
Městský park Košice
Rozsáhlý park nám trochu připomíná pražskou Stromovku. Vybízí k procházkám, je členitý – mosty, cestičky, fontánky. Najdete v něm několik dětských hřišť a také hřiště na míčové hry včetně automatu na půjčení míče!
Košická dětská železnice
Dětská železnice byla vybudovaná v 50. letech a měla tehdejší mládež motivovat k práci na dráze. Dnes jde o výlet pro děti, kdy na nádraží nasednete do historického vláčku a jedete cca 30 min do centra Alpinka. Tam se můžete občerstvit nebo svézt na šlapacích drezínách a pak jet zase zpátky. Ke speciálním příležitostem jako třeba otevření sezóny pořádají akce typu přepadení vlaku apod. My zrovna přepadení viděli a byl to zážitek.
Kam na jídlo a pití Košice
Neměli byste vynechat autentickou tradiční kuchyni ve Villa Regia – mají tam krásný interiér a servis na úrovni, nápadité tradiční menu, pod kterým si nepředstavujte těžká hutná jídla, jedinečná možnost ochutnat místní jídlo.
Na asijské jídlo, sendviče a burgery zajděte do bývalé továrny na tabák – Tabačka kulturfabrik. Neformální atmosféra, sezení také ve dvoře, kulturní program a dětský koutek nechybí.
S výhledem na katedrálu se můžete najíst v Republice východu, kde mají také prvky pro děti. Tahle restaurace mě osobně úplně uchvátila a byl jsem tu jako v Jiříkově vidění. Moc nám taky chutnalo. Velmi dobře a lokálně jsme se nedli také v karcma MLYN. A nejvíce jsme si v Kočicích pochutnali v Pán Ryba Fish & Seafood Restaurant.
Na kávu zajděte do Moja malá Budapešť – také s dvorkem a sezením venku. A na brunch do Nico Caffé. Dobré pivo si dáte v retro baru komunitního městského kina Úsměv nebo v Pokhoi, Pubu u Kohúta, Camelotu či v nejstarším pivovaru na Slovensku – Hostinec.
Další tipy na košické podniky s dětským koutkem: kavárna San Domenico, restaurace Koshi Sushi. Nám moc chutnaly pirohy na různé způsoby a bavilo nás ochutnávat slovenské víno.
Specifika místní kuchyně
V Košicích se budete oddávat gastronomickému zážitku. Čeká na vás mix slovenské a maďarské kuchyně. Tato výjimečná metropole má samozřejmě některé vyhlášené pokrmy, které si dáte buď v restauraci nebo na tržišti u venkovního stánku. Opěvovaný je tamní košický med, ale i ryze košická specialista, jíž je treska v majonéze (kam se na ní hrabe ta ze Žiliny). V podstatě z každé ingredience tamní kuchaři vykouzlí něco tradičního a lahodného. Typickým příkladem jsou strapačky s tvarohem, kapustové válečky, šarišská kroupová polévka, sekané válečky a zapékané kuře. Sami velice brzy přijdete na to, že místní jsou celkem velcí mlsouni. Oblíbený cukrářský řetězec Aida a jeho věnce to jen dokazují. Vyhlášené jsou také šlehačkové dorty a košická zmrzlina. Pokud máte zálusk na ryze košický nápoj, ochutnejte Košické zlato, což je míchaný koktejl v letní i zimní podobě.
A na závěr přidám jeden krásný košický vtip. A ti co v Košicích někdy byli ho zcela jistě pochopí: Dohaduje sa Nemec, Američan a Košičan o tom, kto z nich má najťažšiu reč. Nemec hovorí: My máme najťažšiu – píšeme nein a čítame „nájn“. Američan hovorí: My máme najťažšiu – píšeme New York a čítame „ňú jork“. Košičan nato: To je nič, my píšeme Dargovských hrdinov a čítame „Furča“.
Kdo jsou Mantáci a jak se jim žije na Východním Slovensku? Zjistěte: https://www.humpolak.cz/mantaci-mistri-kovarskeho-remesla-kteri-sve-tradice-udrzuji-dodnes-zive/
Přečtěte si o nádherném národním parku Poloniny: https://www.humpolak.cz/narodni-park-poloniny/
A nebo o Zadielské tiesňave, Hájských vodopádech a Turnianskom hradě: https://www.humpolak.cz/vychodni-slovensko-zadielska-tiesnava-hajske-vodopady-a-turniansky-hrad/
A proč mám tak rád Východní Slovensko: https://www.humpolak.cz/divoke-a-nespoutane-vychodni-slovensko/
