Končí modernizace dálnice D1. Trvala déle než osm let, oproti původním plánům se protáhla o tři roky. Stát za ni zaplatil téměř dvacet miliard korun bez DPH (s ní ještě o čtyři miliardy více). Časově i finančně nejnáročnější byla rekonstrukce úseku Humpolec – Větrný Jeníkov, kde načas práce úplně ustaly a měnil se zhotovitel. V přepočtu na kilometr však zaplatil stát nejvíce za rekonstrukci šesti kilometrů nad Velkým Meziříčím, kterému dominuje vysoký most.
Oprava takzvaného „Ťokova průsmyku“, jak se podle tehdejšího ministra dopravy začalo přezdívat dálničnímu úseku u Humpolce poté, co nasněžilo a kvůli sporům mezi zhotoviteli a Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD) byla kritická horská pasáž stále rozkopaná a zúžená, byla na první i druhý pohled nejproblematičtější částí celé modernizace dálnice D1. Byla nejdražší, zabrala nejvíce času a v médiích se toho o ní nepochybně napsalo a namluvilo nejvíce.
Jenomže to, že bude oprava tohoto úseku náročná časově i finančně, bylo jasné od začátku. Jednak vede náročným terénem a hlavně je to jeden z nejdelších z dvaceti opravovaných dálničních úseků. A tak nakonec není stavba u Humpolce tou, která by byla v přepočtu na kilometr nejdražší, ale ani tou, kde by oprava jednoho kilometru trvala v průměru nejdéle.
Nejrychleji i nejpomaleji se pracovalo poblíž Brna
Celá modernizace začala v květnu 2013, končí nyní. V prvním roce rozkopali dělníci čtyři úseky, v posledním roce oprav pracovali zpočátku na pěti, o prázdninách rovněž na čtyřech. Ze 101 měsíců se pracovalo nejdéle, totiž 37 měsíců, na onom „Ťokově průsmyku“ mezi Humpolcem a Větrným Jeníkovem. Jen o tři měsíce kratší dobu však trvala rekonstrukce úseku Mirošovice–Hvězdonice, která byla jednou z posledních dokončených. Úsek je ovšem téměř o polovinu kratší. Při pohledu na to, jak dlouho v průměru trvala oprava jednoho kilometru, se ukazuje, že vůbec nejpomaleji postupovaly práce mezi Ostrovačicemi a Kývalkou.
To je úsek, který je ze všech opravovaných poslední před Brnem (respektive první za Brnem) a během prací o něm vlastně nebylo slyšet. Oprava začala na jaře 2015, skončila na podzim následujícího roku, zabrala tedy 17 měsíců. Úsek je zdaleka nejkratší ze všech, měří 3,5 kilometru, a tak měli dělníci poněkud klidnější práci. V průměru jim trvala oprava jednoho kilometru téměř pět měsíců.
Nejrychleji pracovali v sousedním úseku Devět křížů – Ostrovačice, jehož opravy skončily úplně na závěr. Na deset kilometrů potřebovali 19 měsíců, v průměru tedy necelé dva na kilometr. Tento přepočet ovšem nezohledňuje zimní přestávky, kdy se zpravidla dva až čtyři měsíce – různě podle úseků a jednotlivých let – nepracovalo.
Drahá oprava mostu
Mezi Devíti kříži a Ostrovačicemi postupovala modernizace vzhledem k délce nejrychleji, ale také nejdráže. V přepočtu na kilometr to byl s cenou 167 milionů druhý nejdražší úsek, a když se rozpočítá, kolik stát zaplatil za každý měsíc práce, je tento úsek zcela na špici (90,7 milionu za měsíc).
Nejdražším úsekem v přepočtu na kilometr je s cenou přes 268 milionů korun úsek Velké Meziříčí, západ – Velké Meziříčí, východ. S necelými šesti kilometry délky patří k těm kratším opravovaným, vysoká cena má ale své důvody. Nad Velkým Meziříčím se klene dálniční most Vysočina a ten byl – navzdory původním plánům, že se mosty budou opravovat zvlášť – nakonec součástí opravy.
Oprava trámového mostu dlouhého 425 metrů a vysokého až 78 metrů byla komplikovaná i v tom, že bylo potřeba na několik měsíců omezit dopravu více, než bylo obvyklé na jiných místech během modernizace. Jinde byly standardem po celou dobu čtyři jízdní pruhy, i když zúžené, na mostě však bylo možné jezdit nanejvýš třemi (tedy dvěma jedním směrem a jen jedním ve druhém směru). ŘSD proto stanovilo jako jedno z kritérií do výběrového řízení i dobu této uzavírky. Bylo nutné, aby byla co nejkratší.
Meziříčský úsek je jediný, kde cena na kilometr přesáhla 200 milionů korun. Za opravy dálnice u Devíti křížů a Humpolce zaplatilo ŘSD přes 150 milionů za kilometr, na pěti úsecích naopak byla kilometrová cena pod sto miliony. Nejlaciněji v tomto ohledu vyšla desetikilometrová rekonstrukce D1 mezi Loktem a Hořicemi, kde vede dálnice poměrně přívětivým terénem, nejsou v ní žádné složité stavby a také se během oprav neobjevily třeba potíže s dodavateli.
Rekonstrukce některých úseků ovšem opticky zlevnily – a také zrychlily – kvůli tomu, že silničáři z rámce modernizace dálnice vyjmuli několik objektů. Nejvýraznější z nich je nepochybně most Šmejkalka poblíž středočeských Mirošovic, který se ale bude opravovat až v příštích letech. Jeho rekonstrukce bude stát 773 milionů korun. Kdyby se tato částka připočítala k modernizaci úseku Mirošovice–Hvězdonice, hned by její cena vyskočila nad 240 milionů za kilometr. Ani v tomto případě by však – podobně jako u Velkého Meziříčí – nebylo divu. Kromě mostu Šmejkalka je před Hvězdonicemi ještě stejnojmenný dálniční most, který je s 462 metry dokonce nejdelší mezi Prahou a Brnem.
Čtyři úseky delší než deset kilometrů
Z dvaceti úseků, do kterých silničáři modernizaci D1 rozdělili, je nejdelší ten mezi Velkým Beranovem a Měřínem. Mezi dvěma křižovatkami je zde téměř 15 kilometrů. Jeho rekonstrukce trvala 30 měsíců – začala v dubnu 2019 a je to zcela poslední úsek, kde práce končí. V absolutním vyjádření to byl také druhý nejdražší úsek, silničáři za něj zaplatili téměř 1,9 miliardy. V přepočtu na kilometr s cenou 128,3 milionu patří přibližně k průměrným úsekům (průměr je 123,2 milionu korun za kilometr) a se dvěma měsíci potřebnými na opravu kilometru k těm nejrychleji opravovaným.
Přes deset kilometrů měří pouze čtyři z nedávno opravených úseků, kromě beranovského je to ještě již zmíněný problematický úsek u Humpolce, rovněž již zmíněná „rychlostavba“ Devět křížů – Ostrovačice dlouhá 10,3 kilometru a více než desetikilometrová část dálnice mezi Souticemi a Loktem. I ony patřily nominálně k nejdražším, byť v přepočtu na kilometr byl alespoň ten u Soutic cenově v průměru.
Mezi zhotoviteli lze nejčastěji nalézt Eurovii, která buď sama, nebo jako vedoucí sdružení zhotovitelů, figuruje u šesti z dvaceti úseků. Třikrát vedly vítězné konsorcium Colas a také Metrostav, dále v tendrech uspěly Hochtief, MTS, Vodohospodářské stavby, OHL ŽS, Alpine Bau a Skanska či sdružení jimi vedená.
V už zmiňovaném úseku u Humpolce, kterému řidiči začali přezdívat „Ťokův průsmyk“, zvítězilo konsorcium vedené italskou společností Toto, po několika měsících se ale rozpadlo. V kritickém období, kdy na rozkopané dálnici prakticky nikdo nepracoval a do toho nasněžilo, za italsko-kazašsko-české sdružení komunikoval pouze jeho český člen Geosan a Ředitelství silnic a dálnic nakonec smlouvu vypovědělo.
Potom se v úseku Humpolec – Větrný Jeníkov vystřídaly další firmy. Prvním krokem byl urychlený úklid a sanace, aby bylo možné v zimě jezdit bez omezení, tyto práce zadalo ŘSD společnostem Gefab a Kaska. Soutěž na dokončení oprav následně vyhrála Skanska. Nakonec stát za modernizaci úseku Humpolec – Větrný Jeníkov zaplatil přes dvě miliardy.
Sto jedna měsíců v zúžených pruzích
Jako celek zabrala modernizace 101 měsíců od května 2013 do října 2021. Týkala se 161 kilometrů dálnice D1 od Mirošovic po Kývalku. Nejintenzivněji se pracovalo až v posledních letech před úplným dokončením. Loni bylo o prázdninách rozkopáno zároveň 71 kilometrů, o rok dříve modernizace probíhala zároveň na 52 kilometrech. V součtu dosáhly náklady na opravy 19,6 miliardy korun bez DPH.
Ve čtvrtém roce modernizace a opět loni uspořádalo ŘSD také sčítání dopravy. Výsledky toho posledního nejsou ještě známé, v době, kdy se opravy blížily k polovině, jezdilo po D1 mezi Mirošovicemi a Hvězdonicemi denně v průměru téměř 45 tisíc vozidel, z toho zhruba čtvrtina byly kamiony. Mezi Ostrovačicemi a Kývalkou byl provoz ještě o trochu větší, totiž 47 tisíc vozidel denně, mezi Velkým Beranovem a Měřínem 38 tisíc aut denně.
Tento nápor se musel v rozkopaných úsecích vejít do jízdních pruhů širokých 3,15 a 2,5 metru. Do levého pruhu se tedy nevešly kamiony, jejichž standardní šířka mírně přesahuje 2,5 metru, ale dopravní značky zakazovaly jízdu v něm i všem vozidlům širším než celé dva metry. To znamenalo, že dle litery zákona se v levém pruhu nesměly objevit ani dodávky nebo velká luxusní SUV a sedany – byť prosté svezení po rozkopaném úseku ukazovalo, že v praxi se tudy dodávky či široká BMW prohánějí docela běžně.
V zúžených pruzích byla maximální povolená rychlost snížena na 80 kilometrů za hodinu a postupně se v některých úsecích objevily i radary, které dodržování limitu hlídaly. Radnice, které měly na starost vybírání pokut, hovořily zhruba o procentu řidičů, kteří povolenou rychlost překročili, denně tedy šlo zhruba o čtyři stovky případů.
Během modernizace se v rozkopaných úsecích staly i dopravní nehody. Nehoda v zúžení znamenala takřka automaticky dočasné uzavření dálnice, obvykle ale netrvalo dlouho. Tragické následky tyto nehody nemívaly, horší to bylo při nehodách, kdy se auta dostala na staveniště. K takové havárii došlo v prosinci 2017 u Velkého Meziříčí, kdy do staveniště vjela dvě auta a v jednom z nich zemřel člověk.
V témže roce zahynul dělník na staveništi u Koberovic, když na něho nacouval nákladní vůz. O rok později zahynul při modernizaci dálnice dělník, jehož srazilo auto, které se předtím střetlo s jiným vozidlem.
