Jestliže po 11. září 2001 dostane v médiích prostor nějaký anarchistický agitátor či antiglobalistický aktivista, jakým je kupříkladu Viktor Piorecký, organizátor pražských demonstrací proti MMF v loňském roce, každému soudnému člověku okamžitě vytanou na mysli fanatické floskule z projevu bin Ládina. Jestliže po 11. září 2001 tito lidé uspořádají jakoukoli demonstraci, při níž se budou převracet a zapalovat automobily, napadat policisté a rozbíjet výlohy McDonaldu, vytanou každému soudnému člověku znovu před očima hořící věže newyorského WTC.
Bohužel není jisté, zda smrt 6 tisíc nevinných lidí v přímém televizním přenosu stačila k tomu, aby si každý člověk z té pověstné „mlčící“ většiny v demokratických zemích uvědomil, že čin islámských teroristů (pokud vím, všichni únosci těch letadel byli muslimové a tak pokládám za případné přívlastek „islámští“ používat) je pouze obnaženým dnem extremismu, nejnižším závitem spirály, jež se vine i kolem anarchistů a antiglobalistů a jejíž první závit vlastně začíná ekologisty.
Zničte kapitalismus, a bude ráj na zemi pro proletáře, volal Marx a spol. Zničte Židy a plutokraty, a bude ráj na zemi pro árijskou rasu, volal Hitler, zničte Světovou banku a Mezinárodní měnový fond, a bude ráj v zemích třetího světa, volají antiglobalisté, zničte auta a dálnice, jaderné elektrárny a další technologie, a Země se znovu stane biblickým Edenem, volají ekologisté. Zničte nevěřící psy, a Alláhův ráj sestoupí na zemi, volá bin Ládin.
Jak je vidět, stále znovu a znovu je svět konfrontován s fanatickými spasiteli, kteří jsou skálopevně přesvědčeni, že jedině oni vědí, co je dobré pro všechny ostatní. Pravda, jsou mezi nimi rozdíly, co se týče používané taktiky, ale cíle mají stejné – rozvrácení a zničení západní civilizace. Jestliže 11. září 2001 islámští teroristé vystrčili na celou západní civilizaci ohyzdný nahý zadek masového atentátu, jaký nemá obdobu v lidských dějinách, pak kupříkladu aktivista Piorecký se liší pouze tím, že si ještě nestáhl kalhoty civilizovaného člověka (sympatie k bin Ládinovi a k činu jeho vrahů se na antiglobalistických webových stránkách nedají přehlédnout).
Dalším společným rysem extremistů je totožná lstivá taktika, kterou používají vůči naivním demokratům. Komunisté se dělí o moc, jenom když musejí, prozradil Pavlu Tigridovi exkomunista Mlynář, když v exilu vzpomínali, jak do roku 1948 ostatní politické strany věřily slibům KSČ. Dnes se nám tvrdí, že teroristé, kteří napadli USA, nemají s islámem nic společného – jenom takovou maličkost – islám sám. Je to totéž, jako když před rokem pan Piorecký v televizi tvrdil, že antiglobalisté nemají s násilím v pražských ulicích nic společného – že se vždy najdou násilníci, kteří se na jejich „pokojných“ demonstracích přiživí.
Pořád je to ta stejná fousatá lest, kterou na demokracii už zkoušeli bolševici a po nich Hitler – bezostyšně lhát a obracet proti demokracii její vlastní pravidla slušnosti a důvěry. Vždyť co bránilo kupříkladu aktivistovi Pioreckému a spol, aby do Prahy na zasedání MMF vyhlášené anarchistické bojůvky z Itálie a Španělska nepozval? Proč je pořadatelé začlenili do „pokojného“ průvodu, přímo do čela?! Je přece nemožné, aby organizátor Piorecký neznal zákulisí vlastního hnutí, aby nevěděl, kdo přijel do Prahy se servat s policí a demolovat pražské ulice, a kdo pokojně demonstrovat.
Totéž dnes platí pro islám – co brání islámských duchovním, aby se distancovali od terorismu, který se halí do jejich víry, aby oddělili mírumilovné muslimy od vrahů (a co brání v tomtéž i jiným církvím, abych byl korektní)?
Jednoduše jim v tom brání tatáž víra ve výlučné vlastnictví ať takové či makové PRAVDY, brání jim v tom pocit, že jak rozbíječi výloh a hlav policistů (zatím), tak vrahové z Manhattanu jsou avantgardou právě té jejich velké absolutní PRAVDY, a stejně jako islámští duchovní fandí bin Ládinovi a volají po džihádu proti Západu, podporují v tichosti i Piorečtí a další údajně násilí „odmítající“ antiglobalisté pouliční rvačky a násilností, avšak před médii se od nich ctnostně distancují a lžou veřejnosti do očí.
Vrcholem lživé demagogie na toto téma byl pak článek v pátečních Lidových novinách, který pod titulkem „Antiglobalisté nejsou teroristi“ uveřejnil publicista Rick Rowan. Podle něho útočníci, kteří zabili tisíce nevinných lidí, však s demonstranty, uplatňujícími svá práva na svobodu projevu a shromažďování, nemají nic společného. Svoboda projevu je nezbytnou součástí zdravé demokratické společnosti a občanské protesty, jež mají na západě hlubokou tradici, jsou na místě tehdy, selžou-li zavedené mechanismy politického života, zní základní teze, kterou uvádí autor na obranu antiglobalistů.
Pan Rowan je buď Marťan, nebo se loni v září nacházel v nějakém paralelním vesmíru s jinou Prahou. Zřejmě také vždy žil pěkně v teple „zahnívajícího“ kapitalismu a nezažil skutečné selhání „mechanismů politického života“ třebas v bolševické totalitě. Co má ničení majetku, rozbíjení výloh, útoky kamením na projíždějící vlak a předem promyšlená násilná akce s cílem vyvolat chaos a kolaps společné se svobodou projevu a občanským protestem?! Byla to opravdu jen hrstka, jak i pan Rowan pokrytecky omlouvá násilí antiglobalistů, která se provozovateli kempu na Strahově odvděčila tím, že sprostě ukradla molitanové matrace, aby si z nich mohla vyrobit brnění do nadcházející bitvy? Patří ke svobodě projevu i předem připravené Molotovovy koktajly, jež se našly přímo v ústředí organizátorů janovské akce?! Publicista Rowan, pokud mu nejde o cílenou desinformaci, by měl přece umět odlišit skutečný, demokraticky legitimní občanský protest, třeba lednové demonstrace na Václavském náměstí na podporu stávky v ČT, od kriminálního řádění lůzy, jaké předvádějí antiglobalisté všude po světě.
Pan Rowan to pochopitelně umí, není Marťan, ani nebyl v paralelním vesmíru. Pan Rowan je totiž natolik chytrý, že již v předstihu svým článkem činí mediální protiopatření. Pan Rowan totiž pochopil, že útokem na USA se obrátila postmoderní vlna tolerance k násilným protestům, že došlo k odlivu a skončilo období chybně chápané politické korektnosti, bezbřehé ustupování většiny před partikulárními zájmy pidimenšin a různých nevládních organizací s nejasnou politickou legitimitou a ještě záhadnějším financováním, že pro aktivisty a agitátory všech barev a odstínů – kteří za demokratickou nálepkou o občanských právech skrývají svoji nenávist k západní technologické civilizaci a pokládají se za spasitele světa, povolané zjevenou PRAVDOU, aby „zahnívající“ kapitalismus likvidovali – se fatálně zmenšil manévrovací prostor, neboť v konfrontaci s hořícími věžemi WTC si každý soudný člověk uvědomí duchovní spřízněnost těchto oprávců světa s pachateli, přestane věřit jejich lžím a tolerovat jejich násilí.
Seřadíme-li si jednotlivá extrémní hnutí, zjistíme, že míra násilí je přímo úměrná míře extrému a souvisí s nadějí na vítězství. Pravděpodobnost, že Západ obětuje Izrael a že se celý svět stane islámským pod vedením globálního Talibanu, je velmi nízká a bezpochyby to ví i bin Ládin. O to brutálněji se pak projevují jeho vrazi. Naopak pravděpodobnost, že se svět bude chovat neustále ekologičtěji, je velmi vysoká, a proto se ekologisté uchylují obvykle k občanské neposlušnosti. Nicméně i mezi ekologisty lze vystopovat majetnické představy o výlučném vlastnictví jediné PRAVDY. Jestliže ekolog jako vědec poctivě hledá řešení v daných podmínkách, ekologista je „osvícen“ a pravdu hledat nemusí, on ji přece má. Ekologista je přesvědčen, že řešení neleží v oblasti vědy, respektive v oblasti technologií, k prosazení jeho pravdy je třeba politicky reformovat svět. Důležitější je opět doktrína než skutečná ochrana životního prostředí (jaderná energie versus zdroje skleníkových plynů) a pochopitelně i ekologisté se pokládají za spasitele světa a do jejich „ekologie“ jim nikdo nemá co mluvit.
Personální provázanost s jinými extremisty je na pováženou, připomínám ultralevou minulost Joschky Fischera, člena německé vlády za Zelené, dále fakt, že tato strana byla sponzorována východoněmeckou Stasi, a běžnou praxi, podle níž se antiglobalistická propaganda hojně tiskne v ekologických (a ultralevicových) periodicích.
Přestože ekologisté zatím ctí demokratická pravidla a chovají se „salonfähig“, nelze zapomenout již citovanou zkušenost Pavla Tigrida. Koneckonců komunismus se také zrodil v lůně reformní sociální demokracie, dodržující pravidla hry, avšak ideové kořeny a vazby Zelených neskýtají záruku, že v určitém okamžiku „ekorevoluce“ neužitečná pravidla neodhodí a ve spolupráci s bratrskými antiglobalisty se propadnou po spirále extremismu mnohem hlouběji.
Po 11. září 2001 se ale už nikdo nemůže vymlouvat na to, že nevěděl, na jaké dno tato spirála vede.
Psáno v Praze 13. 10. 2001
P. S.: Pokud by někdo tento článek pokládal za svého druhu zjevenou PRAVDU a autora za umanutého věrozvěsta teorie jednotné fronty civilizačních nepřátel, doporučuji, aby si přečetl rozhovor s JUDr. Miroslavem Marešem, soudním znalcem v oboru extremismu, otištěný v čísle 40 časopisu Reflex pod názvem „Srp, kladivo, hákový kříž a antiglobalisté“, a pak jeho skvělou stať „Antiglobalisté soudného dne“ v Reflexu č. 41.
