Muzeu Vysočiny hrozí uzavření!

Skanzen na Veselém kopci nedaleko Hlinska je snad jedním z našich nejkrásnějších. Toto muzeum v přírodě je zaměřeno na život našich předků v chudém a drsném kraji Vysočiny. Bohužel – skanzen se ocitl ve finanční tísni a hrozí mu uzavření. Podle posledních zpráv nejsou peníze na úpravu objektů ve skanzenu, ani na výplaty průvodců. Ministr kultury Vítězslav Jandák sice přislíbil pomoc, ale znáte to… Navíc při současné politické situaci o nějaké muzeum na Vysočině zájem asi nebude, a až se situace stabilizuje, pan Jandák už ministrem zcela jistě nebude. Je to tedy na nás – potencionálních návštěvnících muzea, abychom přinesli nějakou tu korunku do tamnější kasičky. Pokusím se vás na výlet nalákat několika nedávno pořízenými snímky.

Humpolák o muzeu Vysočiny informoval již vloni v listopadu http://www.humpolak.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=3360. Zimní počasí ale moc k  návštěvě neláká, i když se před Vánocemi konají ve skanzenu mnohačetné tematicky zaměřené akce. Troufám si tvrdit, že letní procházka starobylou vesnicí je právě to pravé. Byli jsme tam v polovině června a rozkvetlé předzahrádky za roztomilými dřevěnými plůtky skýtaly kouzlo, které uměly vyčarovat snad jen naše babičky a prabababičky. Rozmarýn, levandule, majoránka, kopretiny, pomněnky, slezové růže, pivoňky a mnoho dalších bylinek a kytiček skvěle domalovávalo atmosféru starých roubených chaloupek. Krom toho zde v jakémkoliv ročním období uvidíte stavby dřívějších obydlí a hospodářských stavení. Do každého domu je povolený vstup, kde uvidíte místnosti vybavené v duchu té doby včetně replik tehdejších pokrmů. Koláče, bábovky a chléb jsou tak autenticky vyvedené, že okamžitě na ně dostanete chuť, včetně čerstvě nadojeného mléka (od kravičky bučící hned ve vedlejším chlívě), popíjeného z puntíkovaného ucháče. Ve staveních naleznete i dřívější nářadí, náčiní a nástroje a garantuji vám, že se budete podivovat fištrónu a umu našich předků, kteří sice neznali notebooky, ale dokázali si poradit v každé situaci (což by se o nás s mobilem přilepeným na ucho asi říci nedalo). Skanzen nelze snadno opustit, máte li s sebou malé děti. U pokladny totiž bydlí koza s kůzlaty, ve volném výběhu poskakují přátelská jehňata a nastavují kudrnaté hlavičky k pohlazení. V selském stavení stojí či leží dvě kravky, které se zájmem otáčejí své hlavy na každého návštěvníka. Pro děti, které tento dřívě běžný dobytek znají pouze z obrázkového leporela, je možnost vidět zvířata v reálu a pohladit si je velice lákavá.
Pokud veškeré dojmy ze skanzenu nebudou pro vás dostačující, můžete navštívit okolní vesnice, kde všude naleznete zachovalé ukázky lidového stavitelství – například ve Svobodných Hamrech mlýn, vodní hamr a kovářskou dílnu. Vedle obce Dřevíkov lze vidět lesní židovský hřbitov, neboť v okolí bývala od osmnáctého století početná židovská komunita s vlastní školou, synagogou a radnicí. Genocidu za druhé světové války přežilo jen pár lidí. Hřbitov připomíná spíše lesopark, jen starobylé pomníky, některé s položenými kamínky, ukazují, že jsme v zahradě zemřelých. Tristně působí pohled na několik moderních náhrobních kamenů. Jsou na nich jména, Davidova hvězda, data narození a pak již jen strohé slovo Terezín.

Určitě bych chtěla upozornit na velice milé a vstřícné jednání zaměstnanců skanzenu. Paní průvodkyně (neprovází celým areálem a informace podává jen tomu, kdo projeví zájem) ve vodním mlýně nám předlouho vypravovala o životě mlynářských rodin, o tom, jak vodní mlýn fungoval, i o tom, jak se dříve vařila povidla ve velkém. Krom toho si pak s námi povídala o všem možném a trpělivě zodpovídala naše idiotské otázky stylu “A co je to TO slaměný nad stolem?” – “Proč má ten pekáč na buchty ty přepážky?” – “A k čemu sloužilo tohle?” apod. Na příjemné paní bylo vidět, že návštěvníkům stavbu neukazuje jen pro peníze, ale že ji to opravdu baví a váš zájem je pro ni potěšující. S velmi sympatickým dráteníkem si pak lze povídat třeba dva dny a dozvíte se vše od techniky drátování až po informace, jaký šmejd vám prodají v Praze. Můžete si u něj zakoupit ozdobně zadrátované keramické formy či hrnky, anebo jen tak pro vzpomínku třeba malinký sdrátovaný sádelňáček s červenobílepuntíkovanou látečkou přes hrdlo. A u paní v obchůdku u vstupu si koupíte voňavoučké perníčky a ona vás trpělivě nechá vybírat z mnohačetnýh tvarů třeba půl hodiny. Jak říkám – samí příjemní lidé, což ale nebylo v tomto kraji vyjímkou, jak jsme se mohli přesvědčit v okolních vesnicích Svobodné Hamry a Svatý Mikuláš. Žijí zde lidé družní a hovorní, a když jsem si tam vzpomněla na nabručené morousácké humpoláky, tak jsem si připadala jak v jiném světě.

Pokud jste věčně hladoví (jako já), nemusíte se obávat, že byste na tomto výletu padli hlady. Přímo ve skanzenu se nachází překrásná roubená hospoda, kde si buď uvnitř nebo venku můžete dopřát dobrého truňku či nějakého toho žvance. V nabídce jsou klobásky, pstruzi na rožni, guláš, česnečka, prostě ledacos, co potřebuje poutník k regeneraci sil. Osobně bych vám doporučila navštívit nově zrekonstruovanou roubenou hospodu v již jednou jmenovaných Svobodných Hamrech (lze spojit s prohlídkou kovárny, která je hned naproti). Památkáři v této oblasti jsou obzvláště přísní, a tak majitel musel strarou zchátralou roubenku opravit tak, aby vypadala stejně jako v původním stavu. Tedy i s nefalšovanou doškovou střechou. Je to pastva pro oči, jakož všechny ostatní zachovalé dřevěné domky, které sem tam zahlédnete v každé vesnici. I interiér hospody je dobový – tedy těžké dubové stoly a lavice a tomu odpovídající nádobí. Pamatujete ještě někdo na bílé porcelánové tácky pod pivo? Jak o ně ukládáný půllitr tak hezky cinkne? (Naposledy jsem je viděla v hospodě v Kalištích a to už je drahmo 20 let!) Tak tady to můžete zase zažít. Krmě je tu pak chutná, i když – pokud byste očekávali nabídku nějakých starodávných typických pochutin, budete zklamáni. Za to vás budou obsluhovat sličné děvy v dobovém ošacení – jak jinak než s milým úsměvem. A pokud se dáte do řeči s místními starousedlíky, budete mít co dělat, abyste stihli být do večera doma.

Jestli jsem vás jen trošku zlákala, tak vězte, že nadcházející víkend je nejlepší čas sehnat děti do houfu a vyrazit s nimi na Veselý Kopec, aby viděly, jak se dříve žilo. Ve skanzenu se totiž bude konat tradiční jarmark, na kterém se představí stovka vybraných lidových výrobců z celé České republiky. Zastoupena budou různá odvětví tradičních řemeslných technik, nebudou chybět keramici, dráteníci, tkalci, výrobci dřevěných užitných předmětů, například hrábí, valch, kosišťat, vařeček či misek. Výhně zde rozpálí kováři, představí se i brouskař nebo košíkáři. Návštěvníci budou moci ochutnat masné speciality a rovněž pražené mandle, oříšky, medový perník nebo tradiční kynuté a celozrnné pečivo. Kulturní program přivede kočovné divadlo Orfeus z Prahy, vystoupení flašinetáře, dětský folklorní soubor Groš z Dolní Rožínky a folklorní soubor Baldrián z Pardubic. Jarmark je každoročně vůbec nejvýznamnější akcí v tomto muzeu, na kterou například loni zavítalo přibližně osmdesát tisíc lidí.