Jak už informoval minulý týden Ondřej Neff , v Praze se otvírá Muzeum komunismu.
|
|
Ano, v paláci Savarin skutečně vzniklo muzeum, které mapuje vývoj komunismu u nás a připomíná jeho jednotlivé fáze (dlužno podotknout, že jde o v Praze vůbec první a jen jedno z mála muzeí v celé republice, ba na světě). Tuto středu v poledne se tedy konalo slavnostní zahájení.
Exponáty koupil, vypůjčil nebo pronajal americký restauratér Glenn Spicker a celou expozici uspořádal český dokumentarista Jan Kaplan. Muzeum má tři sekce – komunistický sen, komunistickou realitu a komunistickou noční můru. V komunistickém snu jsou k vidění exponáty, jež mi ukazoval s nevšední ochotou už minulý týden pan Kaplan: kosmická přilba, předek stíhačky MiG-21, kombinéze kosmonauta a nejrůznější sochy a busty představitelů komunismu (socialistický ateliér). Realitu připomíná dobová školní třída, „údernická“ dílna, motocykl Jawa, „koutek JZD“, ale také obchod s prázdnými regály. Noční můru komunismu pak symbolizuje vyšetřovací místnost StB se stručným nástinem dějin tajné Státní bezpečnosti, popisem nejznámějších justičních vražd komunistické i nekomunistické opozice a mapa dislokace různých komunistických koncentráků a donucovacích pracovišť. Po návštěvě kinosálu s neustálou projekcí tehdejších filmových magazínů a jiných materiálů už následuje cesta tzv. normalizačním úsekem výstavy, kde si návštěvníci připomenou nejen Gustáva Husáka, ale hlavně Jana Palacha a Jana Zajíce nebo život v panelákových sídlištích etc. Znovu jsou připomenuty komunistické prázdné obchody (tentokrát pohledem zvenku, skrz výkladní skříň), a celá cesta je zakončena symbolickou, pomalovanou berlínskou zdí s (konečně!) probouraným otvorem.
Expozice určitě stojí za zhlédnutí, a je dobře, že bude zpřístupněna ještě během svátků – lidé si tak mohou vzpomenout na hrůzy padesátých let, na další desetiletí, na sovětskou okupaci v roce 1968 i na to, co po ní následovalo. Připomenou si i tradičně prázdné obchody a pak vyjdou ven a dojdou si do nejbližšího krámu koupit zboží, jaké bývalo za vlády KSČ k dostání jen v Tuzexu a ani tam často ne. Z muzea totality lidé zkrátka vykročí do ulic sice všedního, ale svobodného dne relativně blahobytné demokratické republiky.
Nepřipadá mi tedy příliš mravné, když pan Drobný, jinak předseda Konfederace politických vězňů, hořekuje nad tím, že jim nikdo nic neoznámil a že je otázkou, jak bude muzeem komunismus prezentován, někteří političtí vězni se dokonce pohoršují nad tím, že v muzeu není vstup zadarmo. Pan Drobný (ale třeba i pan Havel, o dalších ústavních a zákonodárných činitelích ani nemluvě) neustále lamentují nad tím, jak jsme se nedokázali od komunismu očistit, ale sami pro to nehnuli ani prstem. Namísto toho, aby se zaradovali nad tím, že teprve Američan společně s Čechem žijícím v cizině dokázali v Praze vybudovat první muzeum, které by lidem připomínalo, co vlastně byl ten komunismus za svinstvo, začnou nadávat, že to s nimi nikdo nekonzultoval a nechtěl po nich vědecké zastřešení! Je to snad řevnivost, ukázka vlastní hlouposti nebo lítost nad tím, že „oficiální“ organizace nemá možnost dozorovat soukromou sbírku? (Jen na okraj: přestože byla pozvána, veřejnoprávní ČT o toto muzeum zájem neprojevila… možná byla zaneprázdněna dokumentem ze života čtyřkoaličních vůdců nebo sjížděla záznamy Eurotelu).
Přes všechny negativní odezvy (a názory MfD a LN, že jde o atrakci pro cizí turisty) je dobře, že Praha bude mít své Muzeum komunismu – řada našich spoluobčanů by si měla chodit pravidelně připomínat, jaké byly za bolševiků důchody, co se tehdy dalo koupit (bylo-li to vůbec k dostání) a jak končili ti, již se vzepřeli nebo byli „jenom“ nepohodlní režimu. Množství těch, co dnes a denně nadávají na demokracii, by se asi nezmenšilo (Grebeníček a jeho továryšči jistě takové muzeum nenavštíví), ale našim dětem, které se ve škole dál než ke druhé světové válce nedostanou, by snad pomohlo pochopit, že ať už byla sametová revoluce, jakákoliv, přece jen byla lepší než bolševická normalizace a reálný socialismus.
Muzeum – díky liknavosti českých dodavatelů a řemeslníků – má bohužel skluz v instalaci expozice, takže se datum jeho otevření posunulo až na 26. prosince, což by ostatně mohl být zrovna tak dobrý důvod pro sváteční vycházku jako obligátní návštěva Staroměstského náměstí či Karlova mostu.
Poznámka pro ty, kteří si expozici nebudou moci prohlédnout osobně: Muzeum komunismu má vlastní webovou prezentaci (zatím bez fotografií a v ASCII) na adrese www.muzeumkomunismu.cz.
S přáním pěkného prožití Vánoc přidávám ještě básničku, která je jako příklad komunistického oblbování malých dětí napsána na školní tabuli expozice muzea:
Kdopak to k nám jede,
jede do vrat?
To jedou traktory
pole orat!
Jede, jede traktorista,
nejlepší brigádník,
komunista.
