Ku příležitosti půlkulatého výročí narození významného humpoleckého rodáka, antropologa celosvětového významu dr. Aleše Hrdličky hostí Humpolec od 3. do 5. září již 6. Mezinárodní antropologický kongres. K jeho organizátorům patří Česká společnost antropologická a město Humpolec. I když je kongres určený primárně pro vědce a odborníky, přináší městu a jeho obyvatelům nejen několik zajímavých akcí, ale hlavně důležitou připomínku, že „Všechno lidstvo je jednoho původu.“, jak na základě svých výzkumů prohlásil právě dr. Aleš Hrdlička.
„V současné době se ve světě vzmáhá vlna rasismu a předsudků a kdo jiný než právě antropologové, kteří jsou odborníci na biologickou podstatu člověka i na jeho sociokulturní stránku, by měli světu připomenout, že bylo již dávno vědecky prokázáno, že jsme všichni jednoho původu a že patříme k jednomu živočišnému druhu a jsme si všichni, na celém světě, rovni,“ uvedla vedoucí organizačního týmu kongresu a zároveň předsedkyně České společnosti antropologické docentka Eva Drozdová. Sama prozradila, že se letos velice těší, až v rámci kongresu uslyší nahrávku s Hrdličkovým hlasem.
Mezinárodní antropologický kongres se v Humpolci koná každých deset let. Proč právě v Humpolci a proč právě po deseti letech?
Tato perioda je dostatečně dlouhá, aby kongresy nezevšedněly a mohly na nich být prezentovány nejnovější objevy v oboru antropologie. V posledních dvaceti letech se konaly dva kongresy k výročí úmrtí dr. Aleše Hrdličky, ale dlouholetou tradici mají ty k výročí narození. V letošním roce je to jubilejních 150 let. Tradice mezinárodních kongresů k výročí Hrdličkova narození byla založena již v šedesátých letech minulého století, kdy se první kongres uskutečnil v roce 1969 ke stému výročí narození humpoleckého rodáka. První kongresy se konaly v Humpolci, protože jde o rodné město slavného antropologa. Později, po roce 1989, se od této tradice upustilo a kongres se konal na Karlově univerzitě v Praze a do Humpolce zajížděl „pouze“ na slavnostní zasedání při příležitosti udílení pamětních medailí. Česká společnost antropologická spolu se zástupci města Humpolce se rozhodla, že by při tak významném výročí, jako je 150 let od Hrdličkova narození, měla být tradice pořádání kongresů v Humpolci obnovena. Předpokládáme, že pro antropology z celého světa bude zajímavé zastavit se na místech dětství dr. Hrdličky. Návštěva rodného kraje může badatelům dokreslit způsob myšlení a motivaci tohoto významného vědce.
Jaký je hlavní smysl pořádání kongresu?
Kongres dr. Hrdličky není zaměřen na jediné téma, ale v jeho rámci jsou prezentovány referáty a postery ze všech oborů antropologie, například z výzkumu současného člověka, z výzkumu historických populací, sociokulturních výzkumů nebo evoluce člověka. Smyslem je hlavně setkání badatelů z celého světa a představení směrů výzkumu, na které se jednotlivá pracoviště specializují. Na kongresu se scházejí zkušení badatelé i mladí začínající vědci. Takto se mohou jejich myšlenky navzájem ovlivňovat. Podobný kontakt je velice důležitý pro rozvoj jakékoli vědecké disciplíny. V letošním roce je mottem kongresu osobní motto dr. Hrdličky – „Všechno lidstvo je jednoho původu.“ V současné době se ve světě vzmáhá vlna rasismu a předsudků a kdo jiný než právě antropologové, kteří jsou odborníci na biologickou podstatu člověka i na jeho sociokulturní stránku, by měli světu připomenout, že bylo již dávno vědecky prokázáno, že jsme všichni jednoho původu a že patříme k jednomu živočišnému druhu a jsme si všichni, na celém světě, rovni.
Kongres pořádá Česká společnost antropologická spolu s městem Humpolec. Jak spolupráce v praxi vypadá a proč je z vašeho pohledu důležitá?
U vás v Humpolci příkladným způsobem udržujete památku a myšlenky dr. Aleše Hrdličky. Součástí udržování tohoto odkazu je i dlouholetá spolupráce s Českou společností antropologickou, a to od počátku její existence. I česká antropologie je pyšná na to, že dr. Hrdlička jí věnoval za svého života mimořádnou pozornost. Spolupráce s městem Humpolec je výborná. V současnosti spočívá především v pomoci při organizaci kongresu. Tato pomoc je pro nás velmi významná a dá se říci, že bez organizační a finanční podpory města bychom kongres u vás v Humpolci stěží zorganizovali. Ovšem kromě kongresu dlouhodobě s představiteli města spolupracujeme na soutěži o Cenu dr. Aleše Hrdličky pro absolventy magisterského a doktorského studia. Je to soutěž závěrečných prací s antropologickou tematikou. Porota se skládá jednak ze členů České společnosti antropologické, a jednak z představitelů města Humpolce. Práce přihlášené do soutěže jsou archivovány v Muzeu dr. Aleše Hrdličky, předávání cen vítězům tradičně probíhá v rámci programu Mládí Humpolec a je pojaté vždy velmi slavnostně a velkoryse. Soutěž o Cenu dr. Aleše Hrdličky má mezi absolventy magisterského i doktorského studia dobrý zvuk a pokaždé, když je vyhlášena, přihlásí se velké množství prací ze všech českých univerzit. Členové České společnosti antropologické se také vždy podíleli na inovacích Antropologické expozice v Muzeu dr. Aleše Hrdličky. My si spolupráce a vstřícnosti představitelů města Humpolce velice vážíme a doufáme, že bude pokračovat i do budoucnosti.
Čím je letošní ročník kongresu výjimečný?
Ke 150. výročí narození dr. Aleše Hrdličky vydala Česká národní banka pamětní stříbrnou minci v hodnotě 200 korun. Na vydání mince se podílelo město Humpolec a menším podílem také Česká společnost antropologická. Další zajímavostí, se kterou se v rámci kongresu setkáme, je přednáška jedné z letošních laureátek Pamětní medaile dr. Aleše Hrdličky – profesorky Jane Buikstra ze Spojených států amerických, která přednese přednášku o vědeckém směřování dr. Hrdličky a její součástí bude i audionahrávka Hrdličkova projevu.
Na jaký bod programu se vy osobně těšíte nejvíce?
Nejvíce se těším právě na úvodní přednášku profesorky Jane Buikstra s názvem “… a pyramid that stands on its point “– Ales (Alois) Hrdlicka’s vision of research in physical anthropology, v českém překladu Pyramida, která stála na špičce – představa Aleše (Aloise) Hrdličky o výzkumu v oblasti fyzické antropologie. Doufám, že mi tato přednáška umožní získat nový pohled na práci dr. Hrdličky z hlediska jeho amerických pokračovatelů, protože dosud jsem si o něm udělala obrázek především z pohledu jeho vztahu k československé antropologii. Hlavně se těším, že uslyším nahrávku jeho hlasu.
Proč by měl kongres zajímat i širokou veřejnost?
Kongres sice není určený primárně laické veřejnosti, ale každodenní plenární přednášky by zájemce z řad veřejnosti přece jen mohly zajímat. Jedná se o přednášky z historie některých oborů antropologie a jsou zaměřeny obecněji, protože jsou určeny rozsáhlejšímu okruhu badatelů. V rámci kongresu se také, při slavnostním zasedání 4. září, budou předávat Pamětní medaile dr. Aleše Hrdličky významným badatelům v oblasti antropologie, tak i významným osobnostem spojeným s Humpolcem. Z vlastní zkušenosti vím, že ocenění jsou velice zajímavé osobnosti a je škoda nechat si ujít příležitost vidět je na vlastní oči. Například velký dojem ve mně zanechal inaugurační proslov básníka Ivana Martina Jirouse, v němž vzpomínal na Hrdličkovu rodinu. Program kongresu, včetně společenských akcí, je od začátku srpna zveřejněn na internetové adrese www.iacah.eu.
Jak jste naznačila, součástí kongresu je také předávání ocenění osobnostem v občanské a odborné rovině. Jaká jsou hlavní kritéria pro ocenění v rovině odborné?
V odborné rovině jsou dvě kategorie – pamětní medaile pro tuzemské badatele a pro zahraniční badatele. Návrhy na ocenění mohou podávat všichni členové České společnosti antropologické, případně i další badatelé, kteří členy nejsou. Komu bude ocenění nakonec uděleno, vybírá hlavní výbor České společnosti antropologické, který po schválení postupuje seznam navržených kandidátů Zastupitelstvu města Humpolce, které má konečné slovo. Oceněnými jsou významní badatelé na poli antropologie, známí odborné veřejnosti z publikovaných prací. Udělování medailí v občanské rovině je plně v kompetenci Zastupitelstva města Humpolce, Česká společnost antropologická do této kategorie nijak nezasahuje. Vždycky mě zajímali všichni ocenění a obdivuji, kolik osobností se zajímavými osudy a vysoce morálními postoji z vašeho kraje pochází.
Město Humpolec ve spolupráci s Městským kulturním a informačním střediskem v Humpolci iniciovalo, zajistilo a realizovalo vybudování nové Antropologické expozice v humpoleckém muzeu, která nahradila stávající, zhruba třicet let starou expozici. Na nové expozici pracovala řada odborníků včetně vás. Proč už ta „stará“ nevyhovovala dnešní době?
„Stará“ expozice byla ve skutečnosti velice moderně zkomponovaná a ve své době vysoce progresivní. Jediné, co se na ní z mého hlediska negativně podepsalo, byla poplatnost době, ve které byla vytvořena. Například se zde nacházely citáty z klasiků marxismu – leninismu, které neměly nic společného s antropologickou problematikou a které zde neměly co dělat. Z dnešního hlediska působily tyto prvky archaicky a kuriózně. Vědecké bádání musí být striktně apolitické, jeho výsledky musí být prezentovány přímou a nezkreslenou formou a nelze je upravovat ani přizpůsobovat situaci. Antropologie samozřejmě prodělala v posledních třiceti letech velkou proměnu, byly zavedeny nové metody zkoumání a získány nové výsledky, které změnily pohled na lidskou populaci a její vývoj. Příkladem může být využití molekulárně biologických metod v historické antropologii nebo nové nálezy paleolitických kosterních pozůstatků důležitých pro evoluci člověka. V posledních třiceti letech bylo objeveno velké množství nových druhů předků člověka i zástupců rodu Homo, například Ardipithecus ramidus, Australopithecus garhi, A. sediba, Homo georgicus, H. ancestor, H. naledi a další, které výrazně zasáhly do našeho pohledu na evoluci člověka. Proto každá, i sebelépe a co nejodborněji vytvořená expozice, zastará a je nutné ji po čase inovovat, zapracovat do ní nové poznatky. A třicet let je vhodně dlouhá perioda k tomuto kroku.
Jak se vám osobně nová Antropologická expozice líbí?
Nehodí se, abych vychvalovala expozici, na jejímž vytvoření se podíleli členové České společnosti antropologické. Nicméně mně osobně se expozice líbí. Je zaměřená prakticky a umožňuje návštěvníkům, aby si sami na sobě ověřili některé vědecké závěry. Mohu upozornit na genetickou část expozice, kde si návštěvník může vyhledat, jaké varianty znaku je nositelem. V expozici je velká část věnovaná studiu živého člověka, kde se návštěvník může změřit a vypočítat si procento tuku v těle nebo se podívat, jak zapadá do normy pro výšku postavy. Z historické části je velmi pěkně zpracovaná část paleopatologická, kde jsou názorně ukázány patologické změny, které můžeme pozorovat na kostře člověka, a jsou zde obrázky, které ukazují, jak se tato onemocnění projevují na těle živého člověka. Za prozkoumání stojí obří modely ucha a srdce. Z evoluce člověka bych upozornila na srovnání kostry neandertálského člověka a rekonstrukce jeho těla v životní velikosti a podobě. Nesmím zapomenout na upravené části expozice, které byly inovovány v nedávné době a na jejichž přípravě jsme se nepodíleli. Jedná se o repliku pracovny dr. Hrdličky a část věnovanou indiánům. Kdybych byla dítětem, asi bych vymáhala na rodičích nákup bizoní kůže, která je zde vystavená a která se mi moc líbí.
V čem vy osobně spatřujete největší přínos dr. Aleše Hrdličky pro antropologii, případně pro vědu nebo lidské vnímání vůbec?
Dr. Aleš Hrdlička se věnoval všem oborům antropologie, studoval živého člověka i kosterní pozůstatky historického člověka, věnoval se lidské evoluci i soudní antropologii. Jeho záběr byl velice široký. To v současnosti nelze, protože od doby aktivní Hrdličkovi činnosti došlo k objevům velkého množství poznatků a technik a vzniku nových podoborů antropologie, proto se musí badatelé více specializovat. Záběr jeho práce je fantastický. Byl velmi dobrým „manažerem“, měl své kroky v jednotlivých projektech velmi dobře rozmyšlené. Práci na projektech efektivně dělil mezi své podřízené a tímto způsobem dokázal získat velké množství poznatků a materiálu k výzkumu. Příkladem může být jeho organizace sběru exponátů pro Panamerickou výstavu v San Diegu v průběhu let 1912—1914. Nejvíce na něm však obdivuji nasazení, s jakým se své práci věnoval. Připravoval se na nehostinné podmínky terénních expedic například tím, že doma spal na prkně. Pro rozvoj antropologie, a to i té české, neváhal obětovat vlastní finanční prostředky i soukromí.
