Necelých čtyřicet let stojí za promítačkou v městském kině osmapadesátiletý Jiří Henzl. Dodnes má v paměti své první promítání, uskutečnilo se 3. března 1966. Šlo mu na devatenáctý rok. „Promítání se s dneškem nedá srovnávat. V té době nešly pouštět širokoúhlé filmy. Svítilo se uhlíky obloukové lampy a člověk byl při promítání černý jako horník. Zvuk se také nedá s dnešním srovnat,“ srovnává Jiří Henzl.
Tehdy zrovna letěl Vinetou a různé kovbojky jako například Sedm
statečných. O něco později to byly filmy z NDR a v paměti se mu vybavil
Dokonalý život, který byl o sexu. " V té době byla daleko větší
návštěvnost. Film Vinetou jsme pro veliký úspěch opakovali
osmnáctkrát," zavzpomínal na zlaté časy promítač. Na svém kontě má také
jedno stěhování ze Spolkového domu do nově otevřeného městského kina.
Nejraději prý promítá filmy, ve kterých je napětí a mají kriminální
podtext. Z herců si nejvíce oblíbil Jeana- Claude Van Dame. O své
promítačské kariéře si Jiří Henzl vede pečlivé záznamy. Do sešitu
zapisuje dny, promítané filmy a v jakém přišly stavu. Dodnes mu jich
celkem prošlo rukama přibližně šest tisíc, což odpovídá asi 16 200
kilometrům filmové pásky. Při promítání není nouze o veselé příhody. "
Jednou jsem promítal kriminální film z NDR, který byl na pěti
kotoučích. U posledního kotouče se mi přetrhla slepka a z tohoto důvodu
jsem film musel zastavit a rozsvítil jsem v sále. Navlékl jsem to a
když vše bylo připraveno, podívám se do sálu a diváci už byli pryč.
Mysleli si, že je konec," povyprávěl se smíchem Jiří Henzl. Když vyrazí
na výlet po republice s rodinou, tak nezapomene navštívit tamní kina i
promítací kabiny. Zajímá se o to, s jakou pracují technikou. Naposledy
byl před třemi roky v Kunžaku, kde kino zrušili a přeměnili ho na
videotéku.
Zdroj: okresní tisk
