Tak už se nám opět prodlužuje den na úkor noci. Jak se říká: na Boží narození o bleší otočení, na Nový rok o slepičí krok a na Hromnice o hodinu více. Ale ví někdo vůbec, co to ty HROMNICE vlastně znamenají?
Na svátek Hromnic lidé už poněkud pozapomněli, drží jej snad jen starší generace a věřící. Tento svátek nemá historický podklad, podobně jako mnohé jiné křesťanské svátky přešel do křesťanství ze starých kultů. Ve starém Římě se počátkem února slavíval svátek očišťování, spojený s pokáním a půstem. Souvisel s přípravou jarních polních prací, kdy se podle starých pověr bylo potřeba očistit od hříchů a vynasnažit se, aby byla získána přízeň těch bohů a duchů, na nichž závisí úspěch zemědělských prací. Lidé odháněli zlé duchy a přinášeli oběti duchům dobrým, čímž se snažili zajistit jejich přízeň a podporu. Aby tento pohanský svátek křesťanští duchovní vytěsnili, dali mu nový smysl a spojili jej s legendou z Nového zákona.
Málokdo si asi uvědomí, že 2.února nastal čtyřicátý den od narození Ježíše. Podle starozákonních předpisů o rituální čistotě platila žena po porodu chlapce 40dní (po narození děvčete dokonce 80 dní) za nečistou a po uplynutí této doby musela přinést knězi k oběti za hřích beránka a holoubě. Potom opět nabyla své předchozí čistoty. Byl-li syn prvorozený, museli jej rodiče také přinést s sebou a zaplatit za něj peněžitou obětinu. Přesně tak to učinil i Josef s Marií, když přinesli čtyřicátý den po narození malého Ježíše do chrámu. Zde se Ježíš setkal s prorokem Simeonem a prorokyní Annou, kteří sem přišli inspirováni Duchem svatým, aby spatřili boží dítě. A tehdy byla vyřčena zásadní věta: “On je světlo světa”. To světlo vlastně symbolizuje ona posvěcená svíčka – hromnička. Připomíná Ježíše, světlou chvíli, naději. Od tohoto Simeonova proroctví o Ježíši=světle pochází zvyk, který se začal šířit zřejmě od 11.století , kdy lidé v tento den světili svíčky, a pak tyto hromničky zapalovali za bouří v oknech a také u nemocných a zemřelých. Věřili, že je světlo ochrání. Když bouře přinesla do přírody temno a duši svírala úzkost, tak právě hmatatelný, teplý a hřejivý plamínek ten těžký stav rozptýlil.
Součástí této velké slavnosti se postupně stal světelný průvod. Světla měla připomínat skutečnost, že „Ježíš je světlem, jež bude zjevením pohanům“. Svěcení světel a ohňový, nepříliš klidný průvod, zapříčinily, že se tento svátek začal u nás nazývat Hromnice a v německých zemích Lichtmess. Tyto lidové slavnosti měly však s původním významem svátku pramálo společného. Během staletí se také změnil oficiální název tohoto svátku, jeho skutečný význam byl setřen, a tak místo svátku ” Setkání”, slavili křesťané svátek “Očišťování Panny Marie”. Nebyl to však nejšťastnější název. Panna Marie je podle církevního učení zcela bez hříchu, tudíž neměl tento svátek žádné opodstatnění. Konečně v roce 1969 rozhodli církevní představitelé, že napříště se bude dnešní den nazývat svátkem “Uvedení Páně do chrámu”, a je tomu tak dodnes. Protože je tradičně svátek spojován také s ochotou zasvětit svůj život poslání, které člověk dostává, je dnes v katolické církvi tento svátek slaven také jako „Den zasvěceného života“ (tj.řeholníků a řeholnic).
