Průvodce letošních středověkých slavností na Orlíku – slovem i obrazem.
O uplynulých svátcích se na hradě Orlíku konal již 10.ročník Středověkých slavností. Počasí na rozdíl od minulého roku pořadatelům přálo, a tak návštěvnická účast byla hojná. Až mě překvapilo, kolik lidí obětovalo povalování se u vody a vyrazilo vstřebávat kulturní dojmy. Kdo má malé děti a Orlík v těchto dnech nenavštívil, určitě prohloupil a připravil své ratolesti o nevšední zážitky. Veškerý program zde byl totiž směřován právě na dětskou populaci, ať už se jednalo o plnění různých úkolů, za což byli malí šikulové pasováni do stavu rytířského, nebo o vyzkoušení si středověkých zbraní (např.střelby z kuše), či absolvování různých her. Ochuzeni ale nebyli ani dospělí, neboť v areálu hradního nádvoří stánkaři nabízeli různorodé zboží, ať už s nádechem starodávné patiny či novodobého charakteru. Z tohoto sortimentu mě nejvíce zaujalo historické lesní sklo, které zde nabízela huť Růženka (sídlící v Nové Vsi u Světlé nad Sázavou). Jedná se o repliky především gotického a renesančního nápojového skla vyznačujícího se velikou plastickou zdobeností. Výroba některých kousků je tak náročná, že ji musí provádět třeba i tři lidé najednou. Neodolala jsem a dvě číše na víno jsem si prostě koupit musela. Pro představu tu zobrazuji dva z neodolatelných kousků, a když by vás to náhodou zajímalo, ukázky vyráběného sortimentu naleznete zde: http://www.lesnisklo-cermak.stehno.cz/str_1.htm. Pokud byste si třeba mysleli, že takové ty “bambulky” na sklenicích jsou pouze pro parádu – jste na omylu. Ty v daleké minulosti sloužily k tomu, aby stolovníkům sklenice neklouzaly z rukou, neboť měli prsty neustále umaštěné od všech těch možných pečínek, které se v té době pochopitelně pojídaly bez příborů.
Koupit jste si zde mohli ale i ručně vyráběné svíčky, různé dřevěné hračky a blbůstky, kožené a korálkové přívěsky, či náramky, keramiku, ručně malované květináče, figurky čarodějnic a vodníků atd. atd. Protože jsem milovníkem jídla a “sežeru na co přijdu”, přivítala jsem, že se zde nechalo i posilnit chutnou krmí. Pominu klasické párky a guláš, to dostanete všude. Ale tady se na plechovém tálu pekly vynikající placičky připravené ze směsi mouky, ovesných vloček a piva – konkrétně z jedenáctky Bernard a z tmavé dvanáctky téže značky. Placky dle chuti každého byly mazány buď marmeládou či povidly, anebo hořčicí s česnekem, popřípadě křenovou pastou. Našli se i tací jedinci, kteří si tuto starodávnou pochoutku dopřávali s kečupem, to ale považuji za absolutní barbarství. Kde by ve středověku znali kečup! 🙂 V cihlovo-kamenné peci se zde pekl chléb, který na první pohled vypadal skvěle, ale tady musím vznést výtku. Cena malého bochníčku se mi zdála lehce přemrštěná (50 Kč), což bych ovšem pominula, pokud by byl chléb dopečený. Což nebyl a tím byla jeho chuť značně potlačena. Dále zde byly k ochutnání různé koláčky, buchtičky, pivní preclíčky, zeleninový kuskus apod., v čajovně bylo možno vybrat si z široké nabídky jak studených tak i teplých nápojů honosících se tajuplnými přízvisky.
Každou celou hodinu začínal oficiální program na nádvoří, takže tradičně bylo možno shlédnout rytířské souboje a tance doprovázené gotickou a renesanční hudbou. Osobně mě nejvíce zaujalo hudební vystoupení skupiny Camareta, jejíž představení pořádané v jedné z dávných koníren bylo velice působivé a autentické. Ovšem ze všeho nejvíce se mi líbil místní žebrák, skvostně otravující procházející obecenstvo a škemrající o almužnu. Jeho herecký výkon by vskutku zasloužil nějaké umělecké ocenění. 🙂 Rovněž tak byly zábavné různé babské rady a poučky, které provázely vstupní cestu k hradu. Mého manžela nejvíce zaujalo ponaučení: ”Chceš-li, aby tě přestaly brnět prsty, sáhni si na mladou děvu.” Dost dobře nechápu, proč mu tak zalíbilo zrovna tohle, když doteď ho žádné prsty nebrněly. 🙂
V každém případě je nutno vyslovit dík a uznání všem pořadatelům akce, dobrovolníkům a nadšencům, kteří byli ochotni obětovat svůj volný čas, aby mohli připravit nevšední podívanou pro své spolubližní. A pokud chcete vědět, kdo za tím vším stojí, podívejte se na poslední fotografii. Schválně – poznáte veřejně známou osobu sedící za hrnčířským kruhem? Kdo to uhádne jako první, dostane od Humpoláka ……….. no, asi nic. 🙂 Ale pokud chcete opravdu něco dostat, zúčastněte se naší tipovací soutěže na hlavní stránce, aneb “S Bernardem – žízní nepadnem!”
Moc se líbily soutěže pro děti s razítky, včetně závěrečného pasování. Velmi motivační a zábavné i pro rodiče. Nějlepší asi strašidelné bludiště pod novou boudou.
Zarazil mě trochu vyšší vstup, ale přeci jen to je pořád v normě.
A o tom nakupování :)) musel jsem si koupit dřevěný větrník a keramický hrnek na med … když se přičtou ty hromady kelímků za limonádu v tom hice, něco k zakousnutí … ani se neptejte, kolik jsem tam nechal peněz. Ale opět hodnotím akci jako super. Letos jsme si pozvali i rodinu navíc a těm se to také moc líbilo. Hlavně pohádka od Bramborové hlízy …
Tak zase příští rok, jo a chce to vyřešit ještě nějaké parkování pro pekáče na Rozkoši. Kdo to nezná, kde se dá parkovat měl dost problémy.