Nestává se příliš často, aby mě něco popudilo tak, že bych o tom psal článek, povídku nebo jakýkoliv literární útvar. Tentokrát toho byl roznětkou celkem banální telefonát, kterými jsou zaplavovány stovky, možná tisíce firem či domácností.
V práci mi asi deset minut po deváté hodině zazvonil telefon, který jsem automatickým naučeným pohybem zvedl a odříkal představovací formulku. Na druhé straně se ozval starší ženský hlas, který mi velmi bezbarvým hlasem, připomínající totálně fádní dabingy zahraničních filmů na videokazetách v letech osmdesátých, oznámil, že je z nějaké agentury z Mostu a kde že jsme jako za poslední tři roky byli z manželkou na dovolené. Takových telefonátů jsem zažil v minulosti již více a pokaždé jsem jejich původce odbyl lehkým zabručením a položením sluchátka. Tentokrát do mě vjela mírná vlna vzteku a již jsem hledal nějaká jadrná slova, kterými bych odradil tu ženu v pokračování trapného hovoru. Jsem totiž relativně nedávno rozvedený, což bylo samo o sobě dosti bolestné a najednou se mě nějaká anonymní pipka ptá, kde že jsme to byli spolu s manželkou na dovolené. Co kdybych nebyl "pouze" rozvedený? Co kdybych byl vdovec a má žena skončila se životem s rozsekanou hlavou na D1? Já vím, je to jen telefonistka, která si po každém telefonátu udělá za číslem fajfku a prachvůbec ji nezajímá s kým že to mluvila, zřejmě proto jsem ji nakonec odbyl svým obvyklým způsobem. Že jí zkrátka to toho nic není a "klap".
Nicméně jsem se trošku i vcítil do role té telefonistky. Je to její práce, kterou by sice mohla dělat líp ( alespoň minimálně příjemný hlas), dostává za ní zaplaceno a dál ji to nezajímá. Nejspíš je to externistka a nemá proto ani důvod být nějak moc loajální ke svému zadavateli. K tomuto typu práce se nejspíš většinou uchylují lidé, kteří asi moc možností nemají. Třeba má neschopného manžela a dvě dospívající děti na škole. Těžko takto někoho odsuzovat kvůli jednomu telefonátu. Její dotaz byl sice neomalený až drzý, ale tu větičku za ní vymyslel její chlebodárce, tedy nějaká agentura z Mostu. Ta je neomalená až drzá. Kde bere tu drzost obtěžovat lidi s takovými dotazy? Je mi jasné, že pokud se příjemce telefonátu chytí, tak ho agentura dál přesvědčuje o neuvěřitelné výhodnosti zájezdu – kamsi – za předpokladu, že jí zájemce osobně navštíví a zúčastní se prezentace super kastrolů, broušeného sklí atp.
Každý asi ví jak tyto a podobné agentury fungují, přesto se najde ještě spousta naivních chudáků, kteří se nechají zlákat výletem, exkursí, či jiným lákadlem a pak doma brečí nad předraženým masážním přístrojem, který mu explodoval a do divanu propálil díru.
Na otázku, kde berou tu drzost, jsem si vlastně již odpověděl. Zjednodušeně řečeno ji berou z přesvědčení, že tímto způsobem, lavírujícím na hraně zákona, vydělají dost peněz. A netýká se to jen takovýchto agentur. Lidé si rádi nechávají určovat někým jiným, kde mají nechávat své vydělané peníze. Stačí se jen podívat po schránkách v obytných domech. Občas je to prospěšné vědět, že věc, kterou si chci koupit mají zrovna někde v akci. Do té chvíle se to zdá být v pořádku. Ovšem ve chvíli, kdy si jdu koupit konkrétní věc a nakonec si koupím jinou, horší, jen z důvodu cenově výhodné akce, už to moc v pořádku není. Mnozí lidé namítnou, že to vůbec nic neznamená, nicméně já si myslím, že ano. Znamená to, že si necháváme určovat, co máme chtít. Samozřejmě, možná bych chtěl vlastnit vůz od Pontiaca, ale koupím si Škodovku, protože je levnější. Ale to už je věc jiná.
Je mi jasné, že není možné si v tomto světě uchovat stoprocentní jedinečnost a úplně kašlat na věci kolem sebe. Většinou to však jde a pro každého by mělo být velmi důležité občas vybočit ze stádečka a být sám sebou, uvědomit si občas svoji jedinečnost.
Třeba to ví i ta paní z Mostu a třeba si o tom u kafíčka po padesátém devátém telefonátu popřemýšlí.
No, jedinecnost je sila ducha, ze 🙂
osobne se uz nerozciluji, necham pani vypovidat a uzivam si skvele moznosti komunikovat. Predstav si, ze jsi na vozicku, 1x za tyden za tebou prijde kamarad, dopoledne Ti da pecovatelka obed a v podstate jediny s kym muzes mluvit, jsou ty anonymni telefonistky – opacny pol Tveho pohledu. Taky je to skvela moznost pouzit fantazii a vyprovokat pani k zavisti „Jo, vy my nabizite blby Alpy. Ja se zrovna vratil z Himalaji“. Ja se tim nekdy normalne chladnokrevne bavim 🙂
tak nedavno rozvedena….