Jak si asi většina lidí všimla, český knižní trh byl minulý týden obohacen o olbřímí knihu „Minuty s Jiřím Paroubkem“. Je to v podstatě unikát ( ne jen proto, že váží víc jak čtyři kila). Ještě před tím, než byla rozdistribuována, šla do výprodeje. Z původních 990,- Kč na 490,- Kč.
Jsem majitelem knihkupectví a právě tam se mají knihy prodávat. Již od začátku se mi tento svazek nechtělo brát do prodeje a to i přesto, že je nabízen do komise. Nicméně jsem si položil otázku, zda mám morální právo cenzurovat, které knihy ve svém knihkupectví uvítám a které budu zarputile odmítat. Předem upozorňuji, že se nevyhýbám ani tzv. brakové literatuře, červené knihovně apod.
Knihy napsané politiky obvykle nemívají bůhvíjakou literární úroveň, ale nikdy mi nic nebránilo, abych vzal "na krám" knihy Václava Klause či Miloše Zemana, Hovory s T. G. M., Paměti Edvarda Beneše, memoáry M. Thatcherové nebo Billa Clintona. Tyto díla totiž splňují předpoklady jak má kniha vypadat: jsou papírové, jsou složeny z jednotlivých stránek, kromě obrázků obsahují i písmenka. Zkrátka mají nějakou literární hodnotu, která vypovídá o jejich autorovi. Věc, kterou autoři Minut s Jiřím Paroubkem vyprodukovali sice připomíná knihu, ale až ji obdarovaní členové ČSSD na víkendovém sjezdu otevřou, zjistí, že má uvnitř velmi málo písmenek. V podstatě se jedná o několik set fotografií Jiřího Paroubka v různých pozicích a s různými lidmi. Jistě můžete namítnout, že existují knihy uměleckého zaměření, kde se prezentují obrazy, fotografie a kde je také velmi málo písmen. To jsou ovšem knihy, které se dají zařadit do kategorie uměleckých knih. Tím Minuty s Jiřím Paroubkem jistě nejsou. Tam spíš čtenářovi – divákovi hrozí doživotní nebo dočasné pochroumání vkusu. Co to tedy je? Podle mne politická reklama na leadra opoziční strany, který tu opozici není schopen rozdýchat. Politická papírová reklama patří do poštovních schránek, ale ukažte mi schránku, která by to vstřebala.
Takže poté, co jsem si svůj postoj zdůvodnil, se mi ulevilo. Přeci nebudu v knihkupectví prodávat reklamní letáky, že? Je zajímavé, že takové podobné "knihy" – o sobě – si z politiků nechávali vydávat hlavně různí diktátoři (nepočítám kvalitní fotografickou knihu Tomkiho Němce "Václav Havel", která vyšla až po konci Havlova prezidentování). Na to, že za celou dobu svého působení ve vysoké politice se Paroubkovi nepodařilo vyhrát ani jedny volby, je to poměrně odvážné. Člověk se až diví, co křídový papír snese.
Naprosto s tebou souhlasím v názoru na tuto knihu (pokud se tomu dá vůbec říkat kniha). Trošku bych ale váhala s tou tvojí cenzurou, i když pochybuju, že by se v Humpolci vůbec našel někdo, kdo by to koupil. Ovšem knihkupectví je tvoje a ty máš právo si v něm rozhodovat, jak uznáš za vhodné. To znamená, že máš i morální právo tuhle knihu nedat na svůj pult. Takže by se vlastně dalo řici, že proti tomu nemám žádnou výhradu. Jenže mám, protože cenzura zůstává pořád cenzurou, ať je činěna ze sebelepších pohnutek, neboť cenzura je kontrola informací určených ke zveřejnění. (I když uznávám, že tady o nějaké informace nejde. No jo, co kdyby ale chtěl někdo vidět giganta v plavkách?) Na druhou stranu si zase říkám, že takový poctivý a slušný obchodník s potravinami si do svého obchodu taky nedá zkažené či plesnivé zboží, protože nechce poškozovat své zákazníky. Proč by to tedy nemělo platit i u jiného sortimentu? Tak se ti, člověče, ani nedivím, že jsi z toho měl zamotanou hlavu. Sama nevím, jak bych se na tvém místě zachovala.
No taky jsem si nejdříve říkal, že to od Karla není hezké, dělat takovouhle cenzůru. Ale pak mě to došlo – tohle není cenzůra. Je to Karlův obchod a je to jeho věc, jestli to chce prodávat nebo ne. To není cenzůra, ale jeho svobodné a demokratické rozhodnutí. Kdo si to chce koupit, má možnost si to koupit jinde. Je to přesně tak, jak píše Myška ten příklad s potravinami. Nebo jestliže budu vlastnit obchod s televizory a budu toho názoru že prostě třeba Panasonic je šunt a že ho prodávat nebudu, tak to přece také není cenzura, ale moje svobodná volba. Kdo chce mít doma Panasonic pak prostě u mě nebude nakupovat a bude kupovat jinde. Ale je to čistě moje věc a nikdo mě za to nemůže pranýřovat, ani kritizovat. 🙂
Taky souhlas. Prodávat cokoliv, co se Ti neslučuje se svědomím nemusíš. To až Tě znárodní 🙂 pak přijdou sebrané spisy – Marx, Lenin, Gottwald a nově i Filip, Paroubek … ??
No víš, Axle, v tomhle směru se asi pohybujeme na poněkud tenkém ledě, protože podobně demagogická vysvětlení nám podávali i komouši v době normalizace. Řekli by ti, že taková disidentská kniha negativně působí na cítění a blaho pracujícího lidu (a to oni přece nemohou připustit), a že pokud si chceš podobné lži a nepravdy zamířené proti socialistickému zřízení číst, tak si je máš číst v kapitalistických zemích, kde tyto štvavé publikace vycházejí. No a když by sis to tam jel koupit, tak by tě hned na hranicích drapli :)) No to jen, že pro opodstatnění a zlegalizování cenzury si můžeš de facto vymyslet jakýkoliv důvod, a když to dobře zaobalíš, bude to znít tak, že jsou to rozumné argumenty, a že je to v zájmu všech. Jenže pořád to bude cenzura. A teď se rozhodni – je to cenzura v tom smyslu, že Charles je přesvědčen o nekvalitě toho zboží, anebo je to cenzura v tom smyslu, že je Charles vyhrocený pravičák a jen samotný pohled na Jirku mu způsobuje zažívací potíže? Tudíž by celý den v práci prozvracel? He?? :))
No já myslím, že je to zbytečná diskuse. Bral bych to prostě jako jakoukoliv jinou knihu, bez emocí. Ostatně, lidi se mají právo dozvědět i to, co se některým nemusí líbit, a myslím, že bych jim víc důvěřoval a jejich schopnost udělat si názor bych nepodceňoval. Mně osobně se taky nelíbí myšlenky v knize Mein Kampf, ale zakázat ji?? To bychom příště na svůj led nemuseli pustit hokejisty Pelhřimova, to jsou přeci taky soupeři, byť ne ideoví….V případě páně Paroubkovy samochvalné knihy bych to viděl podobně, i když obsah samozřejmě ničí práva nenarušuje. Takže jediný úhel pohledu, který zbývá, je asi ten, že misa rozhodla, že by si tu knihu v Humpolci stejně nikdo nekoupil, takže není třeba se obávat ušlého zisku:-)
No, já to nerozhodla, já si to jen myslím 🙂 Jinak víceméně s tvým náhledem na věc souhlasím. Jo, s tím Mein Kampf je to dobrá paralela. Docela by mě zajímalo, zda tuto knihu měl Charles na pultu a zda se to slučovalo s jeho svědomím a přesvědčením 😉
Mein Kampf jsem neměl. Vyšlo to ještě dávno před tím, než jsem měl obchod. Jinak, docela se bavím při čtení komentářů. Záměrně jsem článek zabalil jakože do autocenzury. Ctěl jsem si hlavně vystřelit z megalomanství, nabubřelosti, narcismu atd., co z toho svazku čiší. Uvažující člověk snad chápe, že zde vůbec nejde o nějakou cenzuru. Copak autorům někdo zakazuje knihu vydávat? A moje svědomí nech být.
Určitě máš pravdu, ale na druhou stranu, rozhodovat o tom, která kniha je či není vhodná, to bychom se vraceli k Jezuitům, c. k. cenzorům a soudruhům Nejedlým, a to snad nikdo nechce…. Mimochodem, co „Vaříme s konopím“??
Neber to tak vážně a osobně – nebylo to myšleno tak, jak jsi to pochopil. O slučování se se svědomím se tu zmínil František, tak jsem se jen o to s nadsázkou otřela, jinak mi je do tvého svědomí houbeles. Apropó – možná nejsem ten správně uvažující člověk, ale pokud si správně vykládám definici cenzury, tak se tu o určitý druh cenzury jedná. Cenzura je kontrola a omezování sdělování informací a v tomto případě dochází k naplnění skutkové podstaty věci (ve specifickém slova smyslu). A řekla bych, že na tom nic nemění ani fakt, že si tu zhovadilost můžu koupit někde jinde. No nic, aspoň že se shodneme v názoru na tu publikaci 🙂 A nečerti se, já to nemyslím ve zlém. Chápu tvoje pohnutky, mám tam jenom to svoje „ale…“
Já být Charlesem tak tu knihu nejenom na pult vezmu, ale ještě ji vystavím s popiskou počtu s kolika „celebritami“ je „Jirka“ zvěčněn.
Pokud je tam ještě uvedeno v jakém časovém úseku ty fotografie vznikly, tak si lze lehce udělat obrázek kolik času dotyčný pán věnoval prezentaci své osoby a kolik času mu zbylo na potřeby země a jejích občanů.
Tato „autocenzura“ a neprezentace dílka podle mě spíše nechtěně nahrává „Jirkovi“.
No nevim. Charles to nikomu nemuze zakazat cist a na druhou stranu mu to nikdo nemuze prikazat prodavat. Nastesti. Komari mohli oboji.
Taková kniha je dobrá i na jiné věci *:) Třeba jako velké těžítko (samo ksichtem dolů); mega zarážka do okna; pro superodolné hi-tech vlaštovky z křídového papíru, a nebo jako podložka pro stůl s o 10 cm kratší nohou… *:)
Ešče mě napadla osobní zbraň, nebo alternativa činky…
frrrr
Nevim, jestli se da v tomhle kontextu mluvit o cenzure.
Ale pobavil mne nadpis. Nestacilo by proste: „O cenzure v mem obchode“?
Z toho plyne jediné: Charles je ve skutečnosti Jiří Paroubek!!!!!!!!!!!
Už jsem se doslech, že tahle knížka má prima druhý název – Hroší atlas. 🙂