Ondřej Neff: Psa budu muset omezit

ž budete někde sedět s lidmi, kteří se profesionálně nezabývají Internetem, zkuste nadhodit jména nějakých internetových celebrit a nulová odezva vás možná přivede na myšlenku, že Internet je tak trochu mikrosvět sám pro sebe. Pokud se vám však podaří s nějakým jménem prorazit offline, bude to pravděpodobně Ondřej Neff.

Rozhovor s Ondřejem Neffem se nedělá snadno. Ať už má člověk k jeho osobě jakýkoli vztah, musí být naplněn respektem před tímto novinářem a spisovatelem, vydavatelem deníků Digineff a Neviditelný pes, který jako jedna z mála osobností českého Internetu přesáhl hranice online světa a zanechal svůj otisk ve světě offline. Ondřeje Neffa znají takřka všichni, je to svým způsobem celebrita, je to „internetový maskot“. Výhodou tohoto stavu je naopak skutečnost, že rozhovor neposkytuje poprvé. V kavárně Rybka mluvil jako člověk, jenž na podobné otázky („Kdy jste se poprvé setkal s Internetem?“) odpovídal nesčetněkrát. Hovořil přesně a rozvážně.

Ondřej Neff narodil se v roce 1945 studoval FSV UK v roce 1996 založil Neviditelného psa v roce 1999 založil Digineffa napsal více než deset knih

„K novinám jsem měl vždycky vztah. Dlouhá léta jsem psal do víkendové přílohy Mladé fronty Dnes sloupek pro fotoamatéry a pak jsem v 90. roce nastoupil do té přílohy jako redaktor a stal se jejím šéfem. Po čtyřech letech jsem odtamtud odešel, protože vedení se snažilo z víkendové přílohy udělat hobbyistický elaborát ve stylu Přemka Podlahy. Takže jsem řekl, pánové, já mám do Přemka Podlahy daleko, u toho asistovat nebudu,“ popisuje své novinářské peripetie devadesátých let Ondřej Neff. „Kromě přílohy jsem už tenkrát také psal politické komentáře. Založil jsem sloupek, který se jmenoval ‚Jenže‘. Byly to politické fejetony asi v tom duchu, v jakém dnes píši do Neviditelného psa.“

„S Internetem jsem se setkal až v 95. roce. Můj odchod z novin s ním neměl nic společného. V mezidobí jsem se věnoval scénáristické práci pro TV Nova. Pustili jsme se do projektu prvního českého sitcomu Nováci. Bylo to v době, kdy scénáristé neuměli sitcom psát, herci ho neuměli hrát, režiséři ho neuměli režírovat a lidi se na něj neuměli dívat. Na podzim 95. roku jsem se dostal k Internetu; samozřejmě přes komunitu sci-fi. Nejsem člověk, který se nějakou věcí zabývá pasivně. Jakmile jsem se naučil úplné základy, začal jsem přispívat do webzinu, který se jmenoval Amberzine. Tam jsem tenkrát publikoval jakési první pokusné stránky věnované Julesi Vernerovi,“ vzpomíná Ondřej Neff.

„Koncem 95. roku jsem už měl na Miniconu [pravidelná pražská sešlost scifistů] přednášku o internetové žurnalistice, která tehdy ještě neexistovala. Přišlo mi to samotnému legrační, že mám doma Internet měsíc a už o tom dělám přednášky, ale taková byla doba. V té přednášce jsem říkal to, co je jasné každému, že aby stránka měla smysl, musí být denně obnovována. Dneska to připadá každému logické, ale tehdy to logické ne každému připadalo,“ tvrdí Ondřej Neff. „Zamýšlel jsem psát takový svůj osobní deníček, kde budu zaznamenávat to, co mě zajímá, dnes by se řeklo ‚blog‘. Chtěl jsem mít každý den čtyři glosy: příhodu ze společenského života, příhodu se psem, nějakou poznámku k vnitropolitické situaci a k zahraničněpolitické situaci.“

Budoucnost je růžová
„Takto byl koncipován Neviditelný pes, když začal v dubnu 96. roku. Jen zahraniční politiku jsem brzy opustil, protože to přece jen je speciální druh žurnalistiky. Ze začátku to byla jednoznačně spontánní věc pro radost. Dneska už to po těch osmi letech ten pel novosti nemá – tehdy to byla opravdu přelomová záležitost. Každou chvíli se mě někdo ptal, kdy Internet převálcuje tištěná média. Už tenkrát jsem jim říkal, že je to nesmyslná představa, že Internet nikdy nic nepřeválcuje, že je to specifické médium, které zapadá do škály jiných médií. Tvrdím, že je nezastupitelné zejména v oborových denících,“ říká Ondřej Neff.

„Například chodím často třeba na web Viry. To je příklad vynikajícího webu, který přináší oborové informace. Ten v jistém smyslu převálcoval noviny v tom, že je tu a nahrazuje je. Nikdo si nepůjde koupit noviny, aby si přečetl, jak má zápasit s nějakým blasterem,“ poznamenává Ondřej Neff. „V tom smyslu jsou dnes oborové weby nezastupitelné. Dokonce když se nějaké médium snaží suplovat Internet, tak shoří. Vezměte si příklad Zavináče v televizi. To bylo fiasko. Jim se podařilo zlikvidovat to jediné, co na tom bylo dobrého – že to mohlo být aktuální. Vymysleli si totiž nějakou virtuální scénu, která se vždycky generovala tři neděle. Internet je tak rychlá věc, že za tři neděle je něco historie.“

„Denní periodicita mi u Neviditelného psa nikdy nevadila. U tohoto druhu psaní jde o to, že si musíte něčeho všimnout – byť by to byla maličkost, úplná prkotina – a musíte si o tom něco pomyslet. Nemusí to být vynález žárovky nebo Einsteinova Teorie relativity, opravdu ne, ale musíte si na to posvítit z trošinku jiného úhlu, než je ten úplně zažitý. A pokud tohle umíte, tak to psaní samo o sobě je maličkost. Mně trvá psaní jednoho toho článečku deset minut. Nad jedním vydáním nestrávím víc jak třicet minut práce. Problém není to napsat. Problém je spíše si říci, sakra, o čem to dneska bude. Pro mě je to duchovní záležitost. Chybělo by mi to, kdybych to neměl, protože potřebuji psát ke dni,“ dodává Ondřej Neff.

„Neviditelný pes je v současné době absolutně nevýdělečná záležitost. Do roku 2000, než praskla ‚internetová bublina‘, tak šel po komerční stránce velmi dobře. To bylo opravdu velmi lukrativní, velmi v černých číslech,“ popisuje Ondřej Neff. „Dokonce jsem měl problémy s prostorem, protože poptávka byla tak velká, že jsem neměl kam to dávat. Pak ovšem vznikly všelijaké fámy, že bannerová reklama nefunguje a přišly výměnné reklamní systémy – ostatně si myslím, že právě tyhle systémy internetovou reklamu devalvovaly, a tím i nesmírně poškodily. Jsem přesvědčený o tom, že to byla příšerná rána do vazu. No a dnešní situace je taková, že se reklama soustřeďuje buď na specifické weby, nebo na ty velké, jako je třeba Seznam.“

Změny k horšímu
„A s Neviditelným psem se holt přestalo počítat jako s nosičem reklamy. Takže to děláme vyloženě neziskově. Pokles příjmů nebyl ze dne na den, ale sestupná křivka byla velmi strmá, až na nulu. V minulém roce už to bylo prakticky nula, což je paradoxní, protože návštěvnost stále stoupá. Kdybych se o to začal nějak živě starat, tak bych patrně někde nějakou reklamu získal. Tehdy jsem všechno vydělané zase dal do Neviditelného psa, takže jsem si mohl například dovolit platit Jiránkovy kresby, a Jiránek není levný. Výsledek z toho pro mě byl, že jsem měl plat, jako kdybych byl někde zaměstnán, okolo těch 20 tisíc, což za práci, která začala v sedm ráno a končila v jedenáct v noci, zase není tak moc,“ vzpomíná Ondřej Neff.

„V současné době děláme Neviditelného psa v malém týmu. Jitka Splítková dělá redakci hlavní strany a sekce ‚Věda‘ a potom komunikuje s pravidelnými autory. Petr Holan dělá sekci ‚Sarden‘, ta je o sci-fi, a Dagmar Ruščáková dělá obětavě ‚Zvířetník‘ po mé zemřelé ženě Michaele. Další jsou autoři, kteří mají přístup do redakčního systému. Těch je spousta, asi osmdesát. Ti mají moji důvěru a zadávají si tam články sami,“ tvrdí Ondřej Neff. „Jitka jim dává pořadí a aktuálně s těmi lidmi komunikuje – prostě dělá normální redakční práci. Já sám jsem pak ve spojení se spoustou dalších lidí; některé články jsou přese mě a zadávám je tam já. Například Zdeněk Lukeš tam má už přibližně osm let rubriku o architektuře. A protože mě architektura nesmírně zajímá, tak tuhle rubriku rediguji já.“

„Vyjma Neviditelného psa vydávám ještě Digineff. Když vznikl Digineff, komerční stránka Neviditelného psa šla velmi dobře. Mě vždycky digitální fotografie zajímala jako technický problém. Pro mě je to oživlé sci-fi, stejně jako Internet je pro mě oživlé sci-fi, což je vlastně moje hlavní doména. Takže když byly na sklonku 96. roku uvedeny cenově dostupné digitální foťáky, pro Softwarové noviny, s nimiž jsem spolupracoval, jsem napsal první recenze a brzy jsem si řekl, že udělám web. Dneska moje aktivita kolem digitální fotografie silně převažuje nad Neviditelným psem. Je to časově náročné,“ říká Ondřej Neff.

„Kromě toho píši texty do publikací IDIF [Institut digitální fotografie], to jsou učebnice a obrázkové publikace, a pak dělám přednáškovou činnost. Neviditelného psa si udržuji jako blog a on tak skončí. Stále tam ještě jsou nějaké náklady, ale já to nemohu věčně táhnout jako absolutně neziskovou záležitost. Takže to budu muset omezit. Mám svůj blog Hyena.cz, v Neviditelném psu budu pokračovat v duchu tribuny názorů a současná podoba patrně nebude vizuálně nijak narušena, díky tomu, že mám od ICZ redakční systém atd. Vypadá to, že to udělám do léta. Nestane-li se něco zásadně pozitivního,“ uzavírá Ondřej Neff.

Tento článek původně vyšel a byl převzat ze serveru lupa.cz.