Někdo má tak velkou rodinu, že se při oslavách a svátcích pomalu ani nemůže vejít ke stolu, jiný má rodinu malou, ale vždycky se má na koho spolehnout.
A pak jsou lidé, kteří žijí úplně sami, protože nemají vůbec nikoho. Ti pak ocení každou přátelskou tvář, každou pomocnou ruku, a každý, i malý dárek. Osamělým seniorům pomáhají každoročně Ježíškova vnoučata Českého rozhlasu, a tak i Český rozhlas Vysočina letos rozdával dárky.
Humpolec
Paní Marie žije v humpoleckém Domě s pečovatelskou službou a nemá vůbec žádnou rodinu. „Vdávala jsem se pozdě, děti jsme neměli, takže jsem zůstala sama,“ říká, když se ohlíží za svým životem.
„Vždycky jsem dělala jen obyčejnou práci, protože jsem obyčejná ženská, dělala jsem v kartáčovnách v Pelhřimově, v pekárnách, dělala jsem uklízečku.“ S manželem neměli vlastní bydlení, byli v podnájmu a nakonec skončili na ubytovně.
Na ubytovně
Manžel před dvěma lety zemřel. Na ubytovně chytila paní Marie dvakrát Covid 19 a skončila s ním v nemocnici. Navíc si po covidu odnesla komplikace s páteří. S těmi strávila v nemocnici další tři měsíce a teď už musí stále nosit speciální podpůrný korzet. Zpátky na ubytovnu už jít nechtěla.
„Je mi teprve 66, ale v důchodu už jsem, tak jsem poprosila, jestli bych nemohla získat nějaké sociální bydlení.“ V domě s pečovatelskou službou to nakonec vyšlo a paní Marie je tady velmi spokojená. Jen na některé věci jí z malého důchodu nezbývají peníze.
Kobereček
„Říkám si, že mi tady chybí kobereček, tady uprostřed,“ ukazuje ve svém jednopokojovém bytě na zem. „Chtěla bych nějaký strakatý, ne jednobarevný.
Jsem úplně šťastná. Nemůžu tomu uvěřit vůbec. V životě jsem nic takového nedostala,“ děkuje dojatě paní Marie za vybrané peníze na nový koberec, DAB rádio a další drobnosti od dárců z Českého rozhlasu Vysočina.
