… co se objevilo v poště.
A jeden slovem:
Sedlák si chtěl koupit novou Fabii místo staré Škodovky.
V novinách si přečetl, že základní model stojí 225 000,- Kč. Vybral tedy knížku a šel za dealerem. Ten mu spočítal, co by takové levnější provedení Fabie stálo. Sedlák zaplatil 376 tisíc a naštvaně odjel. Po čase se na něj Škodovka obrátila, že potřebuje koupit dvě dobré dojnice na statek v rekreačním zařízení, aby měli čerstvé mléko pro zaměstnance a aby si jejich děti mohly sáhnout na opravdou krávu. I sedlák nelenil, krávy odeslal a připojil fakturu:
– kráva, základní provedení 2×70 000,- Kč
– potah z pravé hovězí kůže 2× 5 000,- Kč
– černo-bílý lak (příplatková barva) 2× 3 000,- Kč
– zásobník mléka na celoroční provoz 2× 8 000,- Kč
– 4 vypouštěcí ventily po 2 000,- 2× 8 000,- Kč
– 2 ochranné přední oblouky po 3 000,- 2× 6 000,- Kč
– celoroční kopyta 4 ks po 1 500,- 2× 6 000,- Kč
– poloautomatický odháněč hmyzu 2× 5 000,- Kč
– jednohlasé signalizační zařízení 2× 6 000,- Kč
– umělá inteligence v provedení Standard 2×24 000,- Kč
– čtyřstupňové zařízení na zpracování pohonné směsi 2×35 000,-Kč
– zařízení na ekologické hnojení 2×12 000,- Kč
=======================================================
Celková cena za dva kusy dojnic: 376 000,- Kč
Před dvěma týdny jsem měl čtyřicáté narozeniny, ale zdálo se, že si toho nikdo nevšiml. Myslel jsem si, že mi třeba manželka po snídani poblahopřeje a možná mě překvapí malým dárečkem, ale neřekla mi ani:“Ahoj miláčku!“
Své naděje jsem vkládal do dětí, ale ty snědly snídani, aniž by mi cokoli řekly. Když jsem odjížděl do práce, cítil jsem se opuštěný a nedoceněný. Ale jakmile jsem vstoupil do
kanceláře, tak mi sekretářka popřála vše nejlepší a hned jsem se cítil
lépe – alespoň někdo si na mě vzpomněl. Pracoval jsem do dvou odpoledne, když se otevřely dveře a moje sekretářka se zeptala: „Dnes je tak hezký den, vy máte narozeniny… Nepůjdeme na oběd?“
Ochotně jsem souhlasil, neboť to byla nejmilejší věc, kterou jsem
slyšel od rána. Šli jsme do skvělé restaurace, najedli se a v příjemné
atmosféře vypili skleničku vína. Když jsme se vraceli, tak se
sekretářka zeptala:
„Musíme se vracet do kanceláře? Dnes je tak krásně!“
„Nemusíme se vlastně vůbec vracet.“
„Nezajdeme ke mně?“
Souhlasil jsem. U ní doma jsme si dali sklenku koňaku, dobře si popovídali a má sekretářka v nejlepším navrhla: „Máte něco proti tomu, abych se šla do ložnice převléci do něčeho pohodlnějšího?“
„Jen běžte!“ Moc rád jsem souhlasil.
Odešla do loznice a po pár minutách vyšla s narozeninovým dortem.
Nesla ho spolu s mou manželkou a dětmi. Všichni zpívali narozeninovou
písničku.
…seděl jsem na gauči…
..a na sobě jsem měl jen slipy a ponožky…
– „Musel jsem nechat utratit psa.“
– „Byl vzteklej?“
– „Nooo, nadšenej nebyl …“
