Již před více než padesáti lety napsal slavný britský matematik Alan Turing článek s názvem „Computing Machinery and Intelligence“, ve kterém navrhl první variantu dodnes diskutovaného Turingova testu.
Jake otazky se od dob Turinga podarilo zodpovedet a jake nove problemy naopak
vyvstaly?
Pojem umela inteligence je zatizen obrovskym mnozstvim nejasnosti, mj. uz
urcitou vagnosti samotnych pojmu. Co prohlasime za „umele“ (clovek s cipem v
hlave, moznosti klonovani a genetickych modifikaci…) a co za „inteligentni“?
Turing se konstrukci sveho testu snazil otazku „mohou stroje myslet“ prevest
z oblasti filozofickych a lingvistickych spekulaci na exaktnejsi uroven. Jinak
receno, za myslici podle nej prohlasime pocitac tehdy, kdyz jeho chovani
nebudeme schopni rozeznat od chovani cloveka.
Motivaci pro vyvoj umele inteligence existovala uz v polovine 20. stoleti
cela rada. Jedna se jiste o obrovskou teoretickou vyzvu. Zkoumani inteligence
umele nam zrejme dokaze mnoho rict o inteligenci vlastni. Dalsim duvodem je
prosta radost z konstrukce stale dokonalejsich mechanismu, ktera historicky saha
minimalne ke Golemovi. A nikoliv v posledni rade zde jsou motivy ryze prakticke:
Radu ukolu musi plnit inteligentni bytosti, nicmene lidem se do nich prilis
nechce (jsou napr. stereotypni, nebo naopak nebezpecne). Zde bychom velmi radi
videli myslici stroje, byt jsou mozne i jine cesty – napr. roboti rizeni na
dalku prostrednictvim „lidskeho“ rozhrani, cyberwaru.
Imitacni hra
Ve sve puvodni podobe vychazi Turinguv test z tzv. imitacni hry, ve ktere jde
o to odlisit dva lidi podle pohlavi. Pozorovatel, na jehoz pohlavi nezalezi, ma
proti sobe napr. zenu a muze, ktery predstira, ze je zena. Trojice lidi spolu
neprijde samozrejme do fyzickeho kontaktu, sedi v oddelenych mistnostech a
zprostredkovatel mezi nimi prenasi popsane listky. Turing pak problem posunul:
Co kdyby namisto simulace opacneho pohlavi byl imitatorem cloveka pocitac?
Dokaze pocitac simulovat chovani zeny stejne dobre jako muz?
Jaky je stav problemu padesat let pote, co jej britsky matematik poprve
zformuloval? Existuje cela rada vice ci mene dokonalych imitaci urcitych
lidskych cinnosti. Znama Eliza (mimochodem, tento program se objevil jiz v roce
1966) predstavuje program napodobujici chovani psychoterapeuta. Tzv. Parry je
jejim „protejskem“, tedy pocitacovou simulaci pacienta postizeneho paranoiou.
Prakticky vyznam maji tzv. expertni systemy, tedy software snazici se zastoupit
napr. odbornika na burzovni prognozy ci lekare stanovujiciho diagnozu.
Test jako celek se vsak dosud zadnemu programu splnit nepodarilo. Jake jsou
dalsi vyhlidky? Znamy vizionar a spisovatel Ray Kurzweil nedavno uzavrel sazku, ze ke splneni podminek
Turingova testu dojde do roku 2029. Pochybujici protistranou je Mitchell Kapor z
Electronic Frontier Foundation. Magazin Wired ovsem sazku zaradil do jedne rady
s dalsimi blaznivymi napady, ktere prichazeji na lidi ze sveta IT. Wired v teto
souvislosti zminuje Craiga Mundieho z Microsoftu, ktery se domniva, ze ve stejne
dobe uz bude existovat komercni provoz bezpilotnich letadel. Jeden z prukopniku
superpocitacu Danny Hillis se zase vsadil, ze se vesmir nebude rozpinat vecne;
protistranou je v tomto pripade Nathan Myhrvold (drive Microsoft, nyni analytik
pro oblast biotechnologii). Soucasne poznatky o temne hmote a kosmologicke
konstante davaji ovsem za pravdu Myhrvoldovi. Sazky tohoto druhu „spravuje“
neziskova organizace Long Bets
Foundation.
Namitky a polemiky
Uz sam Turing v puvodnim clanku uvedl nekolik moznych namitek proti cele
koncepci. Pozdeji byla rada vyhrad zrejme vyvracena, jine pribyly. Polemiky
samozrejme trvaji.
Galantne zacneme namitkou, kterou vypracovala zena, nadto se jedna o uvahu
historicky nejstarsi, predchazejici samotny Turinguv test o vice nez 100 let.
Ada Lovelaceova, dcera lorda Byrona a spolupracovnice konstruktera mechanickych
parnich pocitacu Charlese Babaggea, prisla jiz v 1. polovine 19. stoleti s
tvrzenim, ze pocitac nemysli, protoze mysleni je nejak spojeno s puvodnosti. Z
pocitace vsak dostaneme pouze modifikaci toho, co do nej vlozime (vysledek
rovnice apod.).
Za soucasneho stavu vyvoje IT neni tato namitka prilis relevantni. Predne
nevime, jak vlastne definovat onu „puvodnost“ – napr. basen je taktez variaci
jiz existujicich slov, tedy de facto je urcitou kombinatorickou operaci.
Programy dnes jiz kazdopadne dokazi psat povidky nerozpoznatelne od tech
lidskych nebo odhalit takova tajemstvi sachove hry, ktera zustavala jejich
tvurcum zcela skryta. Program tedy svym chovanim dokaze sve tvurce prekvapit
(nejen ve smyslu chyby), coz je snad mozne chapat jako ekvivalent puvodnosti.
Pritom pomijime psychologicke a sociologicke uvahy o tom, ze rada lidi rovnez
neni nejak „puvodni“, aniz bychom na tomto zaklade mohli tvrdit, ze vubec
nemysli nebo nejsou inteligentnimi bytostmi.
Rozsahla literatura existuje o tzv. paradoxu cinskeho pokoje, s nimz prisel
filozof John Searl. Searlova namitka uvadi, ze
splneni Turingova testu jeste nemusi znamenat nejake mysleni a uvedomovani. V
puvodni formulaci Searl ukazuje, ze clovek muze byt napr. schopny smysluplne
tridit tabulky s cinskymi znaky, aniz rozumi cinsky a chape, co text na
tabulkach znamena. Podobne pocitac, i kdyz projde Turingovym testem, bude stale
pouze neco imitovat a sam nebude napr. nic „chapat“.
Turing ovsem jiz ve svem puvodnim clanku poznamenava, ze k tomu, abychom
mohli hodnotit, co pocitac proziva, bychom jim take museli sami byt. Svetoznamy
fyzik Stephen Hawking primo dodava, ze ma smysl posuzovat pouze jevy viditelne
navenek – tedy inteligenci a mysleni – nikoliv kvality, ktere lze uvidet pouze
zevnitr (vedomi, prozivani apod.). Podle Hawkinga proste nevime, zda pocitac ma
„vedomi“, stejne jako nevime, zda ho budou mit predstavitele nejake hypoteticke
mimozemske civilizace. Dokonce to jiste nevime ani v pripade druhych lidi
(jistotu mame pouze u sebe).
Existuje velice zajimavy myslenkovy experiment tzv. Chalmersovych
zombii. Zkuste si predstavit, ze vsichni lide kolem vas jsou pouze
predprogramovanymi automaty, bezvedomymi zombiemi. Nikdy si nemuzeme byt jisti
opakem, na vedomi druhych lidi usuzujeme pouze podle jejich chovani – a totez je
tedy logicke cinit i v pripade pocitacu. Z tohoto hlediska jsou Searlovy vyhrady
(snad) prekonane.
Zajimave namitky proti umele inteligenci se tykaji zdanlive tak „strojoveho“
oboru, jakym je matematika. V puvodnich Turingovych poznamkach se uvadi, ze
pocitac by mohl byt v testu odhalen prave tim, ze nedela chyby, eventualne
pocita rychleji nez clovek (tedy by paradoxne byl napadny tim, ze je
dokonalejsi; program by se zrejme dal nejak modifikovat, aby se obcas spletl,
poskytoval vysledky se zpozdenim apod.).
Hawkinguv spolupracovnik Roger Penrose prisel s dalsi matematickou namitkou,
ktera ma dokazat, ze lidske mysleni ma v sobe krome algoritmu jeste neco jineho
– pocitace podle nej nejsou schopny matematickeho dukazu, napr. odhalit, ze
prvocisel je nekonecne mnoho. Penrose se domniva, ze nejde jen o otazku softwaru
a vypocetni kapacity, nektere matematicke ulohy jsou neresitelne i pro obecny
Turinguv stroj.
Nastineny problem je velmi siroky a souvisi mj. s protikladem mysleni
induktivniho a deduktivniho, taktez se dotyka napr. Goedelovych teoremu o
neuplnosti matematickych systemu. Penrose sam prichazi s hypotezou, ze lidske
mysleni nedospeje k matematickemu dukazu krok za krokem, ale jakousi zkratkou,
kterou on sam vysvetluje nasi schopnosti prijit do kontaktu s „platonskym“
svetem matematickych objektu.
Premieru si programy v matematickych dukazech odbyly jiz v roce 1976, kdyz se
podilely na potvrzeni dukazu „ctyr barev“ (viz obrazek). V ramci dokazovani bylo
treba klasifikovat urcity pocet map. Ukol presahoval lidske moznosti, pocitace
jej vsak jiz tehdy zvladly – nikoliv ovsem samy od sebe, postupovaly podle
instrukci zadanych z vnejsku. Dukaz ale presto provazeji urcite „filozoficke“
pochybnosti, jeden z matematiku vysledek dokonce komentoval slovy: „Takze to
ukazuje, ze to proste nebyl dobry problem.“ Chtel tim naznacit, ze regulerni
matematicky dukaz by se nemel delat vyctem prvku – a rada dukazu takto udelat
opravdu nejde. Nicmene i proti Penrosove argumentaci samozrejme existuji
protinamitky, nekdy byva dokonce pokladana za jiz prekonanou (tento nazor
zastava napr. Paul Thagard v knize Uvod do kognitivni vedy).
Co se tyce praktickych problemu spojenych s konstrukci myslicich pocitacu, uz
Turing prisel s myslenkou programu schopnych se samy ucit. Mozna je obtizne
zkonstruovat rovnou „dospeleho cloveka“, uvazoval Turing ve svem clanku, zkusme
to tedy nejprve s „ditetem“. Po Turingovi tyto myslenky ozily diky experimentum,
ktere se snazily napr. modelovat biologickou evoluci. Bunecne automaty ukazaly,
ze i velmi komplexni systemy mohou vzniknout aplikaci nekolika jednoduchych
pravidel, slozitost se vynoruje „sama od sebe“.
Pokud pro tvorbu systemu umele inteligence pouzijeme techniky typu
genetickeho programovani, je ovsem docela dobre mozne, ze pred nami vyvstane
nova cerna skrinka. Nakonec budeme mit inteligentne se chovajici system, aniz se
toho ovsem mnoho dozvime o inteligenci nas samych. Jestlize je vsak nasim cilem
predevsim prakticke nasazeni expertniho systemu, ktery by dokazal simulovat
praci odborniku, pak nam fenomen cerne skrinky zase prilis nevadi.
Uvahu na tema Paradoxy umele inteligence dokoncime priste.
