Ač nerada, uvádím zde dílko cizího autora. Následující zamyšlení Miroslava Vaice se mi ale tak líbilo, že jsem vám to počteníčko musela zprostředkovat.
Jít v Čechách spolu na pivo znamená hodně. Společně vypitá desítka znamená totéž, co u jiných národů společně prolitá krev. Domácí hospoda je více než všechny zednářské lóže, rotary a lions cluby dohromady. Jít spolu na pivo je počátek velmi důvěrného vztahu a téměř společný pohled na svět.
Tomu logicky předchází tříbení názorů. Debata v české pivnici má svá přesná pravidla. Objevíte je všude, kde se spolu sejdou minimálně tři, ale lépe čtyři nebo více našich pivařů. Přesto se pokusím o jisté zobecnění, neboť jsem zkoumání tohoto tématu věnoval určitý čas. Základní poznatek je, že nejde o dialog, ale o řadu monologů, podobně jako tomu bývá při debatách žen. I zde mají aktéři intenzivní dojem, že si dokonale rozumí, i když každý mluví o něčem jiném.
Často k tomu přispívá okolní hluk, který v levnějších hospodách (a do jiných správný pivař nechodí) pravidelně bývá, dohadování ostatních debatních kroužků či hučení větráku. Jeden debatující neslyší druhého, chytí se nějakého nepodstatného slova, vyčká, až bude moci vstoupit do debaty, a založí pak svůj příspěvek na tom nepodstatném slově.
Nejde však o dogma, jsou i velmi tiché hospody, kde se účastníci slyší výborně, ale princip zůstává v zásadě zachován. Ten, který se chystá ke svému vystoupení, demokraticky nechá domluvit svého předchůdce a čeká, až se v jeho řeči vyskytne byť i nepatrná pauza, a té okamžitě využívá. Začíná obvykle odjinud a záleží na jeho pivem vzbuzené euforii, do jaké míry se přiblíží k původnímu tématu. Pravidlem je přímá úměra: čím více piv, tím volnější vazba. Asociace je svobodnější a vzletnější, při větší euforii často dochází k autoasociaci, řečník inspiruje sám sebe, vzpomene si na detail ze svého života, který ostatní neznají, začne ho vysvětlovat a narazí při tom na další asociaci, začne ji vysvětlovat atd. Další řečník ukázněně čeká na svoji příležitost a okamžitě ji stejným způsobem využívá.
Dnešní doba přináší neomezené možnosti. Dřívější malý kruh, kterému dominovaly ženské a fotbal, se rozšířil o politiku i o záplavu informací všech sdělovacích prostředků, ze kterých si každý pivař přináší do hospody tu svou. Dílčí a povrchní informaci o skutečnosti, kterou vůbec nezná.
“NATO nás nezachrání a s tou Evropskou unií je to podvod.”
“Grosse by měli postavit ke zdi.”
“Topolánka vedle něho.”
“Ve starym Římě nepotřebovali žádný afrodisiakum, stačilo, když se pošlehali kopřivama.”
“Pánové, Komerční banka dává pátnáct procent úroků!”
“Franto, dej nám ještě jedno!”
Nádhera. André Breton a všichni surrealisté by jásali.
Je to tak. Víte, proč jsme v pití piva první na světě? Protože v Čechách se pivo nepije na žízeň, ale pro pohlazení duše. Společně vypitá desítka znamená tolik, co u jiných národů společně prolitá krev.
(Uvedená jména politiků byla změněna z důvodu časového posunu oproti termínu sepsání originálu)
