Po stopách hrádků v širším okolí Humpolce 1.

Pojďte se se mnou vydat po těchto památných místech, která Vás sice neohromí velkolepostí, jako třeba Karlštejn či Telč, ale zato z nich na Vás dýchne ta pravá syrovost středověku, dějinné zvraty a síla přírody, jež si mnohdy vzala zpět lidmi zničenou krajinu.

Během 11. až 13. století se v širším okruhu kolem dnešního města Humpolce začaly formovat první statky církevních institucí i různě významných šlechticů, které zmenšovaly někdejší zeměpanské území. V souvislosti s tímto dělením započalo intenzivní osídlování dosud jen řídce obydleného hlubokého hvozdu na pomezí Čech a Moravy. Nejpozději od 13. století navíc Českomoravskou vrchovinu začala k nepoznání měnit těžba drahých kovů.

Pro zajištění hranic nových statků, na ochranu důležitých cest, dolů či zpracovatelských areálů, ale také jako sídla šlechty byla v tomto období stavěna převážně dřevohlinitá opevnění, která pro svůj účelový charakter mnohdy nevstoupila do psaných dějin, neboť po ztrátě své funkce rychle zanikla.

Hrad Orlík nad Humpolcem

Opravdu začínám cestu po hrádcích na humpoleckém hradě.
Nálezy z vykopávek a stavebně historické průzkumy hradního areálu totiž ukazují, že již na přelomu 13. a 14. století na skalním bloku na vrcholu dnešního hradního kopce mohl stát hrádek, který nejspíše strážil již jen pokusy o obnovu upadající těžby zlata v přilehlých dolech Na štulách.

Ústřední stavbou hrádku snad byla kamenná obdélná věž, která se později stala severní částí paláce horního hradu. Obvod hrádku pravděpodobně chránily hradby ze dřeva a hlíny.

Předpokládaný hrádek byl nedílnou součástí těžebního areálu Na štulách, který se v dochovaných písemných pramenech neuvádí, ale soudí se o něm, že vznikl z podnětu českého panovníka.
Podle některých znalců hradů již v 1. polovině, podle písemných pramenů snad až koncem 14. století vznikl na místě hrádku velmi malý kamenný hrad, tehdy zvaný jako město pod ním Humpolcem, který tvoří tzv. horní hrad dnešního hradu Orlíka

Hrádek v Dolním Hradišti pod Petrovicemi u Humpolce

V polesí Dolním Hradišti, jež se rozléhá jihovýchodně od Petrovic, se nad soutokem Petrovického potoka s bezejmennou vodotečí přitékající od Hněvkovic zvedá skalnatý ostroh, na kterém se nacházejí zbytky hrádku, kdysi střežícího zdejší zlatonosnou oblast.

Ze severu a jihu hrádek chrání strmé skalní stěny, na západě prudce klesající opyš ostrohu. Jen východní stranu od mírně stoupajícího předpolí odděluje mělká přírodní proláklina. V ní byl vyhlouben velmi mělký příkop, za kterým byl směrem k čelu hrádku z vytěžené zeminy navršen nizoučký násep, za nímž se rýsuje další sotva znatelný příkop. Na ploše hrádku je jen jedna drobná prohlubeň nejasného původu.

Dolování a rýžování zlata mezi Petrovicemi a samotou Trucbábou, na nějž bylo z hrádku dohlíženo, nejspíše probíhalo již ve 13. století. Zda se pod Petrovicemi těžilo zlato na příkaz panovníka, jak tomu zřejmě bylo Na štulách pod Orlíkem, anebo z podnětu želivského kláštera, který podle písemných pramenů v těžbě drahých kovů podnikal, není jisté.
Okolí hrádku se také nazývalo Stará ves nebo Staré Petrovice. Ve starší literatuře se setkáte i s přesným lokalizováním hrádku, třeba V dějinách soukenického průmyslu v Humpolci od Josefa Lukáška. Dokonce byl považován, velmi pravděpodobně mylně, za sídlo písemně doložených nižších šlechticů z Petrovic. Přesto se na hrádek po polovině minulého století vcelku dokonale zapomnělo.

Kočičí hrádek u Košetic

Na konci ostrohu, který na západě chrání údolí Pekelského potoka, na východě potok tekoucí údolím Hrozným žlabem a na severu Martinický potok, se dochovaly zbytky menšího opevnění, kterému se dávno po jeho opuštění začalo říkat Kočičí hrádek.

Hrádek od zbytku ostrožny odděluje příkop, za nímž byl v čele hrádku nasypán val, který směrem do příkopu zpevňovala kamenná zeď. V severovýchodním rohu hradního nádvoří stával na kamenné podezdívce možná vícepodlažní dřevěný palác, který byl omítnut hlínou mazanicí.

Dříve se tradovalo, že hrádek založili zemané z Košetic, kteří se připomínají od 14. století. Nové poznatky však počátky hrádku kladou již do 13. století.
Jedna z možností je, že až na hradní ostroh sahala hranice želivského klášterství a na druhý břeh Martinického potoka Svatavin újezd vyšehradské kapituly. Obě církevní instituce se prokazatelně počátkem 13. století přely o užitky z hraničního Martinického potoka. Kočičí hrádek mohl v důsledku těchto sporů nechat vystavět želivský klášter, aby pojistil své hranice.
Podle teorie jakýchsi bratří Vazačových však Kočičím hrádkem končil obrovský statek pražského biskupství s centrem v Červené Řečici a přímo pod hrádkem vedla dosud znatelná cesta, kterou proudily výnosy ze Řečicka do Prahy.
Poznání historie Kočičího hrádku roku 2022 značně ztížila těžba kůrovcového dřeva, při které byl hrádek velmi poškozen těžkou technikou

Hrádek Bílý Kámen u Onšova

Na dohled od Kočičího hrádku, ale na druhém, levém břehu Martinického potoka, stával na hřebenu dlouhého ostrohu rozměrný hrádek, který se vytratil z lidské paměti natolik, že i trampové z osady pod ním o jeho existenci nemají zdání. Nejistá je i autentičnost jeho názvů Bílý Kámen či Dubčice.

Zhruba 60 metrů dlouhý skalnatý hřeben stačilo na východě a západě přetnout příkopy a ze získané zeminy na obou vzniklých čelech hrádku navršit valy, které směrem do příkopů zpevňovaly kamenné zdi. Za západním valem je v ploše hrádku kupa kamenů, které mohou pocházet z podezdívky dřevěné věže, z níž byl přehled na výrazně stoupající západní předpolí. Ve východním konci hradního nádvoří se rýsuje podezdívka dvou či tříprostorového dřevěného paláce.

Pozůstatky hrádku svědčí o jeho krátké existenci, možná i nedokončení.
Mohla jej založit vyšehradská kapitula jako protějšek konkurenční církevní institucí založeného Kočičího hrádku, vzdáleného jen pár set metrů. Svědčila by o tom jistá půdorysná podobnost s kapitulním hradem nad Zahrádkou.
Hrádek však také mohl být založen šlechticem, neboť v poslední třetině 13. století velmi vzrostla prestiž šlechticů z blízkého Onšova. Máme také doloženo tehdejší rozdělení onšovského statku mezi bratry Oneše a Protivena, z nichž jeden se mohl alespoň pokusit o založení hradu. Šlechtický rod z Onšova byl navíc klientsky zavázán pražským biskupům, což by znamenalo, že Bílý Kámen blízkému Kočičímu hrádku nekonkuroval.

Na Hradě u Jiřiček u Křelovic

Proti severní straně hrádku Bílého Kamene se na pravém břehu Martinického potoka táhne další táhlý a skalnatý ostroh.

Lidová tradice na ostroh klade další hrádek, nebo dokonce slovanské hradiště.
I přes několik badatelských výprav se však na lokalitě dosud nenašly žádné pozůstatky po lidské činnosti, natož po opevnění.
Ostroh nejspíše dostal své jméno po protějším hrádku Bílém Kameni.

Stará tvrz ve Lhoticích u Humpolce

Východně od vsi se vysoko nad soutokem Lhotického potoka se řekou Želivkou tyčí pozůstatky staré lhotické tvrze.

Od okolního terénu tvrz na východě a jihu odděluje příkop a na severní straně do podoby náspu upravený pruh neodtěžené země. Čelo tvrze snad chránila vysoká a masivní zeď. Obytné budovy stávaly na severozápadní straně nádvoří, ale i uprostřed něho je velká kumulace kamenů, která však mohla vzniknout až při bourání a rozebírání zbytků tvrze v 19. století.

Zemany ze Lhotic známe až z přelomu 14. a 15. století, přičemž koncem 15. či do poloviny 16. století vznikla náhradou za starou tvrz přímo ve vsi tvrz nová.
Poloha a půdorys staré lhotické tvrze však vyvolává domněnku, že jí předcházel hrádek ze dřeva a hlíny. Zda tomu tak bylo, je otázkou případného dalšího výzkumu.

Hrádek v Borkově u Senožat

V polesí Borkově pod Otavožaty se nad soutokem Martinického potoka se řekou Želivkou táhne skalnatý ostroh, na němž jsou pozůstatky opevnění, které by se svým celkovým rozsahem mohlo zvát i hradem.

Jádro hrádku zabírá konec skalnatého hřebene nad klesajícím opyšem ostrohu. V čele jádra je skalka, na které zřejmě stála dřevěná věž. Na opačné, nejchráněnější straně jádra byla polozahloubená obdélná stavba ze dřeva. Před hrádkem jsou dva příkopy oddělené skalní bloky a předhradí, které od stoupajícího předpolí odděluje val a příkop.

Velmi chudé nálezy z hrádku o jeho stáří moc informací nepodávají a ve známých psaných pramenech o něm není žádná zmínka.
Badatel Daniel Kovář vyslovil domněnku, že hrádek strážil předpokládanou hranici želivského klášterství proti za potokem ležícímu statku vyšehradské kapituly. Možná i sloužil jako kolonizační opěrný bod při osídlování Senožatska.

Hrad Klosterberg nad Zahrádkou u Ledče nad Sázavou

Na ostrohu nad soutokem Blažejovického potoka se řekou Želivkou se nacházejí zříceniny zahrádeckého hradu.
Dnes je z něj smutný výhled na osamělý kostel sv. Víta, který stojí na druhém břehu přehradního jezera jako poslední připomínka městečka Zahrádky.

Ke hradu vede cesta od Ježova, která před zatopením Švihovskou přehradou pokračovala pod západní stranou hradu až do městečka. Cesta od jihu nejdříve obchází úvozem plochu předhradí. Před skalním blokem, který od předhradí odděluje přírodní prohlubeň a v ní mělký příkop a násep, se odděluje cesta vedoucí ke hradu. Hrad proti zmíněnému skalnímu bloku chrání příkop a v sutích dochovaná vysoká a silná zeď. Uprostřed obdélného hradního nádvoří, které ze všech stran chránily hradby, stávala na kamenné podezdívce dřevěná věž. V severovýchodním rohu hradu stával v přízemí dvouprostorový palác.

Roku 1219 prý v Humpolci udělil král Přemysl Otakar I. zeměpanský újezd Zahrádku vyšehradské kapitule. Ta si centrum nově získaného statku, městečko Zahrádku, pojistila výstavbou hrádku.
Hrádek se původně zřejmě podobal dřevohlinitým hrádkům Borkovu a Bílému Kameni. Jelikož však ze Zahrádky plynuly vysoké výnosy, které si občas uzurpovali kapitulní představení, dočkal se hrádek přestavby na jednoduchý kamenný hrad, který dokonce stačil vstoupit do písemných dějin. Ale po připojení Zahrádky k lipnickému statku Trčků z Lípy byl v 1. polovině 14. století opuštěn.

Opevnění Na šancích nad Hamry u Ledče nad Sázavou

Severně od Ledče nad Sázavou se nad soutokem Vrbeckého a Olešenského potoka nachází záhadné opevnění.

Opevnění zabírá poměrně prudce klesající konec ostrohu, který je od okolí oddělen příkopem a valem v čele opevněné plochy.

Opevnění bylo nedávno hned několika způsoby prozkoumáno. Přesto se na něm nenašlo nic, podle čeho by jej bylo možné datovat.
A tak se jen můžeme dohadovat, zda opevnění strážilo hamry, nebo jako obléhací tábor blokovalo cestu na Ledeč či na blízký hrad Lacembok – Zíkev, anebo zda mělo jinou funkci.
Kvůli zmíněné prudce klesající ohrazené ploše se nezdá moc pravděpodobné, že by se jednalo o sídlo nějakého šlechtice.

Hrádek Bilantova Lhota

Severovýchodně od vsi Bilantovy Lhoty se na skále vysoko nad sázavskými Stvořidly dochovaly dobře znatelné pozůstatky hrádku či tvrze.

Jádro hrádku je na vrcholu skály. Na jeho západní straně stály dvě stavby ze dřeva a hlíny, mezi nimiž vedl vstup do nádvoří jádra. Západně od jádra je za příkopem rozměrné předhradí, které na západě chrání příkop.

Věhlasný znalec českých hradů August Sedláček hrádek ztotožňoval s tvrzí Mrázovou Lhotou, která někde v tomto prostoru podle písemných pramenů ze 14. století stávala.
Zda měl pravdu je však nejisté, neboť archeologický výzkum potvrdil existenci hrádku ve 13. století.