Jsou skutečně chvíle v mém životě, kdy šeptám si sám pro sebe, jsa nadšen vlastním činem: „Můj bože, já jsem ale pašák.“ Někdo ovšem namítne, proč jsem si tento chvalozpěv nedal napsati od jiného, povolanějšího, proč činím své skromnosti takové násilí, chvále se sám?
Odpovídám: proto, že sám sebe znám nejlépe. Odvrhněme konečně všechnu sentimentalitu, pro niž nám přezdívají “národ holubičí” a buďme muži. Nestyďme se přiznat ku svým přednostem! Jak je to krásné, když směle dovedu říci: “Vašnosti, já jsem génius,” kde by nemístně skromný muž řekl: “Vašnosti, já jsem hovado.”
Upejpavost jest nejhorší stránka lidské povahy. A proto pravím zcela prostě: V dějinách celého lidstva vyskytl se jen jedinec tak všestranně d
Vezměte si kupříkladu jen některou z mých neobyčejně zdařilých povídek. A co vidíte, obracejíce stránku za stránkou? Že každá věta má svůj hluboký smysl, každé slovo jest na pravém místě, všechno že jest v souhlase se skutečností. Přitom čeština v mých pracích literárních jest nejryzejší, předčíc ryzostí i češtinu Bible kralické, jest to pravá lahoda přečíst si aspoň jedinou řádku z mých prací. Byl jsem kolikrát svědkem, jak lidé s opovržením odkládali časopis, poněvadž v něm nebylo
nic ode mne. Každou svou otištěnou práci dám si předčítat svojí manželkou Jarmilou, nejroztomilejší a nejinteligentnější ženou na světě, a u žádné věty nemohu se zdržeti výkřiku zasloužilého obdivu: “Toť nádherné, toť krásné! Jaká to hlava, ten pan Jaroslav Hašek!”Přikročím nyní zcela krátce k ocenění svého charakteru. Člověk, který píše tak krásné věci jako já, musí mít také duši krásnou. Nemusím snad vykládat, že tímto nejšlechetnějším mužem míním sebe. Nakonec výslovně prohlašuji, že i toto, co jsem napsal, jest jedním z oněch velkých, šlechetných skutků, neboť co je krásnějšího, než-li když člověk někoho úplně nezištně povznese na vrchol slávy?
(Autor: jak logicky vyplývá – sám Jaroslav Hašek)
