Ve čtvrtek jsem zašel po poněkud delší době do místního biografu. Po delší době proto, že naprostá většina filmové produkce světové (ale i naší) nestojí za nic.
Důvodů, proč jsem zrovna tento film chtěl shlédnout na velkém plátně a vážil jsem nesmírně vyčerpávající cestu do biografu, bylo víc. Za prvé, mám rád dokumenty, za druhé mne zaujala osoba režiséra Kouteckého, který se bohužel premiéry filmu nedočkal. A konečně za třetí jsem byl velmi zvědav na sehrání role hlavního hrdiny. Trošku jsem se obával, že dokument o politikovi bude příliš emotivně zabarven. Sám fakt, že film vznikal od konce roku 1992, kdy Havel abdikoval na svou funkci prezidenta Československa spíše naznačoval velkou míru objektivity, neboť se jistě dalo vybírat z obrovské hory materiálu. Dokument není nijak komentován, jak většinou bývá, nýbrž veškeré verbální projevy jsou dané pouze okamžikem situace. Trošičku mi ve filmu ovšem chyběla i třeba menší míra kritické reflexe prezidentova působení, ve filmu vychází víceméně jako klaďas bez chybičky.
Jako cenný považuji tento film též jako názorný vhled do osobního i profesního vývoje Václava Havla od roku 1992 až do začátku roku 2003, kdy ho na "trůnu" vystřídal Václav Klaus. Z filmu je cítit poměrně markantní změna v (hlavně) politických postojích, a to po smrti své první ženy Olgy v roce 1996, kdy se čím dál vyostřuje jeho základní spor s Václavem Klausem o ideovém nasměrování budoucnosti České republiky, ale i bohužel velmi osobní spory mezi oběma muži. Názorně to vykreslují dvě scény z filmu, které se udály v rozpětí pár let. V té první se Havel rozčiluje nad stylem vedení vlády Klausem a označuje tržní ekonomiku jako morálně pochybnou, plnou tunelářů a pochybných podnikatelů apod. Ve druhé scéně obhajuje svůj krok prodat Lucernu více než kontroverznímu podnikateli Junkovi a jeho Chemapolu slovy, že je to normální firma vyrábějící výrobky, které dnes a denně každý z nás používá.
V každém případě je velmi dobré, že tento film vznikl, neboť vykresluje hlavního hrdinu ve svém přirozeném vývoji a ne na základě momentálních nálad a emocí, které někdy zbytečně formují názory obyvatelstva, jak u nás bohužel bývá zvykem (z hrdiny se velmi často kvůli prkotině stává zatracovaný lump). Václav Havel je zkrátka velká persona naší nedávné minulosti i přítomnosti, ať už jako občan či jako prezident a já osobně jsem rád, že jsme takového prezidenta měli.
Tak dneska jsem díky televizi N@va tenhle dokument viděl poprvé. A jsem za to vděčný. Děkuji i TV N@va, že ač se jedná o komerční televizi, zachovala se velice delikátně a tento skvělý pořad rušila reklamami jen minimálně. Myslím si, že za to jí patří dík.
Chtěl jsem toho původně napsat hodně. Ano, pana Havla si nesmírně vážím. Byl to pro mě úžasný president, ale hlavně úžasný člověk. Neznal jsme ho osobně, ale byl a je pro mě vzorem. A určitě nejlepším presidentem, kterého jsme kdy zažil. Podle mého to byl president, kterého naše země dlouho neměla, a osobně si myslím, že ani dlouho mít nebude. Pokud budu vyveden z omylu, budu jen rád.
Samozřejmně, i pan Havel měl své chyby. Ale ať hodí kamenem kdo nemá. Já si velice vážím třeba jeho schopnosti pochybovat sám o sobě. To je vlastnost, která mi u našeho současného prezidenta chybí.
Chtěl jsem toho napsat opravdu hodně. Ale sjížděl bych tady k patetismu a nostalgii, kterou by si pan Havel určitě nepřál. A proto to zakončím krátce. Pane presidente, Děkuji. Mrzí mě, že nemůžete být mým presidentem i nadále. Když jste byl mým presidentem, byl jsem hrdý na to, že jsem Čech.
naprosto souhlasím!!!:-)